Cotton grows best in a hot dry climate, but requires a lot of water. In countries like Egypt, Pakistan and the centeral Asian republics of Uzbekistan, Tajikistan and Turkmenistan cotton is a major export crop. And growing it is leading to serious water problems. The Aral Sea has shrunk and is in danger of disappearing altogether. The big Indus has become a trickle. The intensively irrigated fields are becoming salty which will lead to desertification of the land. All of this is due in a large part of cotton growing.
The cotton needed to make just one T-shirt requires 1 170 liters of water (more than a tonne!). So next time you'll buy a T-shirt just remember that that T_shirt is taking a part of the world's water problem. And try to have some shirt made from a hemp ;-) (it doesn't need as demanding climate and care)
(inspired by Michael Norton's article)
čtvrtek 10. července 2008
středa 9. července 2008
Living here...
to si tak sedím pod fíkovníkem, stříhám nehty, pozoruju jak v Pyrenejách prší a přitom tady je přirozeně kýčovitý západ slunka a napadne mě, zda bych tu mohla žít?
že ta blízkost hor mě jaksi uklidňuje, že možu zdejší jídelníček plný sýrů, fazole, skopového a vína, že tu nemají v obchodech jenom solené máslo, že tu není třeba zamykat domy ani auta, že tudma povede Le tour de France, že mám ráda ty nové známé, krajinu okolo, každý chateau a zříceninu se svou historií; i nenucený a ležérní způsob života.
Ale je to jako kdybych žila somebody elses life. Tolik nepodobný tomu jaký rok a styl života jsem měla (a zřejmě stále mám). Zde je vše naprosto bez stresu a spěchu, dojíždění do Brna, Olomouce, Prahy a Hradce (you really think I was amusing all that commuting because i have a free train? Well, I was, I had somehow chose that ;-). Žádné státnice, ani entry test... Mám to vše jakoby za závěsem snů.
Dokonce tu neprožívám ani kdovíjaké dobrodružství, moje výlety jsou víc než bezpečné (padání z kola se nepočítá). Bez ostychu jsem si sedla do auta ani nevím komu (starší muž to byl), téměř jsem mu nerozuměla, jen jsem pochopila, že mě chce zavézt dom do Bentefarine, (no, sice to bylo chvíli poté, co jsem po víc než dvou hodinách bloudění konečně zjistila, kde jsem, že z téhle silnice už trefím, ale byla jsem asi 12 km away a řádně zmoklá... - to jsem ještě výletovala bez mapy a řídila se světovými stranami a výhledem na Pyreneje, což hodně pomože v dešti a v lese... Ale přece se nebudu vracet stejnou cestou, to musí jít naokolo!)
Tak mě napadá jakto, že mě ten muž znal a přesně věděl odkud jsem?
Ale měla jsem s sebou psa - tak možná poznal Jelly.
And that very moment, barefoot under the fig tree with manicure scissors and proper english tea I started to consider and to call this place here my home as well.
Než se budu zase "vlastně ráda vracet" - jsem teď ráda i tady.
Sice je tu díky dobytku (ten tu má větší hustotu zalidnění/zakravení než lidé, hm, právě mě napadlo, jak by to pojal Orwel a Čapek kdyby spojili Farmu zvířat a Válku s mloky - to však není dnešní pointa!).
Takže, sice je tu díky tomu dobytku někde hodně much, ale vše má své mouchy, ne?
A sice mi tu pořád/občas něco/někdo chybí, ale jaksi nelze mít vše... Nebo - lze - jen je potřeba si správně definovat či zrušit to VŠE (vysoká škola ekonomická? :-) a taky "vždycky".
Přátelé, (s)mějte se vždycky
Vaše Katka
že ta blízkost hor mě jaksi uklidňuje, že možu zdejší jídelníček plný sýrů, fazole, skopového a vína, že tu nemají v obchodech jenom solené máslo, že tu není třeba zamykat domy ani auta, že tudma povede Le tour de France, že mám ráda ty nové známé, krajinu okolo, každý chateau a zříceninu se svou historií; i nenucený a ležérní způsob života.
