Throw Up a Perfect Day

There are days like this one, fresh from very morning, sunny and bright, clouds like drawn above Springfield. Everything seems to be in a faultless order of nature. On crossing is only green light, no waiting. In subway is always enough space to sit down comfortably, no queue in Tesco or jam at bypass, fillet without bones... Just a perfect day. Even the lady at the post office was smiling! And you can find a mobile phone right away you reach inside a bag - Eva is calling.
“Hi Eva! How have you been? So good to hear you -”
“Hello, I’m Eva’s husband.” Cut in a men’s voice. “I’m sorry, but I have to tell you, Eva died yesterday.”
“- again.” my mouth unwittingly finish the sentence.
The scene around me made a few circles, silence followed.
Green, red, green… Traffic light was slashing the time.
“Well -” He tried. “ - Hope you are well. Good bye.” An automatic voice at the station was less robotic.
Green, red, green…

I barely knew her, half a year to be exact. I’ve met her only twice in my life, still, she was kind of significant to me. When I first bounced at her, she was throwing up in the hospital bathroom. I was drafted to the same place and with the same intention right after a nasty injection and she occupied the only useful pottery in that tiny room. After a few flushes, little chat, rinse and a few swearwords we find out we have a similar lot and none of us is pregnant. That sterile acquaintance could end right there between white tiles, but, you know, vomiting is sort of “bonding”. We exchanged emails, numbers and promises to call each other if one of us will feel really rotten. Honestly, I never wanted to do so. I guess she had the same idea too since her birthday night two months later. She texted me an address of the particular hospital, floor level, door number and how old she was that night. I went to visit her right away next day with a big bunch of yellow roses. She was in a terrible state, I have to say, except for her look. Her every blink without eyelashes whirled the ocean of hope and conciliation! We talked about ordinary things like what kind of butter is the best for baking, how her son doesn’t like a dill sauce or on which one island is the highest peak of Japan. She didn’t mention anything about what lies ahead, how she had seen her fair share or discovered the meaning of life. No sorrow, no complaining, no advices nor emitting some enlightened Truth. She simply lived.

Time contracted and expanded, pulsing crowd, red, green, red… and I was waiting for a green light. I missed 4 trolley-buses. Some grumpy pensioner had sat on my handbag and totally smashed my snack inside. It started to rain and my mobile run out of juice. But – everything seems to be in a faultless order of nature, another perfect day!


In memory of Eva S.

Francozský oběd = maskovaný ráj

Pravý francouzský oběd je vždycky delikátní zážitek. Je sice příjemnější být v roli pojídajícího hosta, ale na tuhle čerstvou zkušennost, kdy se mi "poštěstilo" být i na straně hostitele, taky hned tak nezapomenu...

Pokud chcete pořádat pořádný oběd ve francouzském stylu, je třeba si na to vyčlenit 2 dny. Žádné navařit kotel guláše a upéct buchtu. Francouzský oběd je společenská událost, obřad!

První den je čistě přípravný: po snídani prolistujete kuchařky a navymýšlíte si tolik receptů, kombinací a permutací kolik kombinatorika špajsky, mražáku, ledničky, zahrady a sklepa umožní. Jestli tam objevíte něco, co čeká na speciální příležitost, tak vězte, že teď je ten správný čas!
Základem pravého oběda ve Francii je vždycky maso. (Vegetariána byste tu fakt pohledali.) Může to být i ryba, nebo kuřecí, jen nikdy neservírujte těstoviny jako hlavní chod.
Shodou okolností jsme obdrželi od souseda libové jehněčí žebírka a ani jsem nedopsala seznam nákupu už se mi sbíhaly sliny.
V první várce dokoupíte zásoby klasických potravin jako kilo másla, majonéza, jogurt, smetana, citrony, zmrzlina, nějaké ovoce, olej atd. samozřejmostí jsou sýry a víno z dražší cenové kategorie (nad 3 eura).
Po lehkém obědě obvoláte všechny pozvané jestli opravdu přijdou s kolika dětmi a kolik s sebou vezmou dalších přátel. My původně počítali s asi 10 hosty, ale lehce se nám namnožili na kulatých 20 strávníků. Hm, takže změna, jehněčí si dáme jindy, to by nevyšlo (byl to sice sakra kusanec masa, ale tolik žeber chudák jehně snad ani nemá), dokoupíme kuřata.
Odpoledne je zasvěcené pečení močníků, které jsou vždycky lepší až naleží následující den. My napekli pusinky, pudink s karamelovým sirupem a čokoládové brownies. (Trochu jsme si to poangličtili, francouz by nadělal tarte.) Plus na každém obědě musí být podávána nějaká jedinečná specialita, tak jsme ještě 3 hodiny dusili na bylinkách hřiby (francouzi jsou vášniví houbaři), které jsme pak přes noc naložili do olejového nálevu.
V 5 odpoledne jsem vyrazila na nákup podruhé. V předlouhém regálu očištěných okřídlenců jsem hledala kuřata. (Někdy tu totiž nepišou na etiketu jestli je to husa, nebo holub, nebo krocan. A věřte mi nebo ne, ale podle velikosti to kolikrát vůbec nepoznáte, je potřeba se soustředit na oškubané pěří.) Abych dokoupila šlehačku a nějaké drobnosti objela jsem půl departmentu, 5 různých supermarketů a málem to vypadalo, že jak Maruška budu muset volat 12 Měsíčků, protože nikde neměli jahody a maliny!

