20è Festival International de la Marionnette de Mirepoix
20. Mezinárodní loutkový festival, Mirepoix (fotky - malo + mix jinsiho)
Na celý víkend se nejbližší městečko Mirepoix (dokonce se statusem "la cité", páč má katedrálu, jinak je fakt malé) zaplnily snad až stovky loutkových divadel a divadélek a stánky a jiné tematické atrakce. Pravé francouzské nadšení pro toto umění. Bylo to milé, přátelská atmosféra, hodně dětí a hippie dospělých. Shlédla jsem několik free minipředstavení pro děti a jedno drahé i pro dospělé:
Mabel Spring od Drolatique (žertovný) Industry
Do letmého svitu lampičky se objevily černovlasé sestry Brožkovy (repre v OB, fakt tak vypadaly). Ta se žvýkačkou sedla za violoncello, druhá tančila s magnetickými loutkami a ve franglais vyprávěly příběh o zamilované dvojici na divokém západě. Bylo to dokonalé na všechny způsoby. Slečna s cellem a za klavinovou jednou dokonce hrála něco od Ježka, bubnovala smyčcem o nástroj až se žíně trhaly a když imitovala vytí kojota či indiány, bylo to alikvótně! A to story, drama veselé a tajemné, napínavé a se smutným koncem, mě dojalo...
Někdy nám prostě společenská a naše vlastní pravidla brání prožít to, co si v hloubi duše přejeme. A to někdy stačí jen naše přání ve správnou chvíli vyslovit nahlas...
20. Mezinárodní loutkový festival, Mirepoix (fotky - malo + mix jinsiho)
Na celý víkend se nejbližší městečko Mirepoix (dokonce se statusem "la cité", páč má katedrálu, jinak je fakt malé) zaplnily snad až stovky loutkových divadel a divadélek a stánky a jiné tematické atrakce. Pravé francouzské nadšení pro toto umění. Bylo to milé, přátelská atmosféra, hodně dětí a hippie dospělých. Shlédla jsem několik free minipředstavení pro děti a jedno drahé i pro dospělé:
Mabel Spring od Drolatique (žertovný) Industry
Do letmého svitu lampičky se objevily černovlasé sestry Brožkovy (repre v OB, fakt tak vypadaly). Ta se žvýkačkou sedla za violoncello, druhá tančila s magnetickými loutkami a ve franglais vyprávěly příběh o zamilované dvojici na divokém západě. Bylo to dokonalé na všechny způsoby. Slečna s cellem a za klavinovou jednou dokonce hrála něco od Ježka, bubnovala smyčcem o nástroj až se žíně trhaly a když imitovala vytí kojota či indiány, bylo to alikvótně! A to story, drama veselé a tajemné, napínavé a se smutným koncem, mě dojalo...
Někdy nám prostě společenská a naše vlastní pravidla brání prožít to, co si v hloubi duše přejeme. A to někdy stačí jen naše přání ve správnou chvíli vyslovit nahlas...
Žádné komentáře:
Okomentovat