Zakarpatská Ukrajina /5 zpět do naší civilizace

Vzbuzení bylo na etapy a přesun k hranicím zdlouhavý. Doplnily jsme benzín, dokoupily sušenky a přečkaly to dlouho na celnici.
Ukrajinští celníci jsou buď extrémně bezelstní, nebo v tom je jiný fígl, ale namísto psa s čichem na drogy se vás nenuceně zeptají, zda nekurime travu a nevezeme nejake zkryte zbrane… Logicky pak – kdybychom je měly vyskládané na palubní desce, tak je zřejmě provezeme. Zato Slováci, krajní v EU, dělali ofuky. 4 ženy ve voze prostě musí zavánět mafií!
Největší šok zpátky na Slovensku byl však z dopravních předpisů. Na Ukrajině se jezdí tak nějak instinktivně, v dědině klidně 80, jinde kolik utáhne auto a neodnese zatáčka. Jen bacha na ty „Pozor psy“, kočky, husy a kachny, lidi, cyklisty (Ukrajinou na „ukrajině“ plánujeme příště!) a hlavně krávy. Se zvonci, flekaté i hnědé, šinou si to všude (v horách úpné kamzice). Doprava se kiksne, snad i vlaky zastaví, mají všude přednost. Ale kdo spěchá, ten vás klidně i kličkujíc mezi nimi zvládne předjet. Ty žigulíky nám to dávaly co chvíla. Jezdí se tam prostě jak se zrovna maximálně dá. Pravda někdy to teda bylo na výlez a odlehčení auta a slalom mezi jámami (hlavní cesta do Svaljavy a z Koločavy). A přejetiny na silnici jsme potkaly maximálně 2 a z toho jednu určitě něco zakouslo.
Po cestě tam jsem si to neuvědomila, ale východní Slovensko vypadá architekturou jako o generaci mladší Zakarpatí.
Svidník se nevyvedl. Sice tam mají čerstvě spravené centrum, ale v muzeu rusínské národnosti na Slovensku zaujatého zástupce. Jak slyšel slovo Rusín, ukázal se jako kretén. No comment. (Ale pro mě další muzeum, které jsem si prošla zdarma.)
Úplně poslední cíl naší cesty byl v Prešově, kde se měla Pavla setkat s moudrým postarším etnologem a Dita s místními nadšenými Rusíny na nějaké chatě nedaleko. Pán etnolog, Mušínka se myslím jmenoval, nám toho hodně navykládal a nasliboval a doslova prolil nějakou přírodní minerálkou. (Následky si pamatuju.) A Dita se „z chaty“ (náš pracovní název) vrátila s výstavou už málem zorganizovanou… Konec dobrý, všechno dobré. A prešov se mi taky líbil.
Pak už jen dlouhá cesta v noci domů…

Nádherný týden, kdy jsem usínala a řešila jenom, jestli mě ráno vzbudí krávy nebo déšť. Děkuju

Viděno foťákem...

Wien für immer

Tak už to tu pomalu balíme...
už jen zbytek dne, jedna noc a pár hodin...
už je to definitivní...
už jsem dojatá hned od rána...
už víme, kterým vlakem pojedeme...

už začínám vzpomínat:

• přijeli jsme sem nabalení, v zimních bundách, severní pól hadra, usmrkaní, já bez varného vybavení ale měla jsem plavky! Byla jsem plná stesku i očekávání a zvědavosti...
  
• a odjedeme opálení a nadšení obtěžkáni zkušenostmi a zážitky a dárky - natürlich!
  
• škola nás nezklamala, naopak! úroveň studia tu je beze zbytku perfektní, Georg Gartner nám báječně vyšel vstříct (narozdíl teda od našeho studijního - takže jsme tu ani oficiálně nebyli registrovaní jako studenti), Esterka je milá - skoro kamarádka, Barbara Hofer usměvavá, Frank chytrý, vtipný a rázný se smyslem pro LAMP, Shirabe trochu blázen, ale aby studenti pochopili topografii by rozškubal promítací plátno a rozebral zeď za ním...
• spolužáci nám jsou ale vesměs neznání. I když různé archetypy se vyskytují asi všude (např "Alena"...), ale jinak jsou milí
• napsali jsme si několik předmětů, které nám teda stále zbývá dokončit a je toho mraky - do Olomouce, učit se na ty Pechance, sem seminárky a všelijaké prezentace a ještě testy, úúú
• záhul nás stále čeká, to až pak si teprv řeknem, zda jsme to tu zvládli...
• pivo nám chutnalo (Zipfer, Ottakringer, Wieser? Gösser... (až teda na ten Villacher - jak spláchnuté kyselé zelí), jen teda ty ceny. Když jsem si pak dala jedno na Slovensku a platila míň než euro, byl to skoro šok. Ale jakmile člověk přestane přepočítávat, žije si spokojeně, třeba rajčata a jogutry tu mají levné. A Bůh žehnej bulkám za 60 centů po 10 kusech! Nesčetněkrát nám ta guma zachránila život... A Radler (pivo s limonádou) - budu nadosmrti fanoušek... Hofer je naše nákupní Mekka
• taky jsme tu poznali bandu skvělých čechů a jiných slovanů ... a náramné akce "Já písnička" s nima
  