Druhý den - den D - začnete tím, že umyjete kuřata, nacpete dovnitř celou cibuli, česnek a citron, pod kůži máslo a rozmarýn, pokapete, potřete, zakryjete alobalem a necháte čekat na správnou hodinu. Mezitím dáte na másle a česneku péct nakrájené brambory potřísněné rozmarýnem a kmínem. V páře uvaříte fazolky, na másle podusíte mrkev, uděláte snad tucet různých salátů - rajčatový, okurkové zaziky, rajčatový s fazolkami, hlávkový s hráškem, kukuřicový s mrkví, povařenou červenou řepu na kostičky... A taky nějaké ty pomazánky (lososová a tvarohová) a dipy (koprový, majonézový a paprikový) na starter.
V 11 strčíte kuřata do trouby a buďto vyrazíte zase na nákup na čerstvou bagetu, nebo si dáte nohy hore, protože tím úkolem jste pověřili hosty (jinak přivezou jen víno). Pokud však pořádáte oběd v neděli, kdy je ve Francii v obchodech zavřeno, doporučuju koupit předpečené bagety.
Když máte stěstí, hosté dorazí už před 1 odpoledne. Hromadně se otevře několik lahví vína, pokrájí a trhá se bageta namáčená do nabízených dipů, všichni se seznamují, lehce konverzují a pomalu přesouvají nad talíře...
Kuře je fajn, dá se v létě jíst i za studena, tak jsme v troubě prohřáli jen brambory a v oleji na plotně ty houby.
I když si dáte od každého trochu, stejně vám na talíři vyroste kopie Sněžky. Och, ten oběd byl požitek! Speciálně ty houby! Vlivem hovoru se ládujete snad hodiny v kuse.
S talíři pak chcou všichni pomoct, zapnete myčku, popíjíte, vyndáte z ledničky dezert a nadhodíte nové téma k diskusi o hladu v Africe.
K dezertu se přejde pozvolna, jahody se polijí šlehačkou, brownies zmrzlinou k tomu pudink... (Pozn.: čím víc druhů dezertů, tím víc toho hosté sní, protože chtějí všechno ochutnat, takže je praktické jim nedat na výběr - prostě máme jen 1 druh pudinku a jen vanilkovou zmrzlinu apod.)
Plynule se povídá a dlabe, a pak zrazu zároveň vyskládávate a znova rovnáte myčku, vaříte kávu, otevíráte další vína, schováváte roztátou zmrzlinu do mražáku a zjistíte, že jste zapomněli na další lahůdku: broskve ve sladkém nálevu z bílého vína!
Komu vytráví po kávě může se docpat sýry a zapít to slivovicí (česká hrála prim ;).
Já se teda už asi před hodinou uchýlila k bylinkovému čaji a když okolo 6 hosté odjíždí někam večeřet, tak si hrdě nalévám už 4. hrnek.
No a pak vytřete, znova naskládáte myčku, psovi nasypete granule a hledíte na ten zázrak, že nám zbylo dost kuřete, brambor i salátů na další den. Dezert teda zmizel všecek, ale konečně je mi jasné, jak Ježíš zvládl nakrmit 5 000 lidí 2 rybama a 5 chleby - jednoduše jim k tomu dal hodně zeleniny!

Byl to náročný den, ale musím přiznat, že výtečně prožitý!
Děkuju a přeju dobrou chuť!