Napadlo to Simona jednou u večeře na floor 700, že ze života tady v Manoru 88 a Nakisce by byl dobrý seriál. A má pravdu, úplně to vidím - něco mezi sitcomem a Beverly Hills 90210. Tady se totiž události doopravdy dějí na epizody. Brandonů je tu hned několik a John z Ontaria vypadá jako plešatější Seth z O.C. California. Kananaskis je lokalita víc než fotogenická. Natáčelo se tu dokonce několik světových trháků jako Inception, Brokeback Mountain nebo The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford a ještě prý jakýsi seriál s koňmi. Tak proč ne ski hill? Je tu všechno - sředoškolské starosti, jednoduchý děj, sympatické postavy, spousta drbů, emocí, vztahů a alkoholu. Sport a akce kořeněné inteligentními debatami i komickými situacemi. Každý má svoje jedinečné story. Dokonce i na ponaučení na závěr občas dojde. Třeba když jsme vyhráli pizzu za nejlépe uklizené podlaží, ale nikdy jsme ji nedostali. Nebo když místní mini potravinky krachly. Či když se Sandra ztratila po cestě domů z baru, a pak jsme ji tahali ze sněhu tágem...
Co takhle pilotní díl převedený do povídky?
Episode 01: How are you?
"Ehh!" Hlesnu, když se hrabu z postele típnout budík. Ještě stále napůl zamotaná do spacáku i povlečení zároveň. Není nad to probudit se a zjistit, že jsem zase celou noc ležela. Blbé rameno. Furt bolí. Po Fastum Gelu šáhnu dřív než po spodním prádle.
Projdu kuchyní, výbuch po včerejší párty. Jak my jsme mohli vyhrát nejčistší poschodí? I na kolejích u Romana bylo víc uklizeno. Velká výhoda, že Kanaďani pijí hlavně z plechovek. Tady se rozfláká víc hrnků než v kontejneru na sklo. Budeme si muset zase nějaké nakrást. Kde ale sebereme židle? Proč je ta hasičská bomba zasypaná sušenkami? Ready for a fire alarm! Hm, whole grain - zkusím jednu. A roztavené dálkové ovládání v mikrovlnce??? Kde jsem byla? Tohle bych si pamatovala...
Obléct, předvčerejší muffin, zuby, prkno, shuttle... Třeba skončím dřív a konečně se dostanu na kopec. Aspoň jednou jej sjet! Od toho pádu jsem nejezdila. Hlavně by se hodilo mít day off, když není venku pod mínus 30.
"Full." Pozdraví mě mezi dveřmi viditelně nadšený Pelipe.
"What? Don't tell me I missed the shuttle, not again!" Kontroluji hodinky, ještě mám 2 minuty.
"No, it was full." A hrne se nahoru do schodů pobýt ještě pár minut v teple pokoje než pojede další.
Super. Sobota, všichni začínají v 8 a do shuttlu se vejde jen 12 lidí. Nakiska, no comment.
"Thank you, Peer." Taková už rituální hláška se kterou se loučíme s naším lehce asociálním shuttle driverem z Německa. Vystupuji ověšená batohem, botami, helmou a ještě cosi jsem to nesla.
"Auu" syčím, protože vždycky zapomenu, že otevírat dveře pravou rukou ještě pořád není košér. Vyndám snowboard a kopnu do dveří od kufru, ať ulevím rameni.
"A kurva!" Pardon, ale roztrhly se mi gatě. Přesně v těch nejblbějších místech. Nooo! Včera jsem je vytáhla natrhlé ze sušičky a šila se s tím celé odpoledne. Já k životu vážně potřebuji šicí stroj. Blbá sušička! Použila jsem ji tu asi po druhé v životě, jen protože jsem si prala povlečení. Naposledy! Chci pohyb, přibírám, kde co mě pak vytáčí a trhají se mi gatě... A to prostěradlo v tropech u mě v pokoji příště uschne i na matračce!
Otráveně jsem došla do práce a ignorovala všechny pozdravy typu: "Hey! How are you?" I když někomu jsem možná upřímně odpověděla, že blbě.
Deli, dneska dělám na deli, sendviče a Anna. Díky Bohu za Annu! Nejlepší holka se kterou jsem kdy mohla pracovat. Jsme sehraný tým, máme stejné finty, jak za hodinu namastit 200 sendvičů, nachystat saláty a rajčata, ugrilovat párky a ještě je to sranda. Jinak ale musím přiznat, že dělat v kuchyni je největší krok vedle v mém životě. A to ještě můžu být ráda, že nejsem dishwasher. Mně olézají ruky vyrážkou i v rukavicích, jen z toho čistícího spreje na hod-dog mashine a o kávovar se opařím tak 3x denně. Alergie na práci?
