Ratatouille

typical and thank to the same named Pixar movie world-wide known south French dish. But first, what does the word "ratatouille" mean? The name is comprised of two components: "rata" is slang from the French Army meaning "chunky stew" (mega bordel/chlastačka a vše dohromady..); and touiller means "to stir".

Recipe

Ingredients:

• tomatoes (the main ingredient)
• onion, chopped
• garlic, minced
• eggplant, diced
• zucchini, diced into large chunks
• herbs as desired (try basil)
• olive oil (enough to sauté onion/garlic)
• salt and pepper...
  

Directions:

Sauté the onion and garlic until tender. Add eggplant and tomatoes, bring to simmer. Simmer, covered for 15 minutes. Add zucchini. Simmer for 10-15 more minutes until vegetables are suitably soft. Remove from heat. Stir in the herbs, season to taste.

ENJOY! I have to say I love it...

Carcassonne and médiéval France

Carcassonne (fotky) - starobylé město na břehu řeky Aude se středovekým městečkem "la cité" uvnitř.
Postaveno na zbytcích románských ruin, ve středověku ovládáno přiženěným mocným rodem Trencavelů (měli vliv po celé jižní Francii, hlavně jim to tak nějak vše patřilo a dávno před "šifrou m. L." se považovali za potomky Ježíše a Marie z Magdaly). Zárověň ale nabývala na moci i zdejší tehdy oblíbená křesťanská sekta Cathar (CZ: Albigenští*), tak na ně papež Innocent III (13. st.) poslal křižáckou výpravu. Dlouho obléhané Carcassonne se nakonec vzdalo (prý bylo do mrtě vypáleno a zničeno všecko kolem a nastal nějaký ten mor a hladomor, proto jsou i okolní hrady a zámky poničeny, prý jedoné Foix se nepodařilo dobýt). Bylo připojeno k francouzské královské državě a stalo se pevností a bránou do země španělské - Aragonu. Pak byla roku 1659 uzavřena Pyrenejská smlouva (konec Fr.-Šp. války) a Carcassonne ztratilo svou vojenskou pozici. "La cité" začalo chátrat a lidem z okolí přišly vhod kameny na stavbu jejich vlastních domů (což postihlo i všechny okolní opuštěné a dobyté Chateaux)... až zbylo jen pár holých zdí... Naštěstí pro všechny včetně UNESCA v 19. st. architekt Vieolet-le-Duc dal dohromady původní plány a vzhled "la cité" a celý komplex zrekonstuoval! (aneb stavitel a celý princip hry Carc. :) A od té doby je Carcasson a jeho "la cité" tím, čím je dnes...
Gotická katedrála (podle vzoru Notre Dame), dvoje hradby, kolem 50ti věží (půlka Prahy? :-), 3 km2 uvnitř a "zlaté uličky" s předraženým 100% středověkým zbožím daného cechu.
A středověkou historii tu prodává celá jižní Francie.

*Cathar - z řečtiny, znamená čistý, odtud odvozeno i naše slovo kacíř a katarze (uvolnění napětí/rozuzlení/očištěbí v uměleckém díle... Taky Freud si s tímto pojmem hrál a jméno Kateřina...)
Albigenští - podle města Albi, kde bylo toto hnutí velmi rozšířené
náboženská sekta inspirovaná i balkánským bogomilstvím, odmítající starý zákon, striktně asketická, mix vegana a mnicha, neodpouštějící (žádná zpověď). Nejen v jižní Francii rostla v závoslosti s nesouhlasem s majetkovými požadavky církve. "Schválně" tak brzdila hospodářskou produkci, lidskou reprodukci, a tím i pracovní sílu a církev na tomto území tratila - proto ta křížová výprava (popravdě, úspěšná byla až, když se křižákům slíbilo, že dobytou zemi budou moci taky obdělávat, a tak pod heslem "Pán Bůh své mrtvé pozná" docházelo k neskutečnám masakrům, hromadnému upalování apod... )
A nutno dodat, že nejprve to církev zkoušela "po dobrém" - vyslala sem nějaké kněze v čele s nejakým Domingem - pozdější sv Dominik a zakladatel dominikanského řádu.

