psala jsem o přáních a chtěla jsem napsat o tom, jak tady (ne)utíkají dny...
jak ráno vstanu za "chladu" (v 7 ráno 25°) a jdu běhat, a pak zase usnu a nebo nevstanu a spim až do horka (v 8 ráno 30°, tak vstanu v 9, obleču (opravdu jsem nechtěla napsat přesleču) si pyžamo a jdu na snídani) a pak si celý den říkám, že jsem měla vstát, páč to flákání se u bazénu (pyžamo přesleču za plavky) není moje nejoblíbenějsi práce tady... Dny na lodi, na pláži či ve stínu, hodiny a hodiny šnorchlování, skákání z útesu, kajakování na moři, bouldering na útesech, lekce surfingu, noční koupání, flamengové večery, středomořská strava, pršelo jen jednou, do mdlob mě pro změnu složilo málo soli v organismu a postavili jsme sněhuláka z písku... (prý to dovede jen Chuck Norris ;-)
A konečně, brzo opustím mnou zas tak neopěvovanou ale stejně nádhernou Mallorcu /fotky je jako vždy stále potřeba rozřídit.../ A moje city k tomuto ostrovu jsou podobné ostrovu samotnému: tvrdé a samá skála (lozí se tu perfektně), nejprve plné předsudků nejen k německým turistům, ale vřelé a teplé jako moře a klima okolo a s úctou k útesům a horám (jo, pro ty mám vždycky slabost) a fíky (no jo).
A všechny ty pocity umocňuje vědomí, že tahle moje journey tady a kdo ví kde pomalu končí... Že tu žijí lidé, které už nejspíš nikdy nepotkám a že se nebude opakovat to aktuální teď a tady.
Pravé? cestování a putování není jen o dobrodružství, netypických zážitkoch či nedejbože rekreaci. U mě jde hlavně o pozná(vá)ní (všeho, co to slovo může znamenat - kultury, života, krajiny...) nikoli o odpovědích, ale o příbězích. Všude je vše relativně stejné a krásné, a je to jen otázka měřítka, pohledu, délky spánku, nadmořské výšky a barvy půdy... A tak trochu to vše znáte a máte doma.
Cestování a putování je pro mě o poznávání sebe sama, svých hranic za hranicemi hodnot a kde? vlastně jsem teda teď...
A pardon, už je to zas moc filozofické, hodnotové, rádoby moudré a ...
Těším se domů, do Francie a pak do Veselí a do školy a do karate a na HM a na Vás všechny... A jsem zvědavá, jak se co změnilo, vyrostlo, přesunulo, ochodilo, zkrásnělo nebo zůstalo netknuté...
Psala jsem o přáních...
A TEĎ Vám všem přeji hezké dny.
jak ráno vstanu za "chladu" (v 7 ráno 25°) a jdu běhat, a pak zase usnu a nebo nevstanu a spim až do horka (v 8 ráno 30°, tak vstanu v 9, obleču (opravdu jsem nechtěla napsat přesleču) si pyžamo a jdu na snídani) a pak si celý den říkám, že jsem měla vstát, páč to flákání se u bazénu (pyžamo přesleču za plavky) není moje nejoblíbenějsi práce tady... Dny na lodi, na pláži či ve stínu, hodiny a hodiny šnorchlování, skákání z útesu, kajakování na moři, bouldering na útesech, lekce surfingu, noční koupání, flamengové večery, středomořská strava, pršelo jen jednou, do mdlob mě pro změnu složilo málo soli v organismu a postavili jsme sněhuláka z písku... (prý to dovede jen Chuck Norris ;-)
A konečně, brzo opustím mnou zas tak neopěvovanou ale stejně nádhernou Mallorcu /fotky je jako vždy stále potřeba rozřídit.../ A moje city k tomuto ostrovu jsou podobné ostrovu samotnému: tvrdé a samá skála (lozí se tu perfektně), nejprve plné předsudků nejen k německým turistům, ale vřelé a teplé jako moře a klima okolo a s úctou k útesům a horám (jo, pro ty mám vždycky slabost) a fíky (no jo).
A všechny ty pocity umocňuje vědomí, že tahle moje journey tady a kdo ví kde pomalu končí... Že tu žijí lidé, které už nejspíš nikdy nepotkám a že se nebude opakovat to aktuální teď a tady.
Pravé? cestování a putování není jen o dobrodružství, netypických zážitkoch či nedejbože rekreaci. U mě jde hlavně o pozná(vá)ní (všeho, co to slovo může znamenat - kultury, života, krajiny...) nikoli o odpovědích, ale o příbězích. Všude je vše relativně stejné a krásné, a je to jen otázka měřítka, pohledu, délky spánku, nadmořské výšky a barvy půdy... A tak trochu to vše znáte a máte doma.
Cestování a putování je pro mě o poznávání sebe sama, svých hranic za hranicemi hodnot a kde? vlastně jsem teda teď...
A pardon, už je to zas moc filozofické, hodnotové, rádoby moudré a ...
Těším se domů, do Francie a pak do Veselí a do školy a do karate a na HM a na Vás všechny... A jsem zvědavá, jak se co změnilo, vyrostlo, přesunulo, ochodilo, zkrásnělo nebo zůstalo netknuté...
Psala jsem o přáních...
A TEĎ Vám všem přeji hezké dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat