Co se do smsky nevešlo...

3 dny před mým odjezdem, Brno hl. n., poprchávalo.

Zapáleně vyprávěl nějakou historku, jak jeho kamarád elektrikář motal dráty pod stožárem nebo co? Rozhazoval rukama, kesal hlasem a měl tu hezkou zelenou čepicu staženou těsně nad obočí...

"V kolik ti to jede?"

"Cože?" Hodí na mě nechápavý pohled, za který bych měla chuť i Brada Pitta zkopnout do bazénu, a pak se kochat mokrým tričkem...

"V 7 něco." Cekne a kecne sebou vedle mě na lavičku s upoutávkou na jakýsi akčňák.

"Víš, že mi budeš chybět?" Začne po chvíli ticha hypnotizovat mě namísto kolejiště.

"Nevím -" Proč mi to sakra říká?? Vždyť je úplně jedno, co mu teď odpovím. Nevěřím ve vztah na dálku.

Mlčíme a čučíme tam společně. Máme spoustu času na počítání pražců před náma a zdánlivě žádný v budoucnu.

"Nepřijdou ti ty Vietnamky nebo Kambodžanky, nebo kde to furt cestuješ, všechny stejné?" Zírám na beton.

"Ty žárlíš?"

"Ne, ale - nikdy jsem tam nebyla." Maskuju otázku.

"Ne, nepřijdou, některé si i barví vlasy."

Přijel vlak.

"Pořád čekám, kdy mi začneš vyhrožovat."

"Proč?" pro změnu na něj hledím já jak koala po ránu.

"Všem, které máš ráda, vyhrožuješ..." Usměje se.

Políbil mě, pohladil, přitiskl, pošeptal něco jako "hodně štěstí", nahodil batoh na jedno rameno a nastoupil do vlaku.

Já pak tupě počkala na ten můj, do Veselí. A brečela jsem až doma, v duchnách... Blbá Kanada!

Lidi potkáváme denně, ale některé už možná nepotkáme nikdy. Může za to odpradávna změna místa pobytu. Jó, kdyby jsme pěkně všichni celý život trčeli na jednom fleku, tak praotec Čech nezakotvil ani u Řípu a my máme za sousedku pořád stejnou drbnu. Ale za to, že je tak těžké sladit přátele a sny aspoň na jednom kontinentu, globalizace nemůže...

Život máme takový, jaký si ho děláme, a jsme takoví, jaké nás dělá život. Sice teda nevím, kdy jsem si nadefinovala, že můžu pít do rána a vždycky vstanu bez kocoviny, zato po hrnku kávy omdlévám dehydratací. Ale už mě dávno neštve všechno, co nevyřeším. No a co, že přemýšlení pořád dávám maximum? Někdo tu závislost komárů na pocení velbloudů popsat musí!

Už si dlouho nečtu citace, fráze a pravdy o životě. Stejně se mám líbí jen ty, co potvrzují náš názor. Např. kolik je keců o bolesti? Proč si myslíme, že je dobré posunout si hranici jejího vnímání? A pak nepoznat, kdy už je to vážně na šití. Některé jizvy jsou často jen naše machrování. Co by člověk pro historku neudělal, s krví to má vždycky grády. Proč asi máme tolik seriálů z nemocnice?

Uběhnou týdny, kdy se nic nepřihodí, a pak se všechno stane v jednom dni, ba rychlejc. Čas není lineární, to akorát noc na letišti trvá dlouho. Pořezat se zvládnu ve vteřině. A spánku je vždycky potřeba víc. Nemůžu si však pomoct, miluju ráno a taky mlhu! Ach, jak já se vždy těším probudit!

1 den po vyhození ramene, Nakiska Ski Area, jasno přejasno.

Strašná otrava podělat si rameno, hlavně pravé, mám problém vyčistit si zuby levou, otevřít dveře nebo jogurt. O ježdění ani rači nemluvím.

