Nepal nepapal I.

"Chces-li dosahnout osviceni, musis udelat pravy opak." Opakuju si hlasku ze serialu Kung Fu: Legenda pokracuje a snazim se usnout. Vsechno nasvedcuje tomu, ze uz je noc. V kabine letadla zari jen nouzovy vychod, letusky dokmitaly a Ital vpravo pochrupuje. Jen ja hypnotizuju presku batohu, co trci z prihradky nade mnou. Takze kdyz se ted uplne proberu, tak pak zaberu?

Halabala proklikam nabidku filmu a vytahnu pruvodce. V posledni sms Market psala, ze me na letisti cekat nebudou a ze se mam pripravit na kulturni sok. Tak jsem si zodpovedne nalistovala prijezd do Kathmandu a v ten moment usnula v poloze 'slintame na spolucestujici'.

A ze to byl sok. Kdyz mi tmavovlasy mladik podal cerstve vyblejsknutou fotku, lekla jsem se vlastniho vzezreni. Jestli tohle prilepim na vizovy formular, tak na me zavolaji ochranku. Vypadam jak fetak po srazce s nakladakem. Nasadila jsem svuj nejsvezejsi usmev a muzi  za pultem podala dokumenty. Nedbale si me zmeril, jakoby mimochodem zeptal, co v Nepalu pohledavam, a vlepil mi razitko nekde nad rude zornicky.

Na jezdicim pasu jsem sebrala prvni cervenou krosnu a ani ne za 2 hodiny jsem se mohla vydat do viru velkomesta, prachu a jineho bordelu.

Drobni Nepalci se hemzili okolo malatnych navonenych turistu jak mravenci po lizatku. Daleko za hranici nami preferovaneho osobniho prostoru se nutili do sluzby, kriceli hesla o pratelstvi a batohy do taxiku strkali i s majitelem. A na me prece jenom cekala Marki! Spasa a objeti!

Taxik se kodrcal na hotel pres staveniste a smetiste hlavniho mesta. Vsechny pojizdne dopravni prostredky okolo troubily jeden pres druheho. Zdanlivy chaos pripominal bunecne procesy. Neexistuje tu nic jako prednost v jizde. Vsichni  ucastnici provozu se minou jen o vlasek a zacpa vznikne pouze tam, kde dopravu ridi policie.

Kristy, dalsi clenka nasi vypravy, uz skoro spala, kdyz jsme prijely. Moc jsme si toho na uvitanou nerekly. Holky priltely o den driv a mely za sebou narocny program po pamatkach a klasterech. 

Bylo horko. Zamotala jsem se do prosteradla a zase mi neslo usnout, tentokrat vzrusenim. Tim motem se neda ridit. Vzdyt uz zitra jedem do hor! Do Himalaji - na Annapurnu - na vlastni oci!

(A taky ty modlitebni zvonecky by nekdy mohli vypnout...)

Kdyz jsem druhy den

rano polykala k snidani palacinku, pripadala jsem si jako v Cestomanii. Nevericne jsem si prohlizela naseho pruvodce.

Protoze jsme 3 holky, 3 radoby zodpovedne holky a zadna z nas nikdy nebyla v Asii, sjednaly jsme si na trek do hor pruvodce. To je poprve v zivote, co mam osobniho pruvodce. Nemyslim pani s destnikem, co vi, ze ktereho okna Prazskeho hradu vypadla defenestrace. Ani osamely vytisk Lonely Planet na nocnim stolku. Ale nekoho, kdo nas povede dzungli a vodopady, snehem i vetrem. Meziclanek mezi nasim a mistnim svetem... Indiana Jones. Zasnila jsem se. 

Co oni tu do tech palacinek davaji? Banan?

Dovolena v Nepalu mi vubec pripada jako splneny sen.

