Prý je to tady skoro povinnost, a uz jsem tu přes měsíc, tak tedy - dopoledne jsem strávila v koňském sedle, a hnědák Orfeus se sedlem na zádech strávil dopoledne se mnou...
I když jsem tvrdila, že umim jezdit fakt jen être peu, presque aucunement (velmi málo, skoro vůbec), veškeré vysvetlování se shrnulo do pár slov: "Bondir a cheval s'il vous plait... Tenir (dali mi do ruky otěže), à droite (vpravo), à gauche (vlevo), retirer (táhnout), botter (kopnout)."
"H? To je jako vše???"
"Ka'toka, botter! Allons!"
A jelo se... pomalu, rychlejc, rychle, pomalejc... paráda! Neměla jsem slov a náramně jsem si to užívala. To se nedá přirovnat ani k jízdě na kole, to je prostě živoucí klus či běh, to je POCIT "na koni!" Jsou to nádherná stvoření.
Pomalu jsem nabývala na jistotě, když --hrr-vžuuuum----- a znova --hrr-vžuuuum----- pro koně není nic víc adrenalinového, jak potkat stíhačku na otevřeném poli - šup se schovat do kukuřice, jezdec nejezdec, příkop nepříkop... Koně se do jednoho splašili a jedna slečna chudák spadla. Já měla taky co dělat, úplně jsem se viděla na zemi polámaná a zašlapaná, nohy a ruky pořezané od turkyně a jen jsem se modlila, aby se Orfeus nechtěl postavit na zadní...
Po pár minátách byli naštěstí všichni koně zase klidní, slečně se nic nestalo a mohli jsme pokračovat... A co se mě týče, určitě si to ještě zopakuju! (i s foťákem ;-)
Merci beaucoup, Nëomi
I když jsem tvrdila, že umim jezdit fakt jen être peu, presque aucunement (velmi málo, skoro vůbec), veškeré vysvetlování se shrnulo do pár slov: "Bondir a cheval s'il vous plait... Tenir (dali mi do ruky otěže), à droite (vpravo), à gauche (vlevo), retirer (táhnout), botter (kopnout)."
"H? To je jako vše???"
"Ka'toka, botter! Allons!"
A jelo se... pomalu, rychlejc, rychle, pomalejc... paráda! Neměla jsem slov a náramně jsem si to užívala. To se nedá přirovnat ani k jízdě na kole, to je prostě živoucí klus či běh, to je POCIT "na koni!" Jsou to nádherná stvoření.
Pomalu jsem nabývala na jistotě, když --hrr-vžuuuum----- a znova --hrr-vžuuuum----- pro koně není nic víc adrenalinového, jak potkat stíhačku na otevřeném poli - šup se schovat do kukuřice, jezdec nejezdec, příkop nepříkop... Koně se do jednoho splašili a jedna slečna chudák spadla. Já měla taky co dělat, úplně jsem se viděla na zemi polámaná a zašlapaná, nohy a ruky pořezané od turkyně a jen jsem se modlila, aby se Orfeus nechtěl postavit na zadní...
Po pár minátách byli naštěstí všichni koně zase klidní, slečně se nic nestalo a mohli jsme pokračovat... A co se mě týče, určitě si to ještě zopakuju! (i s foťákem ;-)
Merci beaucoup, Nëomi
No, tak hlavně aby to foťák přežil :o)
OdpovědětVymazat