Medley / Mélange

Natírám strop a uklízím následky včerejší párty... Jediné, co zbylo po 40ti lidech, je 7 fr. chlebů...

Jaký je rozdíl mezi Camembertem a Brie??
Konec 4. série Doctora Who jsem viděla několikrát a stejně mi přijde přehnaný, možná i odfláklý, ale naléhavě smutný.
Voie vert (zelená cesta) - cyklostezka místo železnice - v neosvětlených tunelech Voie noire. (To je ale fakt zážitek, několik set metrů a ještě do zatáčky v jedné ruce vedete kolo a druhou tápete po zdi... Jet je po pár metrech nemožné, chybí průkazný důkaz země a gravitace pod nohama a kolu prostě zas tak nevěřítw, v lepším případě jen vrazíte do zdi, dokonalá tma všude... Jako pár vteřin před klinickou smrtí, sevře vás úzkoust a tíha celého kopce nad vámi a nejistota a zvuk každého dalšího kroku. A pak do ticha vlastních myšlenek vykřikne světlo na konci tunelu! Vykoupení.)
Berat (TU), Jess (USA) a Kristýna (CZ)
Zdálo se mi, že jsem byla s někým na koncertu The Killers...
Nechápu ironii v cizím jazyce - zvlášť v tom francouzském.
A francouzi milují paper work (kartony, byrokracie, šeky, letáky...).
Začínají zrát fíky - úúú.
Lezla bych, až bych brečela. Uvažuju, že si tu koupím sedák... takové možnosti na escalade, achjo.
Chateaux (foto) - ty zřícené a zadarmo jsou nejlepší! Ale nádhera... (Legarde, Camon, Chalabre, Léran, Mirepoix, Montsegur, Roquefixade, Foix, Carcassone ...). Malebné městečka i ty větší města.
Řídit auto s volantem vpravo má své výhody: na úzkých cestách přesně víte, kde je okraj silnice; a nevýhody: občas chcete otevřít dveře namísto přeřadit a je naprosto nemožné cokoli předjet (to pravou rukou držíte volant a jakš takš rovnováku a směr, levou se opřete o sedadlo spolujezdce, hlavu, abyste viděli dopředu, nakloníte kam až to jde a - už si to šinete do příkopu... Ještěže ale nádherně vidíte, kde je ten kraj cesty ;-)

Je horko, díky za kamenné zdi.

Grottes de l'Ariège

aneb oblast "Fromage de Suisse" jak poeticky nazvala tuto oblast průvodkyně jeskyně la Grotte de la Vache. Měla na mysli ementál - prostě samá díra...

(u výslovnosti slova Grotte [g(h)rote] - jeskyně, bacha: Crotte [k(h)rote] jsou produkty střev a rote [(h)rote] znamená říhání...
tím "(h)r" myslím to trochu uchrochtlé r)