• a skoro prohloubili vztahy s našima spolubydlícíma (Barbara - fleißig und ruhig aber nett, Slavoš - šprt a autista? a Antonio - španělák, borec největší)
• koupelka tu byla malá, kuchyň po ránu dycky schmutzige (cituju uklízečky, koše nám vynášely, vysávaly, okna umyly...) a portýr ja postavička jak ze Švejka...
• a dneska ráno nás vzbudil požární polach... aj hasiči přijeli...
  

Mám ráda vídeňské metro, hlavně fialové U2 - jezdí "k nám" na Volkstheatre, kde se za parlamentem kříží Lerchenfelderkurva Straße s Museumstraße. A celkově je lokalita našeho bydlení bezchybná, v pauzách od pilného makání do školy jsme podnikali noční vycházky k Rathauzu a Hofburku... třeba ta včera! - Po opeře (byli jsme s Rosťou na Evženovi Oněginovi ve Wiener Staadsoper - parádní!) - ještě jsme vytáhli Fida a rozjíveně dobloudili k Stephansdomu. A málem jim před bouřkou spadl...

• Běhání do Belvederu (a toho vystavovaného Muchu jsem tak dlouho odkládala, až už ho vidět netihnu)
• meine tandem sprechen mit Karl (heute die letzte!)
  
• zblázněná signalizace na přechodech (byt tu slepec, už jsem 5x přejetá jen z pokusu přejít jednu silnici, ale je fakt, že jsme žádného nepotkali...)
• koktejly v klubu Rider (Blue Havai ist der beste!)
• podivný klub v našem Kelleru
  
• přelidněná Mariahilfer Str.
• Billa na každém rohu
• odbory a státní svátky a věčné Freitagy a Ferien
• nesnáším ty bronzové centové mince
  
• Donauinsel - na brusle báječné, na leháro aj plážové aktivity...
  
• houpačky a opalovačky před maším Heimem
• Heute na rozebrání
• zahonky na každém kruháči
• ten Bobik za 36,-
• do školy 20 minut pěšky... kolem smradlavého stánku s Nordsee rybama a té mávací čínské kočky
• záchody a jiné atrakce před Rathausem
• rozkvetlý i nerozkvelý Schönbrunn
  
• Prater a flakturmy a jeřáby
• noční zametači a uklízeči a svářeči a jiní pracanti - za hoďku opraví kilometr silnice aniž by potřebovali uzavírku! (jen ta sbíječka ve 2 v noci pod okny není úplná rajská melodie...)
  

... a ještě třeba něco v průběhu dne přidám... a taky fotky!

Celá Vídeň v nás všech zanechala hodně, pozitivně hodně! Nelituju, klidně bych tu byla i dýl.
A děkuju!

Die Kran Theorie / The Crane Theory

- teorie jeřábů / jeřábová teorie

se zabývá problematikou vyspělosti území ve vztahu k počtu jeřábů. Spadá do mnoha vědních odvětví ale i kulturních sfér, od sociální geografie, přes architekturu, umění, barevnou typologii, ekonomii, výškovou technologii, stavební inženýrství a fyziku materiálů…

Nejobecněji se jedná o přímo úměrnou lineární funkci mezi dvěma veličinami (počtem jeřábů a vyspělostí území, města či státu…). Čím více jeřábů, tím vyspělejší země nebo obec a naopak.

Vznik této teorii dali roku 2008 M. H., H. D., J. B. a K. S. v Barceloně. Kde během tří měsíců měli možnost pozorovat, počítat a zkoumat kvanta jeřábů.

Chrám Sagrada Família v Barceloně
/kdo najde více jeřábů?

