Living here...

to si tak sedím pod fíkovníkem, stříhám nehty, pozoruju jak v Pyrenejách prší a přitom tady je přirozeně kýčovitý západ slunka a napadne mě, zda bych tu mohla žít?
že ta blízkost hor mě jaksi uklidňuje, že možu zdejší jídelníček plný sýrů, fazole, skopového a vína, že tu nemají v obchodech jenom solené máslo, že tu není třeba zamykat domy ani auta, že tudma povede Le tour de France, že mám ráda ty nové známé, krajinu okolo, každý chateau a zříceninu se svou historií; i nenucený a ležérní způsob života.
Ale je to jako kdybych žila somebody elses life. Tolik nepodobný tomu jaký rok a styl života jsem měla (a zřejmě stále mám). Zde je vše naprosto bez stresu a spěchu, dojíždění do Brna, Olomouce, Prahy a Hradce (you really think I was amusing all that commuting because i have a free train? Well, I was, I had somehow chose that ;-). Žádné státnice, ani entry test... Mám to vše jakoby za závěsem snů.
Dokonce tu neprožívám ani kdovíjaké dobrodružství, moje výlety jsou víc než bezpečné (padání z kola se nepočítá). Bez ostychu jsem si sedla do auta ani nevím komu (starší muž to byl), téměř jsem mu nerozuměla, jen jsem pochopila, že mě chce zavézt dom do Bentefarine, (no, sice to bylo chvíli poté, co jsem po víc než dvou hodinách bloudění konečně zjistila, kde jsem, že z téhle silnice už trefím, ale byla jsem asi 12 km away a řádně zmoklá... - to jsem ještě výletovala bez mapy a řídila se světovými stranami a výhledem na Pyreneje, což hodně pomože v dešti a v lese... Ale přece se nebudu vracet stejnou cestou, to musí jít naokolo!)
Tak mě napadá jakto, že mě ten muž znal a přesně věděl odkud jsem?
Ale měla jsem s sebou psa - tak možná poznal Jelly.

And that very moment, barefoot under the fig tree with manicure scissors and proper english tea I started to consider and to call this place here my home as well.
Než se budu zase "vlastně ráda vracet" - jsem teď ráda i tady.
Sice je tu díky dobytku (ten tu má větší hustotu zalidnění/zakravení než lidé, hm, právě mě napadlo, jak by to pojal Orwel a Čapek kdyby spojili Farmu zvířat a Válku s mloky - to však není dnešní pointa!).
Takže, sice je tu díky tomu dobytku někde hodně much, ale vše má své mouchy, ne?
A sice mi tu pořád/občas něco/někdo chybí, ale jaksi nelze mít vše... Nebo - lze - jen je potřeba si správně definovat či zrušit to VŠE (vysoká škola ekonomická? :-) a taky "vždycky".
Přátelé, (s)mějte se vždycky
Vaše Katka