Propojené několikakilometrové jeskynní komplexy (fakt jsem se snažila najít něco anglicky... a na těch stránkách je i hezká "interaktivní statická mapa na webu" ;-) se nachází nejen zde v departmentu Ariège, ale po celé délce Pyrenejí z obou stran a až daleko do vnitrozemí. A ty tady jsou kromě klasicky nádherných krápníkových útvarů, hned po zavřené jeskyni Lescaux, slavné především jeskynními kresbami.
Z nich nejvýznamější je jeskyně la Grotte de Niaux, pro její návštěvu je třeba mít rezervaci, snaží se tak omezit počet návštěvníků a zabránit podobnému osudu jako v jeskyni Lescaux, že vydechovaný oxid uhličitý kresby zničí. Nafasujete svítilny a vydáte se 2 km do tmy do obrovského dómu plného kreseb bizonů, koní a jiných zvířat, ruk a nevím čeho. Velkolepé, žasnete jak byli naši předkové v paleolitu přesní a zruční. A to nechtějí ukázat všechno, něco zůstalo naschvál skryto pro další generace... (nebo k nim teda i vede nebezpečná cesta)
Daleko míň kreseb, ale archeologicky stejně neméně významná je nedaleká jeskyně la Grotte de Bédeilhac, jejíž historii poznamenala především druhá světová válka. Kdy výzdoba a malby při vdchodu do jeskně byly poničeny, zem srovnána a postavena skrytá zbrojovka. Dle jakési legendy prý odtamtud dokonce vzlétaly letadla (v 70tých letech o tom natočili nějakou blamáž, pravda to však není, páč je to tam pro letadlo úzké, a taky je protější kopec velice blízko a strmý). A o dřívější poničení se postarali krápníků chtiví angličani v 17. st., kdy je prostě sprostě odřezali a rozprodali. A to i v jiných jeskyních. Naštěstí však nestihli odnést všecko.
Pominu tradiční (ale fakt mega!) krápníky všech typů, propadlé stropy, modelace ledem a jezírka.
Jeskyně v nichž se nacházejí kresby sloužily k obřadům, možná pohřebním, ale lidské kosti zde nalezeny nebyly. Malby jsou vytvořeny hlavně z černých žil magnesitu a vždy kopírují nějakou přirozenou linii uložených vrstev horniny. Záhadou je, že jsou kresleni hlavně bizoni, kteří však zde vysoko v horách něžili. Ale tvůrci zjevně věděli, jak vypadali. Bizoni se často vyskytují společně se znakem ženskosti (který se mimochodem moc neliší od našeho sprostého kosočtverce) a koně zřejmě symbolizující mužství doprovází kresby falusu. Další záhadou je, že se většina těchto kreseb nachází hluboko v jeskyni a schována za skálami. Proč se někdo tahl dva kilometry za převis kreslit bizona na strop, když kolem měl tolik prostoru v jeskynních dómech? A podpisy, další otazník - jsou to obtisky ruk do krápníkové záclony, kdy lidský pot smíchaný s barvou narušil tvorbu minerálu a tak zlstal jednoznačně vyditelný. Některé ruce mají jen 4 prsty, jiné 6 a díky způsobu jakým vznikli u nich nelze určit jejich stáří, takže mezi nimi může být klidně i 100 let rozdíl...
Jeskyně la Grotte de la Vache (kráva) získala příznačné jméno podle skalního útvaru, co vypadá jako kráva, hned v jejím vchodě. Nenachází se v ní téměř žádná kresba, zato zde bylo nalezeno přez 400 kozích rohů, mnoho nástrojů a předmětů osobní potřeby a náhrdelníky a zbytky popela. Většina z nich se dnes nachází v muzeu v Paříži. Tady tehdejší lidé žili. Zajímavé je, že v obřadních jeskyních kreslili zvířata, které nejedli. Soudě z kozích a mufloních kostí (či co to tehdy žilo) se živili jimi. Na všelijakých nástrojích jsou však obrázky i právě těchto koz, nějaké velké kočky, ryb a zase koní a bizonů... A jak se dostaly náhrdelníky z mořských mušlí do pyrenejských jeskyní? Že by už tehdejší lidé obchodovali?

A víc nepovím, víc jsem nerozuměla, jelikož všechny prohlídky byly francouzsky....