I když se nám dnes zdá spojení těchto dvou zdánlivě nezávislých faktů (jeřábů a vyspělosti) naprosto přirozené, k prvopočátečnímu uvědomění si této paraboly bylo jistě třeba opravdového génia! A že k tomu tedy došlo zrovna v Barceloně je nasnadě.
Barcelona se nachází na severu Španělska, v jeho nejvíce vyspělé a stále se rozvíjející industriální části. Proto zde nebyla o jeřáby nouze. Barcelona, coby hlavní město Katalánska, je ale hlavně tzv. „New York“ Španělska – Big Apple nejen pro všechny návštěvníky, je Mekkou obchodu, ekonomických trendů, kulturním a uměleckým epicentrem a nočním představením.

Další lokalitou, kde byla teorie aplikována byl Brusel (2009), kde byla několikanásobně podepřena řadou jeřábů nejen hned vedle sídla Evropského parlamentu.

Tančící jeřáby okolo jezírka za Evropským parlamentem, Brusel

Na tuto teorii v roce 2009 ve Vídni těsně navázala K. B. P. spisem „Die Kran Theorie“. Vídeň, jako sídlo OSN, OPEC a nekonečna kulturních aktivit, se ukázala jako úrodné pole působnosti pro tuto teorii.

Jeřáby v akci v těsném sousedství sídla OPEC ve Vídni

Romantika s jeřáby při západu slunce nad Donauinsel, Vídeň

Své pozorování uskutečnila mimo jiné v Bavorsku (Německo) a v jihovýchodním Polsku.

Jediný jeřáb v Krakově se nachází na Rynku Glownym

V své práci si klade za cíl především dostat tuto teorii do širokého povědomí k radosti všech zúčastněných s důrazem a prosbou na hledání dalších lokalit, kde je teorie úspěšně aplikována.

Ukázka z díla „Die Kran Theorie“, Pavková (2009):

… Výskyt jeřábů má několik předpokladů:

• Větší sídelní jednotka s výškovými budovami
• Poptávka po dalších stavbách nebo opravě stávajících
  
• Dostatečné financování stavebních zakázek (ani bez peněz jeřáb nehrabe)
• Personální obsluha strojů
• Elektrifikace zařízení
• Dopravený materiál, který je třeba zvedat

... Zajímavostí je, že k vidění jeřábu v akci často není třeba otevíracích hodin či pracovního dne. Je možné je vidět fungovat prakticky kdykoli.
... Maximálně vyspělou zemí světa by tedy, dle této teorie, mohlo být Japonsko, které má jeřába také za národního ptáka...

Ein Amt

O svéráznosti rakouských úřadů jsme se přesvědčili už daleko dřív, když jsme se šli povinně přihlašovat k pobytu. Poctivě jsme vyplnili nafasovaný Meldung a šli hledat nejbližší okrsek. Najít jej s mapou zas tak náročné nebylo, ale dostat se dovnitř! Dveře zamklé, v chodbě uvnitř zhaslé... Tak jsme se dovnitř doslova vloupali přes dvůr jako banda tajných agentů a důvod proč jsme neměli sluneční brýle byl jen ten, že bylo zataženo. S úsměvem ostřílených egyptologů jsme vyluštili znaky na informační tabuli a proplížili se do 1. patra zaklepat na příslušné dveře...
A spadla nám čelist, možná i tu žádost někdo z nás v překvapení upustil na zem. Byli jsme chyceni v jakémsi doupěti podezdřelé funkce. Parkety vrzaly, na oprýskané zdi plakáty FC Barcelony, Davida Beckhama, ganji, jamajské vajky v každém květináči, kaktusy na okně, nábytek snad z dob komunismu, a to ho tu ani neměli. Vzchuchem se linula vůně kávy, cigaret a ještě čehosi jak z kolumbijské geurillové základny a vysmátý hovor 3 úředníků v batikovaných tričkách prořezával song "Get up, stand up" od Boba Marleyho... Vyloženě pedantské pracoviště alá císař pán Franz Joseph.
Misi jsme splnili mlčky.
Ale už se těšíme až se půjdem odhlašovat - možná i v otevíracích hodinách ;-)