Pan pruvodce se jmenoval Ganez. Vypadal v klidu. Zustal v klidu i po ceste na autobusak, kdyz mel taxik defekt. I kdyz nam ujel prvni autobus, a pak behem 7 hodinove jizdy precpanym lokalnim minibusem z roku raz dva, max 3. Rozvykladal se o elektrarnach (ty vodni, nove vystavovane patri vlade), castych vypadcich proudu (denne, muzeme potvrdit), rodine (stryc dela elektrikare Maoistum a furt mu telefonuje), domove (berou energii z Ciny, je to spolehlivejsi a levnejsi) a horach (casto uplne bez proudu). Vypadal na 40, ale tvrdil, ze mu je jen 29. Mozna nekecal. Podle statistik Nepalci umiraji v 58.

Sladka vune subtropu se mi prilepila na patro a rozhrkana vyhlidkova jizda menila panoramata. Jen kousek za mestem byla i asfaltka. Cihlarny z Kathmandskeho udoli prerostly palmy. Ryzova policka se krcila mezi svahy. Jen toho prachu a vyfuku neubylo. Pesi s taskou na hlave krizovali cestu. Motorkari troubili na vsechny strany a na opice. Muzi kopali kanalizaci zasadne bosky. Vysnorene starenky v nusich nosily rucne nalamane kameni. Zeny v nazehlenem sari praly u cesty a zbyla vetsina obyvatel posedavala kde se dalo a hledela okolo. 

Vubec se nedivim, ze meditace ma koreny prave tady. Sedet a hledet tu je na dennim poradku. Nase civilizace je az zbytecne moc organizovana.

 

Samotne nepalske narodni jidlo Dal Bhat je oslavou zmatku. Ryze, cocka, lusky s listy, bramobory, kari a cili se povalovalo po taliri. Zato momo (plnene tasticky ala cinske knedliky, neco jako ravioly) bylo vzdy naskladano do uhledneho kruhu. Mistni to vsechno jednou rukou shrnuli na hromadu a nasledne do ust. Nam nastesit dali lzicky. Pote, co jsem vsak videla kuchyni (ohniste na hline) a zpusob pripravy (jedine, na co pani holyma rukama nesahla byla vrela voda), tezko rict, jestli ty neco spasi.

 

Vecer, v Besisahar, jsme vsechno statisticky vyhodnotily na hladine spolehlivosti dvou piv: "Mila Mami, zatim jim uplne vsecko a jeste jsem se z toho neposrala. Pusu."

Treti den

jsme presedlali na dzip. Uplne novy dzip! Nejaky ministr testoval, kam az dojede. Nacez zpusobil rozruch na mistni policii, protoze jsme jeli dal nez bylo dovoleno. Na strechu jsme pribrali 5 nosicu (to je taky zakazane, navic tam uz bylo navazanych asi 8 matraci) a krosili jsme to nahoru kamenolomem. I bagry jsme predjizdeli.

Podusene ve vlastni stave a naklepane jak nedelni rizek nas v utery v poledne vyklopili v malebne vesnicce Jagat (1 300 m). Dal uz jsme sli pesky. Konecne! Podel hlubokeho kanonu ricky Marsyangdi Nagi se nam pomalu oteviraly vyhledy vpravo i vlevo.

Ty vole, Himalaje!

 

Zirala jsem na vodopady v mracich, scena lepsi jak z Avatara. 

A ja ne a ne se prepnout ze zapadackeho modu. Myslenky a starosti se v hlave predhanely, ktera me driv napadne. Bzucely okolo. Je to mozne, ze jsem vazne tady? Stipnete me!

Zzzz... Plesk. Hajzl! Odcvrknku si z predlokti komara.

Definitvne sen, prani se tu plni na pockani!

Tu noc jsme spaly v tibetskem hotelu. Daly jsme si tibetsky caj (jemne korenena cajova polevka, chutnala jen mne), tibetsky chleba (neco mezi langosem a koblihou), mistni ryzove "vino" (jakasi naredena slivovica, nic moc) a hasis z kopce za vodopadem (dobry).
Zatimco okolo buracely dozvuky obdobi destu, az se terasa naklanela, my jsme si plnymi dousky uzivali stav preletu nad nahorni plosinou, pilotoval Ganez, nas pruvodce. Kristy chtela pristavat o 2 patra niz na hromade odpadku a me nekdo zamkl ve sprse. Nastesti jsme ten nadpozemsky stav zavcasu uzemnili cokoladou (svycarskou).

