Carnevale di Venice

Jet do Benátek na karneval napadlo Pavlu a že autem, za to můžou ti lichváři dopravci!

4:08 uhrňám sněh před Pavliným barákem...
4:16 už jedééém! Valíme na Vídeň maximální rychlostí 50km/h... Sníh všude. Po hranice nejhorší. Ale ten rozdíl pak! Zrazu uhrnuté a posypané a já vlivem německých cedulí začala mluvit německy... (To Pavlu hodně vyděsilo ;)
Vídeň za nama, nabíráme rychlost a u toho Hundertwasserova Autogrillu jsme zastavily úplně náhodou.
Asi nám brzo dojde roztok do ostřikovače.
Frčíme dál, tunely, výměna pilotů, kamiony a Alpýý, nádhera, slunce a Itálie!
Ale ta krajina vypadá divně bez sněhu.

13:12 - 800 km za námi a náš cíl - Spinea!
Mít jako orientační bod kruháč byla špatná volba. V mapě byl jeden, ve skutečnosti asi 5... Ale doptaly jsme se, trefily, zaparkovaly, venku 15° a jaro!
A tak pohodit zavazadla a honem na bus do města! Cestou se kocháme jeřáby (jak jinak ;) a řešíme záhadu jednokolejnicových kolejí v Mestre.

Ty Benátky jsou tak nebezpečně fotogenické, až se z toho jeden návštěvník málem utopil!
Na San Marco trefíte bez mapy, stačí jít s davem.
Kousek od slavného mostu Rialto už začínají pózovat první masky! výlez na věž Campanile (teda výtah, původní věž se jim 1902 zřítilaa tak postavili novou i s výtahem)
Krásné až úžasné, akorát mám hrozně fotek s fotografama a Pavla potajnu některé z kostela sv. Marca.
Trošku kosne, sosáme svařák a paráda. A ce teprve to naše bydlení! Podělily jsme se o manželskou duchnu - na Pavlu zbyl spacák ;)

Po bohaté snídani se další den do města vydáváme vlakem. To byl tak trochu krok vedle, podobný nápad měl asi další milion lidí. Nějeké Emeričanky baví calý vagón historkama o přezdívkách: "Her name was Kitty and she has a nickname Pussy. Poor she!" A u dneří přešlapuje šikovný bubeník a potápěč v jedné osobě, omotaný hadicí od vysavače.
Hrůza davy, fotim, překážim a ztrácím se...
Moje umění prodírat se davem + rychlá chůze versus Pavla se stativem na zádech se nám málem nevyplatilo. Nést tam snowboard, tak shazujeme turisty do kanálů jak domino při výbuchu. A že je ta voda studená! I když - čekala jsem ji horší.
Drzí holubi a poetika balancujících gondoliérů akrobatů, odkop od mostku do rozštěpu the best! Teprve od nedávna po 950 letech tu mají první ženu gondoliérku. Všechny gondoly jsou ze zákona černé, ale dřív byly prý i barevné.
Rozdělily jsme si role. Já zajišťuji Catherina Catering + mapy. Pavla si tahá ty svoje apertury a aparatury - 4 foťáky, 2 objektivy a 1 stativ. Podle zákova džungle - kdo má větší dělo má přednost, se jako správný fotograf učím ukázkově zavazet.
Na Rialtu choďtě vlevo, je tam míň lidí, a pak se ale naučte létat...

Téma letošního karnevalu je 6 smyslů, těžko říct, jak to poznat, ale už máme každá svoje vysněné šaty na ten příští (Pavla s hlubokým korzetem a já paví ;D)
Racci jsou náramní a přelétaví, ale bacha! - nesedat si k jejich hejnu, houfně se*ou.
Unaveny davem, potěšeny parádní kapelou lebedíme na nábřeží.
"Vždy jde o to, vybrat si správného ptáka." Tak jsme krmily racky, holubi neumí šipku z mola.
Čekaly jsme na občanský soumrak, na fotku s vyhlazenou mořskou hladinou na dlouhou expozici a byla nám občanská zima... Že to byl nakonec ale soumrak až nautický mě měla Pavla varovat, protože ta zima se pomalu měnila v Ruskou.
Konečně! Rychle svařák a prodírat se na vlak...
Ještě jsme si užily i davového šílenství na San Marco: "Nevíš proč tu tak hopsáme?" (připojily jsme se donekonečného hada) "Nevím, asi dali taliáni gól."
Vlak nám sice ujel, ale vyměnily jsme otevření flašky vína za přípitek s místníma. Nevybavení, křivák bez vývrtky? No škoda peněz!
Hurá ve vlaku a lekce AJ: "Could you please pass me the ketchup?" Opakovali vysmátí Italiové.
Horká sprcha a spíme jak zabité.