Tour de France

Thursday 17. 7., 12. stage of le Tour de France startovala z městečka Lavelanet.
Stylově jsem se tam ráno vydala na kole, abych se zbylé 4 kilometry díky uzávěrkám svezla v aute s Jo a Craigem, Cammem a Straitem (věděli kudy to objet). Cestu lemovaly mraky policistů a parkovat asi kilometr od centra byl trochu problem.
3 hodiny do startu, poprchávalo a dav lidí se jen množil... Ale zas tak extrémní to nebylo.
Nafasovali jsme boucháky a ruky, pokoupili suvenýry a dárky, pochytali reklamní čepice, dali si kafe, pofotila jsem všelijaké blbiny (aby mi pak nezbylo moc šťávy na cyklisty :( a šup se vecpat na nějaké dobré místo k rozhledu a dýchat a vstřebávat nezapomenutelnou atmosféru. Díky "předstíranému většímu zájmu" jsme se vedrali před nějaké důchodce a stáli hned kousek na startovní čáře.
11.30 - vyrazila karavana se všema symbolama a sponzorama (auta, co vypadala jako hrnek od kávy, poslel, sýr, pneumatika, petka... půl hodiny všelijakých alegorických vozů).
Hodina do startu - čas pro cyklisty se registrovat. Tak dlouho jsem čekala na Romana Kreuzingera až mi záhadně proklouzl...
13.00 - START se malinko zpozdil, ale aspoň byl čas fotit ty unavené cyklisty, humbuk okolo dopujícího itala Riccarda Ricca a samotného prezidenta závodu a honičky novinářů doprava a doleva.
13.10 OPRAVDU START! - nejaký muž to odpískal - huuuu, rachot a za pár vteřin byli pryč....

Úžasné, splnil se mi jeden ze snů...
šup na ne úplně zdařilou fotodokumetaci

A s malou závistí jsem osedlala svěřeného horáka a vyrazila bajkovat do terénu, abych svuj cyklo den okořenila kotrmelcem přez elektrické oplocení hned pod kopcem (už vím, proč jsou řídítka gumové, stačilo, že jiskřily brzdy)

Pyrenees

At last, but not the last... On my own, bright sky, magnificent mountains, vertical distance 1300 m per 800 m horizontal distance!!!

And the most favorite swimming is in the mountain lake…
I have read somewhere that looking at countryside pictures makes our life better...
/ and what than to be there??/

Just fabulous, grandiose, peaceful and wild like only mountains know to be.

14. 7 Bastille day

prise de la Bastille - fête de la Fédération

největší státní svátek Francie, překvapivě oslavující pád Bastilly z roku 1789, z historického hlediska rozporuplná událost (počet vězňů a vojáků byl snad prý jen okolo 20ti a brány pevnosti revoluční lůze otevřel její správce dobrovolně, tak je za odměnu všechny zabili). Ale tento den symbolizuje nejen počátek Francouzské revoluce ale i novou etapu naší civilizace.
Jako oslavu dne francouzského národa a republiky byl však tento den ustanoven a politicky zaštítěn až v roce 1880 Benjaminem Raspailem.
V současnosti se tento den oslavuje hlavně vojenskými přehlídkami a doprovodnými komerčními akcemi (např. kolotoče) a tradičními trhy apod. Největší přehlídka je samozřejmě v Paříži, kde nejprve letadla nakreslí vlajku (ještěže mají jen pruhy...) a vše ukončí ohňostroj kolem Eiffelovky...
Ale taky události v noci před tímto svátkem se pomalu začínají stávat tradiční - nejen na francouzském předměstí zase hořely nějaké ty 2 stovky aut... Pro změnu symbolizující nesouhlas některých minorit se současnými demokratickými postupy.