Prázdný večer po náročném dni, v plánu jen být dlouho v krátké vaně.

Pípla mi smska: "Čau, jak je v Kanadě? a spousta la-la-la hezkých vět."

A já pak dlouho tupě čekala, až se mi napustí nezašpuntovaná vana. Dochází mi šampón. A brečela jsem až v noci, ve spacáku... Blbá Kambodža!

Přeju si poznat ten okamžik, kdy budu babička s plechem buchet. Pečení totiž trénuju od mala. Ještě furt mám pro svou mladou překotnost tendenci některé kapitoly přeskočit, i když je mi pomalu jasné, že život není Harry Potter, kterého lze číst i od prostředka. Občas mám i pocit, že mě pustily choutky zničit se a zhuntovat až daleko za doraz. Že to ve mě nebojuje jak záporák od Jamese Bonda. I když karate mi tu chybí. A klepu si na čelo (nejbližší dřevo), abych to nezakřikla, možná jsem konečně našla svůj kousek míru v duši. Nebo jak to ten pan Zákopčaník v počasí říkal?

Sebrat se a odjet do Asie? Znám se, vím, že zvládnu cokoli si umanu. Moje "když se chce, všechno jde" má 100% úspěšnost. Protože to ostatní, co jsem vzdala, jsem jednoduše nechtěla. Třeba takový basket...

A teď prostě chci být v Kanadě.

Věnováno Tobě, Martine. Promiň. Ale jestli nepřijedeš ty, tak - -

Co Kanada?

- Dobré.

Jaké to tam je?

- Fajn...

...Jak bych to jen popsala? Možná jako když poprvé políbíte někoho s rovnátkama - jste vzrušení, ale zároveň vám tam něco vadí, něco cizího je tam navíc. Při dalším pokusu to však přestáváte vnímat a jen si užívíte tu intimní blízkost... A nikdy nezapomenete!

Já jsem Kanadou políbená podruhé, občas mi tu něco vadí, někdy skřípu zubama, ale rozhodně si to užívám!

A co teda ta Kanada?

Tak za prvé: Kanada je OBROVSKÁ! To ví každý i bez mapy. A jestli o něčem každý Kanaďan rád mluví, tak je to rozloha jeho rodné země. Taková místní obdoba britských hovorů o počasí asi. Všichni si tu řídí svoje káry od 16 tam a zpátky napříč kontinentem, a tak mají překvapivě dobré geografické znalosti a v hlavě dokonalou mentální mapu dostupnosti: Fakt blízko - 2 až 3 hodiny (na večeři do Vídně, denně do práce do Ostravy), blízko - 1 den (Francie), něco mezi - sever, daleko - týden, šíleně daleko - za oceánem...

Za druhé: Kanada je obrovsky rozmanitá! Na východě více evropská, na západě více asijská, často více americká (akorát jim to nesmíte říct, Kanďani jsou velice hrdí). Planiny, města, francoužština, sloni v zoo, kojoti v zahradě... všechn. Každý si vybere. Každý se někde najde, a tam se usídlí. Žádné "Nemám ráda Brno, ale aspoň tam mám práci." Lidi tu jsou šťastní a spokojení. Doslova. Kdo ne - táhne na sever či do Mexika. Můžete rybařit ve vodách Atlantiku nebo na jezerech, hýřit na festivalech v Montrealu (Paříži bez Eiffelovky), hrát si na kovboje, bussinesmana i horolezce. A vždycky budete vydělávat dost peněz pro svoje potřeby a přání. (Až teda na ski resorty, ty mají vyjímku v zákoníku práce a odstavci o minimální mzdě. My tu dřeme bídu s nudou.)

Například tady v horách v Albertě horko těžko najdete člověka, co se tu narodil i umřel. Jednak teda proto, že už umřel, takže ho logicky nemůžete najít. Ale taky dle jakýchsi neověřených statistik prý 90% obyvatel zde žijících není původních (nemyslím indiány, i když i na ty by to možná sedělo). Jednoduše - všichni, co tu jsme, tu jsme kvůli horám. Kdo nemá vztah k lyžování nebo divoké vodě atd. byl z ráje vyhnán, zkrátka se odstěhoval.