Bomba snídaně a pomalu odjezd.
10:37 vjíždíme na dálnici. Italové jsou řidiči prasata. Nesvítí, na kruháči nikam neblikají a ještě se na vás lepí, když jedete po dálnici jenom 120.
A jediné další zašvihané auto, co jsme potkaly, byli taky češi.
Docela se mi ta kapela z nábřeží líbila, než se nám jejich CD, co si Pavla nadšeně pořídila, zaseklo v přehrávači...
A dojely jsme celé a spokojené.
Benátky --> Veselí za 8 h!

Nádherný víkend! Super Pavlo, grazie!
A fotky! Super ty od Pavly a #2 od Pavly, taky grazie!

V Brně?

Bydlet? Nikdy!
Je to špinavé, dopravně nedořešené a snad víc než 20 let furt stejné město. Navíc to Starobrno...
A už tu žiju 3/4 roku! Neuvěřitelné. Sama nechápu.
Moc tomuhle městu nefandím. Totiž - v porovnání s jinýma (Olomouc, Vídeň, Veselí), kde jsem měla tu čest nějaký čas bydlet, jednoznačně prohrává.
(Větší předsudky mám už jen vůči Adamovu, který regulérně považuju za nejhnusnější město v ČR. Ten utopený kostelík mezi panelákama... 12ti patrový komunistický obytný kvádr na kopci... Pravidelně dělám, že spím, když jedu kolem. Kdo nezná, doporučuji projet se vlakem z Brna do Prahy přes Českou Třebovou a těsně před Blanskem se obtisknout na pravé okýnko)
S Prahou ho srovnávat nechci, Prahu mám docela ráda.

Já a Brno je kapitola sama o sobě.

Ten můj vztah-nevztah se projevuje hlavně odmítáním se v Brně vyznat.
Jezdím sem vlastně celý život, ale můj orientační smysl vždycky končil u pošty vedle nádraží. (A to by se za ten můj (mimo Brno teda) nemusel stydět ani MacGyver ;-)
V Brně však stagnuje.
Kdysi, to už jsem určitě měla i řidičák, jsem se měla sama dostat k tetě do Židenic. Prý "Kup si lístek za 8 a sedni na 13ku." Tak jsem si koupila lístek za 13 a sedla na osmičku... A z konečné tamté linky jim volám, že tu jejich zastávku to minulo.
I podívat se do mapy Brna mě stojí přemáhání. Eliška by mohla vyprávět, když mě navigovala na krpolské nádraží, a to v Krpoli bydlím. Plus to slovo KRPOLE! Až asi před půl rokem mi došlo, že to není cosi ženského rodu a pochybného brněnského významu. Moje první láska - Zdeněk P. byl z Králova Pole. Ach.
Ale dostat se z husovického cigánova k dětské nemocnici? 2 lidé na mě museli na stěžejních křižovatkách čekat.
Posledně jsem jela bruslit na Vodovu. Zastávka za Skácelovou, radila Renča. Vystoupila jsem, zmerčila kluka s hokejkou a málem slepě jsem ho následovala. Akorátže v momentě, kdy už byl bruslák vidět, si to odbočil úplně blbě!! A z boku bylo poznat, že vlastně nesl florbalku, nikoli hokejku.
Měla jsem se stěhovat. Myslíte, že jsem si zjistila kam? Den před ubytováním mi musel kamarád od kamaráda radit nejlepší spoj MHD.
Přitom MHD v Brně znamená, že půl hodiny nic, a pak přijedou 4 autobusy dohromady.
Jsem šťastná, když dojedu na Křenovou. A najít v centru papírnictví je náročnejší jak místo v hospodě v pátek večer. Maliňák se mi pletl s Moravákem. Po nocích jsem bloudila po Cejlu, že jsem si nepamatovala správný rozjezd...
Ty smyčky na České. Nebo jak jsem stála půl hodiny tam kdesi kousek u kapucínů a čekala na 5ku, co až ale odklonili na "správný" směr. Podchodu z nádraží na tramvajové nástupiště jsem se vyhýbala, že vždycky blbě vylezu. A proč už po osmé ráno ta 25 odbočuje za Tomkáčem kam nemá?
Zastávka Úzká - existuje prosím Vás ve směru od nádraží do Jundrova?? Nikdy jsem ji nenašla.
A když mě pošlete na Špilberk, patrně se až pod Petrovem budu ptát, který je to kopec.
Vyjet z Brna autem? - Jasné, to je furt na Olomouc, na Olomouc a pak výjezd na starou silnici na Slavkov. Jak je ale možné, že ten kruháč ve Slatině má 3 možné výjezdy, ale já už odbočila 4 krát jinudy a pokaždé špatně! ???

Ale co? Až zase řeknu, že se v Brně nevyznám, už mi to dávno nemusíte věřit. Ještě v létě jsem se těšila, až odtud zmizím. Ale stejně mě to pak bude mrzet...
Vlastně mám to Brno nakonec taky ráda. A za to děkuji všem, co se tu s Váma potkávám...