Ale je to jako kdybych žila somebody elses life. Tolik nepodobný tomu jaký rok a styl života jsem měla (a zřejmě stále mám). Zde je vše naprosto bez stresu a spěchu, dojíždění do Brna, Olomouce, Prahy a Hradce (you really think I was amusing all that commuting because i have a free train? Well, I was, I had somehow chose that ;-). Žádné státnice, ani entry test... Mám to vše jakoby za závěsem snů.
Dokonce tu neprožívám ani kdovíjaké dobrodružství, moje výlety jsou víc než bezpečné (padání z kola se nepočítá). Bez ostychu jsem si sedla do auta ani nevím komu (starší muž to byl), téměř jsem mu nerozuměla, jen jsem pochopila, že mě chce zavézt dom do Bentefarine, (no, sice to bylo chvíli poté, co jsem po víc než dvou hodinách bloudění konečně zjistila, kde jsem, že z téhle silnice už trefím, ale byla jsem asi 12 km away a řádně zmoklá... - to jsem ještě výletovala bez mapy a řídila se světovými stranami a výhledem na Pyreneje, což hodně pomože v dešti a v lese... Ale přece se nebudu vracet stejnou cestou, to musí jít naokolo!)
Tak mě napadá jakto, že mě ten muž znal a přesně věděl odkud jsem?
Ale měla jsem s sebou psa - tak možná poznal Jelly.
And that very moment, barefoot under the fig tree with manicure scissors and proper english tea I started to consider and to call this place here my home as well.
Než se budu zase "vlastně ráda vracet" - jsem teď ráda i tady.
Sice je tu díky dobytku (ten tu má větší hustotu zalidnění/zakravení než lidé, hm, právě mě napadlo, jak by to pojal Orwel a Čapek kdyby spojili Farmu zvířat a Válku s mloky - to však není dnešní pointa!).
Takže, sice je tu díky tomu dobytku někde hodně much, ale vše má své mouchy, ne?
A sice mi tu pořád/občas něco/někdo chybí, ale jaksi nelze mít vše... Nebo - lze - jen je potřeba si správně definovat či zrušit to VŠE (vysoká škola ekonomická? :-) a taky "vždycky".
Přátelé, (s)mějte se vždycky
Vaše Katka
sobota 5. července 2008
le premier rendez-vous
V Pyrenejach prsi a prave jsem se vratila ze sveho prvniho a asi i posledniho francouzskeho "rande". Guillaume se jmenuje, trochu starsi jak ja, pohledny (ach ty jejich krive nosy!)... Jako vsichni tady velmi pratelsky a mily.
Jak jsme se poznali popisu za zimnich veceru (stejne byste mi neverili).Prijel malym starym citroenem a nedaval najevo, ze jsem vyssi (totiz, francouzi jsou mali a hadejte odkud pochazel Napoleon (z Korziky) a tedy i jeho komplex?) Anyway - we were most of the time sitting in a car or in a bar, objednal mi k piti mistni specialitu - preslazeny muskat (vino) s ledem (chutne, jen ja vsak raci neco kysele). Prokecali jsme kde co, skolstvi, hory..., prave se vratil z plavby kolem sveta (I'm so jealous) ale zas odjizdi na sever letat a studovat pro pilotni licenci (smarja, na koho ja nenarazim?). Slibil mi vylet do Pyreneji a kdyz jsem mluvila francouzsky smal se memu anglickemu prizvuku (jakoze jsem slovan, ale chytam anglicky prizvuk, hm funny). A pri zpatecni ceste melo auto trochu problemy (malo vody v chladici).
