Než se pořádně dostal k malířství stálo ho to boj s otcem a nemocné nervy. Ze začátku byl inspirován katalánskou krajinou, fr. fauvismem (fauve = šelma, pařížská obdoba německého expresionismu) a kubismem a taky ve španělsku nepochopen. Tak šel zkusit štěstí do Paříže... Sice mu tam ještě víc nerozuměli, a to nemluvím o řeči, ale prý francouzsky uměl, ale setkal se tam s Andre Bretonem (básník a tak, zakladatel a teoretik surrealismu). Naštěstí pro něj kašle na surrealistické a Freudovy rady jak proniknout do podvědomí a vystačí si "jen" se svou vlastní představivostí. Prý byl v té době neskuteně chudý a příliž hrdý, a tak prý spousta jeho obrazů jsou projekcí jeho hladu... čáry a dětské hřiště a barvy a tvary a jiné surrealistické symboly...
Postupně chudobě utíká a seznamuje se s kdekým slavným (Hemingway, Pévert, Ernst...) a sám je známější a známější.
Jo a to přátelství s Ernstem se mu jednou málem stalo osudným: Během nějaké vášnivé noci Ernst chtěl vidět Miróovi obrazy a páč si ho Miró nevšímal, tak ho chtěl oběsit jeho vlastním horolezeckým lanem (ano, Miró byl horolezec!), a naštěstí asi dobrý, ze smyčky se vysmekl a dál s Ernstem kamarádil.
Přicházející válka utužuje všechna přátelství. Miró to období tráví zpět ve Španělsku, maluje víc snově a abstraktně, a skutečně si bere slečnu z Malorky. Těžko říct proč, ale v době války se přestěhují do normandie, kde bombardování zničí mnoho jeho obrazů. A následuje skepse z nekončící války...
A po ní pak má nudný až pohádkový život - USA, úspěch, vnitřně vyrovnané jednoduché malby a definitivně se stěhuje na Malorku, kde by jistě žil dodnes, kdyby roku 1983 v Palmě nezemřel...
A jsou tu na něj pyšní.
Postupně chudobě utíká a seznamuje se s kdekým slavným (Hemingway, Pévert, Ernst...) a sám je známější a známější.
Jo a to přátelství s Ernstem se mu jednou málem stalo osudným: Během nějaké vášnivé noci Ernst chtěl vidět Miróovi obrazy a páč si ho Miró nevšímal, tak ho chtěl oběsit jeho vlastním horolezeckým lanem (ano, Miró byl horolezec!), a naštěstí asi dobrý, ze smyčky se vysmekl a dál s Ernstem kamarádil.
Přicházející válka utužuje všechna přátelství. Miró to období tráví zpět ve Španělsku, maluje víc snově a abstraktně, a skutečně si bere slečnu z Malorky. Těžko říct proč, ale v době války se přestěhují do normandie, kde bombardování zničí mnoho jeho obrazů. A následuje skepse z nekončící války...
A po ní pak má nudný až pohádkový život - USA, úspěch, vnitřně vyrovnané jednoduché malby a definitivně se stěhuje na Malorku, kde by jistě žil dodnes, kdyby roku 1983 v Palmě nezemřel...
A jsou tu na něj pyšní.
Žádné komentáře:
Okomentovat