Aktivní výběh

kterak tady beham
asfaltkam se z lasky ke kolenam vyhybam a polnacek je tu nastesti nespocet, akorat je problem, ze zrazu konci nekde v poli, louce nebo pod skalou. A tak kdykoli spatrim pesinku smerujici do lesa, nevaham... Hned prvni beh jsem tak ucinila, a ze jsem v haji bylo poznat uz po par metrech. Ze jsem v nejakem vybehu, mi doslo, kdyz jsem furt prelezala nejake ostnate oplocenky, a taky jsem stale obihala nejake kone... Drala jsem to akatovym krovim a preskakovala popasane cyprise. Nez jsem dobehla opet k nejake ceste posbirala jsem nejvic pavouku ve svem zivote a vypadala jsem, jako kdybych crossila orientak za sipkovou Ruzenkou.
Dik absenci mp3ky zase beham jen za zvuku krajiny, rytmus i rychlost to teda degradovalo, ale jsou prazdniny, ne? Zkousela jsem sice radio, ale to je plne mistni skoro country, francouzskeho hip-hopu (to je fakt hruza! pardon vsem, co jej maji radi, ale to jste neslyseli zdejsi podani) nebo klasiky ala Handel a nejake francouzske debaty.
Teren je tu perfektni (DMR vytvoren, sitovou analyzu jsem provedla)- do kopce a dolu, prikre, mirne i po rovine, preskakovani tech oploceni; ty elektricke teda jen opatrne prekracuju. Snazim se vyhybat veskeremu dobytku - obcas si to vykracuje jen tak po normalni ceste a vcera jedna vesela krava hneda za mnou vydrzela bezet dobrych 10 metru, nez jsem raci zas zahla do nejakeho haje. Mam z nich respekt, jsou malem vyssi jak ja.
Fenku Jelly obcas bravam s sebou, ale ma trochu problemy se zadnima nohama, chudak.
Jediny problem by mohlo byt to horko - slunko tu sviti dyl a driv a intenzivnejc, a tak nejlepsi cas na beh je brzo rano - v 7 nejpozdejc, a pak az tak po devate vecer.

a jezdim na kole
Venkov jizni Francie si musite zamilovat, to proste jinak nejde, a co teprv ze sedla kola! (kun bude v pristim prispevku - az se na nejakem projedu).
Met tu poradnou silnicku, tak radosti nedycham...
Okolo je more klidnych asfaltek pro silnicni cyklistiku jako stvorenych, kopce nejsou extremne prudke a furt je se cim kochat a kam smerovat. Potkavam same namakance uz sedovlase na kolach svetovych znacek. Jsou velmi sdilni, kdyz me predjizdi (prizvavam, irituje me to), ale vubec nevim, co rikaji. Parkrat jsem bloudila, ale uz jsem zvladla najezdit odhadem neco prez 100 km a dokonce navigovat zbloudile holandany zpet do jejich kempu.
Auta tu jezdi snad nejohleduplnejc, co jsem kdy zazila - nez vas bezpecne predjedou, klidne zpomali na vasi rychlost, i kdyz se drapete do kopce 5km/h. A pokud jich jede vic za sebou, tak ten prvni zatroubi - pocet zatroubeni zmanema pocet nasledujich aut - uzasne! A hitem me sezony je nataceni videjek jizdy z kopca. Sice jsem 2x spadla, ale mam to natocene ;-) (pred jejich publikaci musim jeste provest male upravy, trochu tam jecim)
Tereny na MTB se taky daji najit, ale porad narazim na nejake ty oplocenky a zvirata...
Ale ma smysl si stezovat?

Preju plne duse a zem pod nohama. A zahrajte si prosim i za me Aktivity!