Po patrne nejklidnejsim ale nejosamelejsim tydnu v mem zivote a taky hlavne po dnesku bylo tohle setkani jako oaza. Sice je tu kolem me obcas mnoho lidi (ach ta jejich nenucena vrelost!) a zvirat (objevila jsem, kde se pasou ovce), ale popravde ani jejich jmena jsem si nestihala pamatovat, natoz je pak zapomenout (a ty ovce neslusnacky se ani nepredstavily). Jinak jsem tu vlastne jen on my own, coz ma sve svobodne vyhody..., ale obcas i smutky... A Guillaume byl prvni clovek meho veku tady, co navic na chvili vydrzel mou potrebu sdilet zdejsi nove pocity. Merci beaucoup
----------------------------------------------
PS: zase upgrade fotek
čtvrtek 3. července 2008
Ariege
neco popisneho...
kraj /francouzi rikaji department/ Ariege (v regionu Midi-Pyrenee) je jednim z celkem 83 z cele Francie, zalozeny byly hned po francouzdke revoluci a vetsinou se jmenuji podle nejake geographic feature, Ariege je taky reka, nikoli podle nejvetsiho centra (rozhodne by tu Christaller neuspel) - lide tady bydli dle ciste pocitovych faktoru jako nejlepsi vyhled na Pyreneje, ci nejblize k vodopadu...
Zrovna se ale vedou debaty, ze si sousedni obec chce na uzemi sveho katastru postavit na kopci vetraky a ty budou kazit vyhled na hory. Nevim jake delali analyzy viditelnosti a nerekla bych, ze tu extremne fouka, ale pry z toho sejde, ze je to jen politicky tah - byt ekologicti a ekonomicti. Politika tu vsak jde naprosto bokem zdejsich lidi. Mistni si mysli, ze nejsou francouzi, ale (ted fakt nevim jakze si to rikaji, nechcu kecat, pododne jak v Provence), kazdopadne mluvi hodne odlisnym narecim tzv, Gasconem (neco mezi francouzstinou a spanelstinou) a naturou jsou pry nejvic lezerni.
Krajina je to kopcovita a nesmirne malebna, sama pastvina pro extenzivni dobytek a kone (kone si nechavaji prevazne hrebce, cimz jsou specificti - maji radi ty zvirata trosku divocejsi), dal pak psemicne pole a hoodne lesu, remizku a haju. Cim vice se blizite k horam tim lesu pribyva. A fiky volne rostou i tady (moje slabost)! Rostliny jsou na pomezi stredozemnich tvrdolistych a suchomilnych a tech mirneho pasma. Puvodni zvirena jako vysoka zver, ci zajici tu vsak vubec neni, ackoli kdysi byla, ale castymi lovy v nejen predminulych stoletich je vyhladili (na par zajicu, se ale pri velikem stesti narazit da). A posledni vlk i vlkodlak byl ve Francii zabit na den presne roku 1943.
Mestecka jsou mala ale mila a pivetiva, stejne jako jejich obyvatele, kazdy se musi znat s kazdy, nebo aspon o nem vedet, vsichni, opravdu vsichni! se zdravi a pratelska konverzace je skoro povinnost. Obyvatel tu vsak mnoho neni. Oblast je to jedna z nejchudsich ve Francii ale mistni to zrejme moc netrapi. Vetsina jsou zemedelci, pobiraji dotace a vesele si hospodari. Zeny vsak mnoho nepracuji, a tak se podili na velke nezamestanosti tady.
Inzenyrsky a geograficky zajimavy je asi 300 let stary Canal du Midi spojujici stredozemni more s Atlantikem (z Toulouse do Bordeaux). Jeho vystavbou se chtel Ludvik XIV zbavit na politicky nepraktickem objizdeni Spanelska. Kdysi jednicka mezi kanaly (kam se hrabe nas Batuv kanal?) dnes vyuzivany jen turisticky a UNESCEM.
A z byvale dalnice vedouci pod Pyrenejama je udelana nekonecn cyklostezka.
