Ein Amt

O svéráznosti rakouských úřadů jsme se přesvědčili už daleko dřív, když jsme se šli povinně přihlašovat k pobytu. Poctivě jsme vyplnili nafasovaný Meldung a šli hledat nejbližší okrsek. Najít jej s mapou zas tak náročné nebylo, ale dostat se dovnitř! Dveře zamklé, v chodbě uvnitř zhaslé... Tak jsme se dovnitř doslova vloupali přes dvůr jako banda tajných agentů a důvod proč jsme neměli sluneční brýle byl jen ten, že bylo zataženo. S úsměvem ostřílených egyptologů jsme vyluštili znaky na informační tabuli a proplížili se do 1. patra zaklepat na příslušné dveře...
A spadla nám čelist, možná i tu žádost někdo z nás v překvapení upustil na zem. Byli jsme chyceni v jakémsi doupěti podezdřelé funkce. Parkety vrzaly, na oprýskané zdi plakáty FC Barcelony, Davida Beckhama, ganji, jamajské vajky v každém květináči, kaktusy na okně, nábytek snad z dob komunismu, a to ho tu ani neměli. Vzchuchem se linula vůně kávy, cigaret a ještě čehosi jak z kolumbijské geurillové základny a vysmátý hovor 3 úředníků v batikovaných tričkách prořezával song "Get up, stand up" od Boba Marleyho... Vyloženě pedantské pracoviště alá císař pán Franz Joseph.
Misi jsme splnili mlčky.
Ale už se těšíme až se půjdem odhlašovat - možná i v otevíracích hodinách ;-)

Zwei Exkursionen

Na předmet Kartographische Informationssysteme máme takovou milou maďarku, Esterka jí říkáme (protože s tak jmenuje). Mluví jemnou němčinou a během první přednášky probrala všechno, co s náma Víťa bral celý rok na digitální a počítačové kartografii dohromady, a to ještě skončila dřív! Až jsme se skoro báli, co bude pak. A nebylo to špatné - následovaly praktické digitální ukázky různě na webu, atlasy, interaktivní, dynamické, všemožné i nemožné a atd. A pak to bylo ještě lepší! Absolvovali jsme totiž 2 exkurze:
První byla na Magistrat der Stadt Wien. To bylo supr - magistrát máme hned za rohem, takže jsme mohli vstávat ještě pozdějc, než normálně. Ale rači jsme vyšli dřív a správný směr identifikovali podle našeho saúdského (nebo tam odněkud, prostě arabák) spolužáka Al-cosi jménem. A když i s půlhodinovým zpožděním dorazil rozevlátý Lucas mohli jsme projít kontrolou a vyjet výtahem do 9. patra... Mapy na zdi, ESRI plakáty jak na pokoji na Dobrovského (moje bývalé bydlení), prosklené dveře, strop. Víc jsem si všimnout nestihla. Jelikož prohlídku oddělení jsme jak namakaní sprinteři černé pleti zvládli ani ne za minutu. A opojeni rekordem v chůzi po chodbě jsme zapadli do nejmenší místnosti na patře. Ani v kriminálce by se nemuseli stydět za takový výslechový luxus - stůl, židle, projektor, zeď... Přednášející zhasl a spustil.
2 hodiny jsem si připadala jak v německém vymývacím lágru. Před očima se mi míhaly barevné slajdy, kde jsem občas rozpoznala i mapu, ale podezdřele se to podobalo animacím dopplerova efektu. Chlap měl frekvenci slov jak výstřely z upgradované MP40ky při obraně Berlína. Byly mu rozumět jen pauzy a zkratky. Prostě taková klasická prezentace mapového serveru města...
Nechápu jak se kluci spolužáčtí ještě zvládli poptat na nějaké ty Ratweg durch die Stadt, ale byli jsme vysvobození!

Ta druhá, včera, naopak nezačala vůbec nejlíp. Bundesamt für Eich- und Vermessungswesen (Úřad pro cejchování a geodézii - obdoba našeho ZÚ) je od nás totiž vzdálen dobré půl hodinky cesty, navíc kolem kasáren a hotelu Hilton! O správné lokalizaci nás opět přesvědčil již zmíněný spolužák Al-cosi, který zde byl první. A Lucas dorazil dokonce dřív než Esterka.
Sborovým "Grüß Gott" jsme pozdravili našeho průvodce a vyjeli tentokrát jen do 7. patra. Po chodbě se jim tam volně váleli hraniční kameny a cedule s Československem a Švýcarskem a z okna byl vidět flakturm! Chápete? - okna! Prezentační místnost skýtala přiléhavé šero a málo kyslíku a židliček. Tak se polužák s pracovní přezdívkou Turek (je totiž odtamtud) zachoval jako gentleman (přestal dýchat ;-) a mohlo se začít... Nejprve o leteckém snímkování a Flukzeugen - to je dycky hleďavé, pak typ kamery od Leicy - to už míň, až po snímkovací nálety nad Alpama a Fernerkundung (DPZ) postprodukci...
Strašně se mi chtělo spát, ty včerejší koktejly...
Pauza přišla v 11, ale doslova za 5 12!
Vortragenden haben gewechselt und show must go on! Aktualizace DLM (Digital Landschaftsmodel - něco jako náš ZABAGED). Ale jsem na to hleděla plna očekávání jak při startu raketoplánu. Zajímavé, fakt. Moje náplň práce v Beritu v rakouském podání. A ta aktualizace geografických názvů - oujéé. Nezapomenutelné chvíle, kdy jsem si připadala i jako odborník. A jen asi 1000 lekcí němčiny a konverzace mě dělilo od dotazu. Zbytek třídy teda ale hříšně usnul.
Pak se zdálo, že už je konec. Jenže ne. Klesli jsme do 3. patra do mapového skladu. Konečně pravá exkurze - klady jednotlivých rozlišení státních a vojenských a topografických map létaly vzduchem jak pečení holubi. Pracovníky při práci jsme otravovali (dělají v jakési nadstavbě nad MicroStationem (zas vzpomínám na Berit) a ArcMapu). Karten die ganze Monarchie, Erste Josephinische Landesaufnahme und drucken Technik... Supr, a ještě to byl konečně ten konec!