3.) Na druhou stranu, co občas zamrzí, lidi tu někdy nejsou tak milí, jak o sobě tvrdí. Všimnou si, že máte přízvuk, ale často jsou líní vám rozumět. Děcka neumí říct prosím ani děkuji, důchodci jsou nevrlí a panovační, francouzsky mluvící Kanaďani důležití a ruští závodníci si myslí, že jim vůbec nerozumím... I když - možná je to tím, že pracuju ve ski resortu a lyžování není zrovna levný sport a oni jsou nepříjemní, protože tu utratí majlant za sendvič s máslem. Nebo jsou obecně bohatší, že si to lyžování vůbec můžou dovolit, a ofrněnost je jejich přirozená nátura. A nebo jim křivdím, protože analyzovat špatné vlastnosti je vždycky jednodužší. (Kór když za protipól beru otevřené Australany.) A těch, co si užívají volný čas na kopci, je určitě taky dost.

Populace je to ale přirozeně houževnatá, uvědomnělá, samostatná i soběstačná. V 18 mají jasno, že v pětadvaceti budou ženatí. Povídal Taylor jednou večer naprosto vážně a za střízliva. Vlastně jsem si nebyla jistá jestli on mnou tak trochu nepohrdá. Jiná výchova, jiné priority, vzdělání je elitní, většině chybí širší všeobecný přehled. Důležitá je půda, spokojenost a produkce (neplést s reprodukcí prosím, i když dětí Taylor rozhodně chce aspoň 4). Možná jen kopírují postoje a názory a ve 30 jim dá život na prdel, možná to takhle stačí, možná je to snadnější a možná jim závidím.

Ve velkých městech se ale prý běžně lidi berou tak ve 30. BC je v tomhle daleko "pokrokovější". Celkově to utváří zajímavou parabolu v názorech na život. Kde je fakt kosa a lidé tráví většinu času doma, tam jsou obyvatelé domáčtější, usedlejší a uzavřenější. Tam, kde je možné pěstovat nějaké aktivity, kvete i svobodná budoucnost a kariéra.

A jen pro srovnání - někteří osumnáctiletí novozélandští machři ze ski school si ani neumí sami zajít na nákup. A čisté trenýrky jim posílá maminka letecky! (Zavedla bych prověrku, než nekterá individua opustí zemi.)

Za další - nejdůležitější věc v Kanadě: Hokej. Národní sport. (+ taky curling, bacha na to) Všude, ale úplně všude i v dědině o 4 obyvatelích najdete hokejový ring nebo zamrzlé jezelo, nebo obojí. Děcka tu bruslí snad dřív než začnou chodit, nezávisle na pohlaví. Pětiletá holka s nohama do X vám střelí 5 gólů za minutu. Zvládla by i víc, ale došly jí puky. Bruslí pořád, bruslí dobře a bruslí rádi. Ti nejlepší se klidně probruslí až do nárdního týmu, tak že si jich jen všimne učitel a rovnou je šoupne do nějaké ligy. Žádní spešl trenéři a soustředení ve Zlíně. Ale taky žádné triky a otočky, jsou tu k dostání výhradně "hokejové klučičí" brusle. Bílé, s podpatkem a zubatou špičkou jsem v obchodě ještě nepotkala. Agresivita a rvačky k tomu přirozeně patří, jak pravil pravý Kanaďan Brandon: "Kdo nikdy nelízal krev z mantinelu, není chlap!" Samozřejmě, že najdete výjimky, co hokej nemusí. Ale minimálně každý holduje nějakému zimnímu sportu.

