Šoky a zvyky

Mela jsem si vic hrat se stavebnicama. Do - to - kam - to! Zakleju a zaklonim hlavu ke stropu. Tohle je slozitejsi, jak policka z IKEY.

Zkrousene jsem sedela na zemi a montovala odkapavac na nadobi. Ja si snad koupim jenom uterku. A praci prasek a velky hrnek a opalovaci krem a do koupelny rohozku-u-u-

- úúúúú -

Zavyju do poloprazdneho pokoje. Prisel na me kulturni sok.

Vzdycky na nej zapomenu. Ale pak se zase prestehuju do jine zeme, zasnene si ujizdim na neznamem okoli a po tydnu az dvou me to liskne. 

Proc jsem nezustala doma? Nebo aspon v Anglii? Proc jsem sem jezdila?

Naucene mechanismy, zvyky a zlozvyky, ktere jsem si v zivote nastradala narazi ne skutecnost, ze je opet vsechno jinak. Ze netrefim na nadrazi, nemam kolo, ze nepoznam souhvezdi na obloze a polovinu potravin v obchode, ze med je tu levny a internet slaby, vajicka mensi, ovoce prvotridni, bankovni sluzby laxni, penize z plastu, ze nevim jakou mam krevni skupinu, jakeho chci dodavatele elektriny, ze tu tramvaje nemaji prednost, ze starosti o pocasi jsou podradne, plaze barevne, ze nemam plany na vecer, ze lide jsou nenuceni, vstricni, oni si napriklad v desti vymenuji destniky a - a -

- a ja tu nemuzu jet na autopilota!

Chytla jsem se za hlavu a pridusene zastkala. A jeste dlouho potom polykala pocit selhani. 

A pak, nekdy mezi posmrkavanim a sroubovanim nerezovych soucastek, jsem rezignovala na sve dosavadni vnimani, muj mozek to vzdal, doslova.

Je to osvobozujici moment, mit apon na chvili (nez to zase necim zaskladam) prazdnou mysl a odkapavac! Je to muj zlomovy bod, kdy jsem si prestala pripadat jako turista a bez predsudku, ocekavani a porovnavani zacala zit nekde jinde, srdcem a s umytym nacinim. To nervove selhani za to stalo. 

Pry az 70 procent cinnosti delame automaticky a trva prumerne mesic vedome zmenit sve navyky. Znam vsak zkratku...