"Where is that bloody bread? Who the hell was here yesterday?!" Skoro brečím vzteky, když se brodím sněhem do venkovního skladiště pro rohlíky. Mikrovlnka to jistí, ale rozmrazujte 8 beden baget, když za pár hodin je lidem obkládáte k obědu. Toustovač neviděl škrabku několik dní a moc mu nechybělo do vzplanutí. Sýr poschl, párky nevyndané z mrazáku, takže jsou na šutr, a to nemluvím o prázdných omáčkách, kuřecím a ciabatta houskách... Miluji svou práci, hlavně, když ji někdo jiný taky dělá pořádně. Velice to usnadní! Dýchám zhluboka a sněží mi za krk. Chápu, že nemůže být každý tak dokonale organizovaný jako Anna a já. Smrdí to sebechválou, ale – ruku na srdce – pitu vám zabalíme nejlíp my dvě! Některá individua tu neumí ani namazat chleba máslem. (To není ironie.)
"Morning, Holly." míjím šéfku, když táhnu z ledničky kýbl majonézy. "Can I ask you what's our today's special?" nenechám ji ani se zeptat to trapné 'Jak se máš?' Stejně ji to nikdy nezajímá.
"Bold beef on sub, but Katy -" Spustí blbé připomínky ohledně uskladnění mého prkna za kuchyní. Zámek od skříňky je někde pohřbený ve sněhu, tak vymýšlím alternativy. Nejsme zrovna kamarádky a kdybych neměla co na práci, tak se s ní snad i ráda pohádám. Některé věci mi tu vadí čím dál víc. Ale teď už je pozdě změnit department. Má to však svoji výhodu, když jsem v ráži, makám jak fretka. Kopla jsem se do kolena, sss. Mastila jsem o dušu a odhazovala odřezky do koše jak z kulometu. Div, že jsem se nepořezala...
"Katy, how are you? You look sad." Jako jedna z mála se opravdu upřímně zajímá Aleshia.
"Sad? You mean angry?" Probodnu ji pohledem ala hladový vrah.
"Oh, you look like you want to kill somebody." mrkne na mě vesele zpoza stylových zelených brýlí.
"Hmm"
"Are you gonna hire somebody to do so?" zkouší vtip.
"No, I can do it myself!" opáčím bez mrknutí a dál krájím salátové listy.
Po zbytek dopoledne se mi lidé vyhýbají. Dokonce i šéfová vypadá, že se má na pozoru a vždy když vklouzne do našeho koutku zpívá něco jako "I'm not here, you can't even see me..." Normálně to nedělá, normálně poroučí.
"Katy, do you, by any chance know why are we listening to this church radio station?" vytrhne mě z rozjímání Anna a pepří tuna salad.
Dopoledne uteklo, normálka, společně jsme si postěžovaly a Anna se těší na rodiče, co přijedou příští týden.
"Sandra? Are you going to Canmore next week?" Zeptám se po cestě ven s prázdnými kartony slečny v bílém.
"What?" Zvedne hlavu od dřezu. Chudák, je dishwasher. Napadlo vás někdy, jak je v angličtině diskriminující nazývat stejně mašinu i pracovní pozici?
"What did you say?" Následuje mě s nožem v mokrých rukavicích.
"Nothing important..." Dojde mi, že ona byla nakupovat ve středu, takže zřejmě znova nepůjde.
"Katyyy, tell meee! Pleeease!" Nevzdává to. Vykloní se opřená o futra tak, aby mě viděla a přitom nemusela vkročit do závěje.
"What? Who did you sleap with? Tell me." Bafne na mě Mike, Ski Patrol, co se tam schovával před větrem s cigaretou za bread shed a zaslechl jen konec našeho rozhovoru-nerozhovoru.
"What? With nobody." A takhle se prosím dělají drby. Směji se.
"No, tell me! I won't tell anybody..." Mrká potměšile.
"I'm telling you, nobody. But while you're here, could you please hold the door for me." Soukám se do jiné shed pro papírové talíře.
"Nice underwear by the way." Mrkne ještě potměšileji. Čímž se ovšem prozradil, že mi hleděl na zadek, zatímco já přelézala krabice.
"Shit happens. Thanks." Poděkuji a vyjdu ven do bílého světa. Brr, fakt je kosa. "Do you know if Pablo is at work?"
"Oooh, so it was Pablo who you slept with!" Je to inteligent.
"No. Think, if I would slept with Pablo shouldn't I probably know if he's working today?" Inteligentka já, he! Ale připouštím, přiživila jsem si to sama. "So is he?"
"I don't know, you tell me." že mu neupadne víčko, jak zběsile mrká.
"See you!" Zalezu rozřehtaná zpátky do tepla kuchyně.
"Hey, Beck. How are you? You look happy." Přisedneme si k nám na oběd pravá blondýnka.