Za páté: v kanadě jsou k dostání nejhorší sýry na světe! Celkem asi 4 druhy a i u parmezánu mam podezdření, že je to sušina. Brie jim tu holt nedozraje, a to, čemu tu říkají mozzarela, je o hodně horší náš eidam. Francouz by zaplakal.

A to nemluvím ani nepíšu o umělé hořčici ostře žluté barvy ala kari, co chutná trochu jako ocet. Majonéza je tu mastnější a poté, co jí denně v práci zlikviduju kýbl, ji nechci ani cítit. Tatarka, když najdete, patrně bude přesolená a podezdřele nakyslá. Všichni tu milují tzv. "gravy". Vypadá i chutná to jako naše UHO (univerzální hnědá omáčka), takže taky nic moc. Jediný kečup je pořád kečup. Díky za starý dobrý kečup! Co ale musím přiznat - seriózně mi tu chutná tzv. "plum sauce" - švestková omáčka! Mňam!

V obchodě nenajdete tvaroh. Fromage blanc nemají ani ve slovníku. Kvasnice mají jen sušené. To je s prominutím dobré tak akorát do domácí pekárny, ale uvaže - langoše? Myslíte, že to těsto nakynulo? No nenakynulo! (ale i tak byly dobré ;)

Chleba? - To je mi kapitola! Nikdy nevíte, jak je starý, ten balený má jen datum spotřeby a i tak vám zezelená o týden dřív. (uchovávám v ledničce) Nebalený, i když vypadá čerstvý a sálá teplem - ruku tam taky strčím - byl pravděpodobně jen pár minut v troubě. Prý ho mají na východě lepší. Nevím, stejně ho už prakticky nejím.

Za šesté: auta a řízení. I když tu mají asi 12 druhů řidičáků, tak řízení auta je u nás daleko míň podceňované. Žádné triky typu šlapat na spojku ve smyku nebo jezdit efektivně. Jednak tu ve většině aut spojku nenašlápnete a než se někam jede, tak pěkně půl hodiny před cestou auto nastartovat a zatopit. V příkopě se končí průměrně jednou za rok. (Vyproštění v zimě stojí okolo 400 $.) Všechna auta v Albertě mají prasklinu na předním skle, ale pořádná technická kontrola je prý potřebná až když je vozidlo starší než jeho majitel. (Pořád nechápu, auta tu snad žijí takový ten psí život x7.)

Za několikáté: Zima. Že je v Kanadě zima vám budou tvrdit i ti, co bydlí v Saskatchewanu a celé léto tam mají přes 30 stupňů. Kolektivní po(d)vědomí asi, ale je pravda, že klemra tu je občas pořádná. Hodí se denně otevírat okno, jinak přimrzne a otevřete ho až na jaro. Topení tu však naopak na(ne)štěstí běžně valí tak na 25°C ve stínu, takže větrání je nutnost. Relativní vlhkost vzduchu vevnitř je na slabých 40%. = nic moc. Noc co noc se mi tu blbě dýchá. Ale už jsem si zvykla spát s mokrým ručníkem přes obličej. (Ve spojení se špuntama do uší jsem v posteli neodolatelná a sexy!)

Nikdo s javorovým listem v pase by na facebook nenapsal kolik je venku stupňů. Neže by jim nešlo o rekordy, ale dávno vědí, jak je jen teplota ošemetná charakteristika - neměří větr ani vlhkost.

Hodně lidí nosí pořád čepicu (toque po kanadsky), a pak se diví, že plešatí ve dvaceti. A když si ji vyjímečně zdělají, tak se divím já a spoustu z nich nepoznávám...

Za poslední: Zajímavost - vláda platí lidem, co žijí na severu, aby se neodstěhovali na jih. Ale je to tam na budku, tak mají všichni sice zdarma ale limitovaný příděl alkoholu - 1 flaška vína na den!

Jé, já opoměla alkohol, tak příště, ale zrovna jsem přišla z pubu...

Dobrou polární noc přeju!

Klik na fotky.