V Pyrenejach prsi a prave jsem se vratila ze sveho prvniho a asi i posledniho francouzskeho "rande". Guillaume se jmenuje, trochu starsi jak ja, pohledny (ach ty jejich krive nosy!)... Jako vsichni tady velmi pratelsky a mily.
Jak jsme se poznali popisu za zimnich veceru (stejne byste mi neverili).Prijel malym starym citroenem a nedaval najevo, ze jsem vyssi (totiz, francouzi jsou mali a hadejte odkud pochazel Napoleon (z Korziky) a tedy i jeho komplex?) Anyway - we were most of the time sitting in a car or in a bar, objednal mi k piti mistni specialitu - preslazeny muskat (vino) s ledem (chutne, jen ja vsak raci neco kysele). Prokecali jsme kde co, skolstvi, hory..., prave se vratil z plavby kolem sveta (I'm so jealous) ale zas odjizdi na sever letat a studovat pro pilotni licenci (smarja, na koho ja nenarazim?). Slibil mi vylet do Pyreneji a kdyz jsem mluvila francouzsky smal se memu anglickemu prizvuku (jakoze jsem slovan, ale chytam anglicky prizvuk, hm funny). A pri zpatecni ceste melo auto trochu problemy (malo vody v chladici).
Po patrne nejklidnejsim ale nejosamelejsim tydnu v mem zivote a taky hlavne po dnesku bylo tohle setkani jako oaza. Sice je tu kolem me obcas mnoho lidi (ach ta jejich nenucena vrelost!) a zvirat (objevila jsem, kde se pasou ovce), ale popravde ani jejich jmena jsem si nestihala pamatovat, natoz je pak zapomenout (a ty ovce neslusnacky se ani nepredstavily). Jinak jsem tu vlastne jen on my own, coz ma sve svobodne vyhody..., ale obcas i smutky... A Guillaume byl prvni clovek meho veku tady, co navic na chvili vydrzel mou potrebu sdilet zdejsi nove pocity. Merci beaucoup
----------------------------------------------
PS: zase upgrade fotek
Žádné komentáře:
Okomentovat