noc s irem na jihu Francie

Noční trhy La Marché nocturne Léran se v dědince Léran konají každý pátek. Sejdou se lidé z okolí až 40 km (v měřítku počtu obyvatel tohoto kraje to však i tak je málo). Rozprostřou se stoly v celé ulici, okolo jsou stánky s dorty, kachnou, pečenými brambory, vařeným camembertem a dalšími padesáti druhy sýra, palačinkama, thajskou, čínskou a mexickou kuchyní, vaření šneci v různých nálevech, víno, bagety a croissanty, klobásky, uzené, pečené, stejky, gril a zmrzlina. Ceny jsou lidové a celý fête se lidé baví, jedí, chutnají, baví a když se objeví nějaká hudba tak se i tančí. Prostě pohádkový venkov. Děcka kolem běhají a jezdí na kolečkových bruslácha koloběžce a nejen díky turistům je účast multinárodní (jen těch mladých tu skoro není).
Mě se po dalším zástupu nových známých ujal postarší irský gentleman Patrick. Čerstvě v důchodu, užívající si klid a život tady, bývalý první britský ambassador v Jugoslávii (tak jsme chvíli mluvili i srbsky) a kdesi v Jižní Americe, velký cestovatel a milovník hor a přírody obecně... A během debaty od Kafky (víte, že se minulý týden našla jeho kopletní bibliografie - i tituly, co nechtěl vydat?) po Galapágy mi pořád přiléval víno, nosil zmrzlinu, cooked camembert, šneky, stejk a pečené brambůrky; a dort už jsem odmítala. Prý to prostě nejde nechat mě jen tak "na suchu". Témata k hovoru vůbec nechyběla (taky mi poradil jak, kdy a kam cestovat v Maroku!). Byl velmi šarmantní, jen... Tolik vína jsem asi nikdy nevypila a když jsem kráčela k autu, rovná ulice lemovaná platany byla nebývale vlnitá. (Nebojte, já neřidila. I když i řidič samotný měl v krvi zřejmě víc než je povolené množství alkoholu - ve Francii je dovoleno nějaké minimum odpovídající asi jedné skleničce.) A ten mix jídla a pití hrozil nocí probdělou na záchodě - ale zřejmě jsou zdejší vína opravdu kvalitní - žaludek jsem uspala a další den mi bylo báječně.

a něco málo z fotek z tohoto i minulého týdne...

Kuesta a

opravdová a konečně jedna správně obnažená a vyfocená! - EnjoyKuesta (EN/FR cuesta, ve fr. to však může znamenat i obyčejné pobřeží) - v překladu prostě svah - geologický a geomorfologický termín pro ukloněnou rovinu, kde lze na prutší straně kopce pozorovat uložené horninové vrstvy. Vzniká vrásněním - v tomto případě "jako vedlejší produkt" asi před 38 miliony let (paleogén - třetihory), kdy to "iberská deska" napálila do Evropy a kromě Pyrenejí pozvedala mírné roviny až někam ke dnešní Rhoně...

A osypané břehy na Ariegský způsob

+ - Globalizace

Cotton grows best in a hot dry climate, but requires a lot of water. In countries like Egypt, Pakistan and the centeral Asian republics of Uzbekistan, Tajikistan and Turkmenistan cotton is a major export crop. And growing it is leading to serious water problems. The Aral Sea has shrunk and is in danger of disappearing altogether. The big Indus has become a trickle. The intensively irrigated fields are becoming salty which will lead to desertification of the land. All of this is due in a large part of cotton growing.
The cotton needed to make just one T-shirt requires 1 170 liters of water (more than a tonne!). So next time you'll buy a T-shirt just remember that that T_shirt is taking a part of the world's water problem. And try to have some shirt made from a hemp ;-) (it doesn't need as demanding climate and care)

(inspired by Michael Norton's article)

Living here...