Zwei Exkursionen

Na předmet Kartographische Informationssysteme máme takovou milou maďarku, Esterka jí říkáme (protože s tak jmenuje). Mluví jemnou němčinou a během první přednášky probrala všechno, co s náma Víťa bral celý rok na digitální a počítačové kartografii dohromady, a to ještě skončila dřív! Až jsme se skoro báli, co bude pak. A nebylo to špatné - následovaly praktické digitální ukázky různě na webu, atlasy, interaktivní, dynamické, všemožné i nemožné a atd. A pak to bylo ještě lepší! Absolvovali jsme totiž 2 exkurze:
První byla na Magistrat der Stadt Wien. To bylo supr - magistrát máme hned za rohem, takže jsme mohli vstávat ještě pozdějc, než normálně. Ale rači jsme vyšli dřív a správný směr identifikovali podle našeho saúdského (nebo tam odněkud, prostě arabák) spolužáka Al-cosi jménem. A když i s půlhodinovým zpožděním dorazil rozevlátý Lucas mohli jsme projít kontrolou a vyjet výtahem do 9. patra... Mapy na zdi, ESRI plakáty jak na pokoji na Dobrovského (moje bývalé bydlení), prosklené dveře, strop. Víc jsem si všimnout nestihla. Jelikož prohlídku oddělení jsme jak namakaní sprinteři černé pleti zvládli ani ne za minutu. A opojeni rekordem v chůzi po chodbě jsme zapadli do nejmenší místnosti na patře. Ani v kriminálce by se nemuseli stydět za takový výslechový luxus - stůl, židle, projektor, zeď... Přednášející zhasl a spustil.
2 hodiny jsem si připadala jak v německém vymývacím lágru. Před očima se mi míhaly barevné slajdy, kde jsem občas rozpoznala i mapu, ale podezdřele se to podobalo animacím dopplerova efektu. Chlap měl frekvenci slov jak výstřely z upgradované MP40ky při obraně Berlína. Byly mu rozumět jen pauzy a zkratky. Prostě taková klasická prezentace mapového serveru města...
Nechápu jak se kluci spolužáčtí ještě zvládli poptat na nějaké ty Ratweg durch die Stadt, ale byli jsme vysvobození!

Ta druhá, včera, naopak nezačala vůbec nejlíp. Bundesamt für Eich- und Vermessungswesen (Úřad pro cejchování a geodézii - obdoba našeho ZÚ) je od nás totiž vzdálen dobré půl hodinky cesty, navíc kolem kasáren a hotelu Hilton! O správné lokalizaci nás opět přesvědčil již zmíněný spolužák Al-cosi, který zde byl první. A Lucas dorazil dokonce dřív než Esterka.
Sborovým "Grüß Gott" jsme pozdravili našeho průvodce a vyjeli tentokrát jen do 7. patra. Po chodbě se jim tam volně váleli hraniční kameny a cedule s Československem a Švýcarskem a z okna byl vidět flakturm! Chápete? - okna! Prezentační místnost skýtala přiléhavé šero a málo kyslíku a židliček. Tak se polužák s pracovní přezdívkou Turek (je totiž odtamtud) zachoval jako gentleman (přestal dýchat ;-) a mohlo se začít... Nejprve o leteckém snímkování a Flukzeugen - to je dycky hleďavé, pak typ kamery od Leicy - to už míň, až po snímkovací nálety nad Alpama a Fernerkundung (DPZ) postprodukci...
Strašně se mi chtělo spát, ty včerejší koktejly...
Pauza přišla v 11, ale doslova za 5 12!
Vortragenden haben gewechselt und show must go on! Aktualizace DLM (Digital Landschaftsmodel - něco jako náš ZABAGED). Ale jsem na to hleděla plna očekávání jak při startu raketoplánu. Zajímavé, fakt. Moje náplň práce v Beritu v rakouském podání. A ta aktualizace geografických názvů - oujéé. Nezapomenutelné chvíle, kdy jsem si připadala i jako odborník. A jen asi 1000 lekcí němčiny a konverzace mě dělilo od dotazu. Zbytek třídy teda ale hříšně usnul.
Pak se zdálo, že už je konec. Jenže ne. Klesli jsme do 3. patra do mapového skladu. Konečně pravá exkurze - klady jednotlivých rozlišení státních a vojenských a topografických map létaly vzduchem jak pečení holubi. Pracovníky při práci jsme otravovali (dělají v jakési nadstavbě nad MicroStationem (zas vzpomínám na Berit) a ArcMapu). Karten die ganze Monarchie, Erste Josephinische Landesaufnahme und drucken Technik... Supr, a ještě to byl konečně ten konec!