"I finally had sex last night!" Rozplývá se, když máčí hranolky v hnědé slizké gravy.
"Good for you!" Upřímně jí to přeji. Mele o tom, že s nikým dlouho nespala asi od Vánoc.
"And who was the lucky one?" Žvýká Anna sendvič.
Culí se, ale neřekne. Ona holka je to pěkná, za tu tunu make-upu, co nosí, by se nemusela stydět ani Pamela Anderson. Ale možná jí křivdím, možná má jen velmi problematickou pleť a starosti stejné jako její referenční skupina.
"Did you guys make it to the bar?" Křoupe hranolky.
"No, I was singing with Franzi for so long and than i just passed out. You?" Usrknu si výborné krémové brokolicové polévky.
"No, we went to the bed about ten." Překvapeně mi vysvětlí, co můj mozek zjevně nepobral, že přece měla sex last night.
"Have you ever had sex on a ski hill? I mean on the hill, not where we live."
"Not yet!" Zazubím se její naivně vtipné zvědavosti. Někdy je i milá.
"Ohh, yeah! I've heard - you slept with some Ski Patrol." Promluvila z Beck inteligentka dne číslo tři! Anna vyprskla kus šunky a já smíchy málem spolkla lžičku.
"I wish..." Kroutím hlavou, jak rychle se to tu roznáší. Ještě že tohle je pikantnější informace než moje oranžové kalhotky.
"We should go." informuje mě Anna o čase.
Nacpu všechny odpadky do prázdného kelímku, pomeranč strčím do kapsy a zvednu se zapojit zpátky do pracovního procesu.
"See you, Beck."
Zahlédla jsem obtloustlou menší postavu, jak k nám kráčí. "No, not him -" povzdechnu si Anně šeptem, zatímco krájím napůl sub bun.
"Who?" Pucuje cutting board.
"My favorite Snow Friend, just when we are about to close..." přecedím skoro neslyšně mezi zuby. A i když mě naštvání už dávno přešlo, přimhouřím oči do přezíravého nenávistného pohledu.
"Wrap - tomato!" křikne na mně nadřazeně starý chlap v černých brýlích, s pěti bílými chlupy na temeni a divným přízvukem.
"Cheese - you've run out of chedar!"
"I am sorry, we are closing and i will not start a new bag now. I can give you more swiss instead." Řeknu sladce, ale z pohledu neslevím.
"Tomato - you should already know what I want!" Poučuje mě.
"Please, excuse me, but i can't remember what every customer would like."Jasně, že si to pamatuju: sýry, trochu zeleniny, hlavně kyselé okurky a tousted. Ale přece ti to neusnadním.
Mlčky mu rovnám rajčata na kulatou pita placku. Někteří Snow Friends jsou milí, někteří prý hloupí, ale tenhle je důležitý jak instantní náplň do plének. Nejarogantnější člověk, jakého jsem kdy potkala. Nikdy neřekne prosím nebo děkuji a ječí příkazy přes celé deli.
"Here you go. Anything else, please?" Zamrkám a podávám mu talíř.
"No." Cekne a odpluje.
"The politest customer ever!" Smějeme se mu s Annou za zády. To už ani jinak nejde.
Dřív jsem neskončila, šla jsem na kasu. Aspoň budu mít víc hodin...
"Asi to tu brzo zabalím." svěřuji se Milanovi, jinému Ski Patrolovi, Čechovi z Jablonce.
"Ale prosím tě. Dojeď v úterý na bazén..."
Má pravdu, to ježdění za to furt stojí. Stejně nemám jinou práci. Každý má občas blbý den. Navíc, večer půjdeme s holkama bruslit. Jen doufám, že doma už někdo povysával, ten vysavač smrdí jak měsíc staré fusky a po použití je potřeba asi 2 dny větrat.
"Víš, na co jsme s Renkou přišly? Colin chtěl naučit něco česko-slovensky a prý jak se řekne How are you? Znáš to, pohádka jak to vlastně nepoužíváme a ptáme se, jen když nás to opravdu zajímá. Žádné How are you? - Thank you." Doplňuju prášek do hot chocolate automatů.
"Povídej." on upije vodou zalétý prášek z hot chocolate automatů.
"My Češi říkáme What you want?"
Rozesměje se na celou day lodge.
"No vážně, představ si, přijdeš do banky a nikdo se tě u nás nezeptá, jak se ti daří, ale rovnou co vlastně chceš. V lepším případě co by sisi přál..."
To be continued...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co myslíte?
Chce to ještě nějakou chytlavou rockovou úvodní melodii typu 'I don't love you' od My Chemical Romance, na pozadí klip ze snow parku, ohodit kameru sněhem a posílám to do Hollywoodu.
Pozn.: Přímá řeč je v angličtině schválně, aby se Franta procvičil...