to si tak sedím pod fíkovníkem, stříhám nehty, pozoruju jak v Pyrenejách prší a přitom tady je přirozeně kýčovitý západ slunka a napadne mě, zda bych tu mohla žít?
že ta blízkost hor mě jaksi uklidňuje, že možu zdejší jídelníček plný sýrů, fazole, skopového a vína, že tu nemají v obchodech jenom solené máslo, že tu není třeba zamykat domy ani auta, že tudma povede Le tour de France, že mám ráda ty nové známé, krajinu okolo, každý chateau a zříceninu se svou historií; i nenucený a ležérní způsob života.
Ale je to jako kdybych žila somebody elses life. Tolik nepodobný tomu jaký rok a styl života jsem měla (a zřejmě stále mám). Zde je vše naprosto bez stresu a spěchu, dojíždění do Brna, Olomouce, Prahy a Hradce (you really think I was amusing all that commuting because i have a free train? Well, I was, I had somehow chose that ;-). Žádné státnice, ani entry test... Mám to vše jakoby za závěsem snů.
Dokonce tu neprožívám ani kdovíjaké dobrodružství, moje výlety jsou víc než bezpečné (padání z kola se nepočítá). Bez ostychu jsem si sedla do auta ani nevím komu (starší muž to byl), téměř jsem mu nerozuměla, jen jsem pochopila, že mě chce zavézt dom do Bentefarine, (no, sice to bylo chvíli poté, co jsem po víc než dvou hodinách bloudění konečně zjistila, kde jsem, že z téhle silnice už trefím, ale byla jsem asi 12 km away a řádně zmoklá... - to jsem ještě výletovala bez mapy a řídila se světovými stranami a výhledem na Pyreneje, což hodně pomože v dešti a v lese... Ale přece se nebudu vracet stejnou cestou, to musí jít naokolo!)
Tak mě napadá jakto, že mě ten muž znal a přesně věděl odkud jsem?
Ale měla jsem s sebou psa - tak možná poznal Jelly.

And that very moment, barefoot under the fig tree with manicure scissors and proper english tea I started to consider and to call this place here my home as well.
Než se budu zase "vlastně ráda vracet" - jsem teď ráda i tady.
Sice je tu díky dobytku (ten tu má větší hustotu zalidnění/zakravení než lidé, hm, právě mě napadlo, jak by to pojal Orwel a Čapek kdyby spojili Farmu zvířat a Válku s mloky - to však není dnešní pointa!).
Takže, sice je tu díky tomu dobytku někde hodně much, ale vše má své mouchy, ne?
A sice mi tu pořád/občas něco/někdo chybí, ale jaksi nelze mít vše... Nebo - lze - jen je potřeba si správně definovat či zrušit to VŠE (vysoká škola ekonomická? :-) a taky "vždycky".
Přátelé, (s)mějte se vždycky
Vaše Katka

le premier rendez-vous

V Pyrenejach prsi a prave jsem se vratila ze sveho prvniho a asi i posledniho francouzskeho "rande". Guillaume se jmenuje, trochu starsi jak ja, pohledny (ach ty jejich krive nosy!)... Jako vsichni tady velmi pratelsky a mily.

Jak jsme se poznali popisu za zimnich veceru (stejne byste mi neverili).
Prijel malym starym citroenem a nedaval najevo, ze jsem vyssi (totiz, francouzi jsou mali a hadejte odkud pochazel Napoleon (z Korziky) a tedy i jeho komplex?) Anyway - we were most of the time sitting in a car or in a bar, objednal mi k piti mistni specialitu - preslazeny muskat (vino) s ledem (chutne, jen ja vsak raci neco kysele). Prokecali jsme kde co, skolstvi, hory..., prave se vratil z plavby kolem sveta (I'm so jealous) ale zas odjizdi na sever letat a studovat pro pilotni licenci (smarja, na koho ja nenarazim?). Slibil mi vylet do Pyreneji a kdyz jsem mluvila francouzsky smal se memu anglickemu prizvuku (jakoze jsem slovan, ale chytam anglicky prizvuk, hm funny). A pri zpatecni ceste melo auto trochu problemy (malo vody v chladici).