Dalsi dny

se rutina ustalila na chuzi do kopce. Lide tudy chodili tak dlouho, az tu vystaveli kamenne schody. Nic podobneho dalnici na Dumbier, ale poradny, staletimi proslapany vapenec, prorostly rododendronem a hnojeny od oslu. Stezka jak ze hry Tomb Rider se klikatila mezi balvany, sesuvy a potoky. Pralesove intermezzo mezi tygrem a zapomenutou svatyni. Mely bysme akorat zapracovat na tom hekani.
Krajina se maskovala pozdzimnim make-upem a cim dal vys ji kamenela tvar. Sem tam jsme presli most, zastavili na obed, na vodu, na vyhledy, na foceni vyhledu, na pokec a na vybuch.

To bylo kousek pred dedinkou Tal. Vojaci v modrem nas zastavili pod previsem. Uz tam cekal dobry autobus turistu a 3 karavany oslu. Zpocena az pod kratasy jsem svalila krosnu na nejaky sutrak a hledela, kam vsichni ukazovali. Nechapu kam, videt nebylo nic. Na protejsim brehu se jen line projizdel bagr. Staveli tam novou silnici, hned pod elektrickymi sloupy. Elektriku do tohohle udoli zavedli teprve pred 5 lety. Pry jedina dobra vec, o kterou se zaslouzila stavajici vlada. Lidi jsou z ni rozpaciti, polovina jich chce zpatky monarchii a ta druha klid a trochu ryze. Do politiky jdou jen vzdelanci, co byli na Erasmu, protoze ti se na zapade naucili, jak poradne hrabat do vlastni kapsy. 

A pak to buchlo, a zas. Nekde za stromy se zvedl oblak prachu. Ovenu vystrelu doplnil sesuv pudy a kameni. A slo se dal, krok za krokem, vesmes nahoru.

Ganez

pry nepalsky znamena chobot. Akorat ten nas Ganez je pekny ocas.

Prvni byl az nadpozemsky usluzny. Market chtel nosit spacak a chlubil se, ze ma syna na Slovensku. 

Kdyz jsme mu naznacily, ze my ho nebereme jako sluhu a na dukaz pratelstvi, jsme si s nim zahrali pexeso, hned jsme byli nejlepsi kamaradi. Marketin spacak si pribalil ke svym - no - vecem na dne batohu. A povykladal nam cely svuj zivotni pribeh (rozvedeny, dcera, vojak, nosic, pruvodce). A ten syn vlastne zije v Dublinu.

Kdyz jsme mu jednou vecer, v Pisangu, namisto pexesa prozradily, ze jsme neprijely do Nepalu kvuli nemu a ze bychom rady mely i nejaky cas samy pro sebe = bez nej, upadly jsme v nemilost. Navic bychom chtely zitra jit tu narocnejsi trasu s prudkym stoupanim a klesanim... A prestal s nama komunikovat.

Na druhy den se objevil pul hodiny po avizovanem odchodu se silnymi priznaky kocoviny. Na Marketin spacak se ani nepodival a mlcky se vydal podel potoka. Do kopce se coural posledni, plival a chrchlal. A vubec vypadal, ze mu pobyt na cerstvem vzduchu nesvedci. Po zbytek vypravy se vzajemna interakce ustalila na rezignovane toleranci.
 

Aklimatizacni den v Manangu

pripadl na nedeli. Ganez se nam vyhybal jak hipik kadernikovi. Holky vyrazily na vylet po okoli a ja zustala sama s ovazanyma nohama v potoce. Ani ne tyden v pohorkach a otekly mi oba kotniky. Hlavu jsem mela plnou neurcitych obav, k svacine susene jaci maso a rozhodil se mi sandal. Jesteze hory okolo strazili radost na zemi, byla bych jeste protivnejsi. A to se stacilo pouze rozhlednout a - a zas mi neslo uverit, ze jsem tady! Nadhera... 