Po patrne nejklidnejsim ale nejosamelejsim tydnu v mem zivote a taky hlavne po dnesku bylo tohle setkani jako oaza. Sice je tu kolem me obcas mnoho lidi (ach ta jejich nenucena vrelost!) a zvirat (objevila jsem, kde se pasou ovce), ale popravde ani jejich jmena jsem si nestihala pamatovat, natoz je pak zapomenout (a ty ovce neslusnacky se ani nepredstavily). Jinak jsem tu vlastne jen on my own, coz ma sve svobodne vyhody..., ale obcas i smutky... A Guillaume byl prvni clovek meho veku tady, co navic na chvili vydrzel mou potrebu sdilet zdejsi nove pocity. Merci beaucoup

----------------------------------------------
PS: zase upgrade fotek

Ariege

neco popisneho...

kraj /francouzi rikaji department/ Ariege (v regionu Midi-Pyrenee) je jednim z celkem 83 z cele Francie, zalozeny byly hned po francouzdke revoluci a vetsinou se jmenuji podle nejake geographic feature, Ariege je taky reka, nikoli podle nejvetsiho centra (rozhodne by tu Christaller neuspel) - lide tady bydli dle ciste pocitovych faktoru jako nejlepsi vyhled na Pyreneje, ci nejblize k vodopadu...
Zrovna se ale vedou debaty, ze si sousedni obec chce na uzemi sveho katastru postavit na kopci vetraky a ty budou kazit vyhled na hory. Nevim jake delali analyzy viditelnosti a nerekla bych, ze tu extremne fouka, ale pry z toho sejde, ze je to jen politicky tah - byt ekologicti a ekonomicti. Politika tu vsak jde naprosto bokem zdejsich lidi. Mistni si mysli, ze nejsou francouzi, ale (ted fakt nevim jakze si to rikaji, nechcu kecat, pododne jak v Provence), kazdopadne mluvi hodne odlisnym narecim tzv, Gasconem (neco mezi francouzstinou a spanelstinou) a naturou jsou pry nejvic lezerni.
Krajina je to kopcovita a nesmirne malebna, sama pastvina pro extenzivni dobytek a kone (kone si nechavaji prevazne hrebce, cimz jsou specificti - maji radi ty zvirata trosku divocejsi), dal pak psemicne pole a hoodne lesu, remizku a haju. Cim vice se blizite k horam tim lesu pribyva. A fiky volne rostou i tady (moje slabost)! Rostliny jsou na pomezi stredozemnich tvrdolistych a suchomilnych a tech mirneho pasma. Puvodni zvirena jako vysoka zver, ci zajici tu vsak vubec neni, ackoli kdysi byla, ale castymi lovy v nejen predminulych stoletich je vyhladili (na par zajicu, se ale pri velikem stesti narazit da). A posledni vlk i vlkodlak byl ve Francii zabit na den presne roku 1943.
Mestecka jsou mala ale mila a pivetiva, stejne jako jejich obyvatele, kazdy se musi znat s kazdy, nebo aspon o nem vedet, vsichni, opravdu vsichni! se zdravi a pratelska konverzace je skoro povinnost. Obyvatel tu vsak mnoho neni. Oblast je to jedna z nejchudsich ve Francii ale mistni to zrejme moc netrapi. Vetsina jsou zemedelci, pobiraji dotace a vesele si hospodari. Zeny vsak mnoho nepracuji, a tak se podili na velke nezamestanosti tady.
Inzenyrsky a geograficky zajimavy je asi 300 let stary Canal du Midi spojujici stredozemni more s Atlantikem (z Toulouse do Bordeaux). Jeho vystavbou se chtel Ludvik XIV zbavit na politicky nepraktickem objizdeni Spanelska. Kdysi jednicka mezi kanaly (kam se hrabe nas Batuv kanal?) dnes vyuzivany jen turisticky a UNESCEM.
A z byvale dalnice vedouci pod Pyrenejama je udelana nekonecn cyklostezka.
Z oblasti v okoli Limoux taky pochazi prvni zminky o prlivem vinu - sampanském, takze zrada pro vsechny, co cekali, ze pochazi z oblasti Champagne - ta jej jen nejvice proslavila. Vinic tu diky blizkosti hor ale moc neni, vinu se lepe dari vice na jihu. Co se piti vina tyka - to je zdejsi zrejme kazdodenni chleba, a jsou vyborna!

Aktivní výběh

kterak tady beham
asfaltkam se z lasky ke kolenam vyhybam a polnacek je tu nastesti nespocet, akorat je problem, ze zrazu konci nekde v poli, louce nebo pod skalou. A tak kdykoli spatrim pesinku smerujici do lesa, nevaham... Hned prvni beh jsem tak ucinila, a ze jsem v haji bylo poznat uz po par metrech. Ze jsem v nejakem vybehu, mi doslo, kdyz jsem furt prelezala nejake ostnate oplocenky, a taky jsem stale obihala nejake kone... Drala jsem to akatovym krovim a preskakovala popasane cyprise. Nez jsem dobehla opet k nejake ceste posbirala jsem nejvic pavouku ve svem zivote a vypadala jsem, jako kdybych crossila orientak za sipkovou Ruzenkou.
Dik absenci mp3ky zase beham jen za zvuku krajiny, rytmus i rychlost to teda degradovalo, ale jsou prazdniny, ne? Zkousela jsem sice radio, ale to je plne mistni skoro country, francouzskeho hip-hopu (to je fakt hruza! pardon vsem, co jej maji radi, ale to jste neslyseli zdejsi podani) nebo klasiky ala Handel a nejake francouzske debaty.
Teren je tu perfektni (DMR vytvoren, sitovou analyzu jsem provedla)- do kopce a dolu, prikre, mirne i po rovine, preskakovani tech oploceni; ty elektricke teda jen opatrne prekracuju. Snazim se vyhybat veskeremu dobytku - obcas si to vykracuje jen tak po normalni ceste a vcera jedna vesela krava hneda za mnou vydrzela bezet dobrych 10 metru, nez jsem raci zas zahla do nejakeho haje. Mam z nich respekt, jsou malem vyssi jak ja.
Fenku Jelly obcas bravam s sebou, ale ma trochu problemy se zadnima nohama, chudak.
Jediny problem by mohlo byt to horko - slunko tu sviti dyl a driv a intenzivnejc, a tak nejlepsi cas na beh je brzo rano - v 7 nejpozdejc, a pak az tak po devate vecer.

a jezdim na kole
Venkov jizni Francie si musite zamilovat, to proste jinak nejde, a co teprv ze sedla kola! (kun bude v pristim prispevku - az se na nejakem projedu).
Met tu poradnou silnicku, tak radosti nedycham...
Okolo je more klidnych asfaltek pro silnicni cyklistiku jako stvorenych, kopce nejsou extremne prudke a furt je se cim kochat a kam smerovat. Potkavam same namakance uz sedovlase na kolach svetovych znacek. Jsou velmi sdilni, kdyz me predjizdi (prizvavam, irituje me to), ale vubec nevim, co rikaji. Parkrat jsem bloudila, ale uz jsem zvladla najezdit odhadem neco prez 100 km a dokonce navigovat zbloudile holandany zpet do jejich kempu.
Auta tu jezdi snad nejohleduplnejc, co jsem kdy zazila - nez vas bezpecne predjedou, klidne zpomali na vasi rychlost, i kdyz se drapete do kopce 5km/h. A pokud jich jede vic za sebou, tak ten prvni zatroubi - pocet zatroubeni zmanema pocet nasledujich aut - uzasne! A hitem me sezony je nataceni videjek jizdy z kopca. Sice jsem 2x spadla, ale mam to natocene ;-) (pred jejich publikaci musim jeste provest male upravy, trochu tam jecim)
Tereny na MTB se taky daji najit, ale porad narazim na nejake ty oplocenky a zvirata...
Ale ma smysl si stezovat?

Preju plne duse a zem pod nohama. A zahrajte si prosim i za me Aktivity!