To uz je na hranici schizofrenie. Nebo je to priznak vyskove nemoci? Prece jen uz jsme vys nez 3 000 m. 
Hruza, jeden den sedim na zadku a uz na me leze hypochondrie... Blbe kotniky! Raci jsem se rychle dala do psani pohledu. (Kdyz jsem ale videla pana postaka s pytlem od brambor, jak se pohupuje na osliku, nevim, jestli nekomu prisel.)

 

"Tilicho Tal

je nejvyse polozene jezero na svete (4 910 m)." Pise pruvodce.

"Jde se tam 2 dny." Doplnil nas pruvodce.

 

Den volna vsem prospel. Holky dostaly pozehnani od svateho muze, co zil na kopci (4000 m) nad dedinou. Kvetly mu v zahradce pivonky. Marki prestalo bolet rameno. Ganez se poradne opil i vyspal. A mne ty slivovicove zabaly jaks-taks zabraly, takze mi chuze do kopce temer nevadila.

Putovaly jsme od slunneho rozbresku smerem k ledove stene hory Tilicho. Visute mosty byly po ceste 2, cyprisovych keru min a min a prudkych srazu vic. Vzduch tu byl tak cerstvy a svezi, ze i kdyby vsechny praci prasky denne vetraly, tak ho nedozenou. Bralo mi to dech a Marki se z toho motala hlava. A tech orlu!

No ale samotne jezero!

Ten, co psal toho pruvodce, tam urcite nebyl. Jinak by nevypotil tak nudny popis. Jezero Tilicho je to nejkrasnejsi, co muzete okolo Annapurny videt. Oslnujici, skvostne, nadherne ...  jsou slaba synonyma.

Dobrou pul hodinu jsme vsichni 4 jen strnule zvykali svacinu. Ne proto ze vystup sem byl narocnejsi nez Dolomitanmann: ostra kosa + prevyseni 1000 m/3 km = 2 hodiny (tak jo, trosku nas to vycerpalo, priznavam) My ale mlcky zasli, jak se mraky zrcadlily na hladine. Tezko rict, zda byla blankytnejsi obloha nebo jezero. Honosny ledovec ramoval scenu, jemne vlnky si hraly se snehovym zavojem a modlitebni vlajecky na sloupu opodal jakoby dekovaly, ze jsme taky prisli. Jeste celou cestu dolu jsem byla ohromena.

Unavene a vymrzle jsme ten vecer sedely uprostred jidelny plne prislusniku vyoleneho naroda. Ani konvice vreleho zazvoroveho caje s medem nemohla vyrovnat miru jejich chladne arogance.

Nastesti naproti nam sedeli 3 sexi Kanadani...

"Jo, dneska ty vyhledy stoji za to..."

 

 

Jestli byl vcerejsek nejlepsi den nasi cesty, tak streda byla pro me pravy opak. A to zacala tak nevinne - do rana nasnezilo! Kazdy kamen dychal, vyhledy skemraly o dalsi a dalsi fotku i Ganez s nami prohodil par vlidnych slov. Ale ja trpela pri chuzi z kopce. Trek k jezeru Tilicho byla odbocka a vse, co jsme za posledni 2 dny nastoupali, jsme museli poctive sejit. Kotniky moje kricely, ze to chcou vzdat. A z neznameho duvodu jsem si na zada pribrala i nejruznejsi smutky typu: ON nepise a doma v UK na me nikdo neceka...

Po 6 hodinach narocneho terenu jsme zastavili na obed v Yak Kharka (4 018 m). Zula jsem si boty. Stastna, ze sedim, jsem se zkroutila na drevene lavici a zhroutila vycerpanim.

Pokracovani
Fotky