Z oblasti v okoli Limoux taky pochazi prvni zminky o prlivem vinu - sampanském, takze zrada pro vsechny, co cekali, ze pochazi z oblasti Champagne - ta jej jen nejvice proslavila. Vinic tu diky blizkosti hor ale moc neni, vinu se lepe dari vice na jihu. Co se piti vina tyka - to je zdejsi zrejme kazdodenni chleba, a jsou vyborna!
kraj /francouzi rikaji department/ Ariege (v regionu Midi-Pyrenee) je jednim z celkem 83 z cele Francie, zalozeny byly hned po francouzdke revoluci a vetsinou se jmenuji podle nejake geographic feature, Ariege je taky reka, nikoli podle nejvetsiho centra (rozhodne by tu Christaller neuspel) - lide tady bydli dle ciste pocitovych faktoru jako nejlepsi vyhled na Pyreneje, ci nejblize k vodopadu...
Zrovna se ale vedou debaty, ze si sousedni obec chce na uzemi sveho katastru postavit na kopci vetraky a ty budou kazit vyhled na hory. Nevim jake delali analyzy viditelnosti a nerekla bych, ze tu extremne fouka, ale pry z toho sejde, ze je to jen politicky tah - byt ekologicti a ekonomicti. Politika tu vsak jde naprosto bokem zdejsich lidi. Mistni si mysli, ze nejsou francouzi, ale (ted fakt nevim jakze si to rikaji, nechcu kecat, pododne jak v Provence), kazdopadne mluvi hodne odlisnym narecim tzv, Gasconem (neco mezi francouzstinou a spanelstinou) a naturou jsou pry nejvic lezerni.
Krajina je to kopcovita a nesmirne malebna, sama pastvina pro extenzivni dobytek a kone (kone si nechavaji prevazne hrebce, cimz jsou specificti - maji radi ty zvirata trosku divocejsi), dal pak psemicne pole a hoodne lesu, remizku a haju. Cim vice se blizite k horam tim lesu pribyva. A fiky volne rostou i tady (moje slabost)! Rostliny jsou na pomezi stredozemnich tvrdolistych a suchomilnych a tech mirneho pasma. Puvodni zvirena jako vysoka zver, ci zajici tu vsak vubec neni, ackoli kdysi byla, ale castymi lovy v nejen predminulych stoletich je vyhladili (na par zajicu, se ale pri velikem stesti narazit da). A posledni vlk i vlkodlak byl ve Francii zabit na den presne roku 1943.
Mestecka jsou mala ale mila a pivetiva, stejne jako jejich obyvatele, kazdy se musi znat s kazdy, nebo aspon o nem vedet, vsichni, opravdu vsichni! se zdravi a pratelska konverzace je skoro povinnost. Obyvatel tu vsak mnoho neni. Oblast je to jedna z nejchudsich ve Francii ale mistni to zrejme moc netrapi. Vetsina jsou zemedelci, pobiraji dotace a vesele si hospodari. Zeny vsak mnoho nepracuji, a tak se podili na velke nezamestanosti tady.
Inzenyrsky a geograficky zajimavy je asi 300 let stary Canal du Midi spojujici stredozemni more s Atlantikem (z Toulouse do Bordeaux). Jeho vystavbou se chtel Ludvik XIV zbavit na politicky nepraktickem objizdeni Spanelska. Kdysi jednicka mezi kanaly (kam se hrabe nas Batuv kanal?) dnes vyuzivany jen turisticky a UNESCEM.
A z byvale dalnice vedouci pod Pyrenejama je udelana nekonecn cyklostezka.
Z oblasti v okoli Limoux taky pochazi prvni zminky o prlivem vinu - sampanském, takze zrada pro vsechny, co cekali, ze pochazi z oblasti Champagne - ta jej jen nejvice proslavila. Vinic tu diky blizkosti hor ale moc neni, vinu se lepe dari vice na jihu. Co se piti vina tyka - to je zdejsi zrejme kazdodenni chleba, a jsou vyborna!
středa 2. července 2008
Aktivní výběh
kterak tady beham
asfaltkam se z lasky ke kolenam vyhybam a polnacek je tu nastesti nespocet, akorat je problem, ze zrazu konci nekde v poli, louce nebo pod skalou. A tak kdykoli spatrim pesinku smerujici do lesa, nevaham... Hned prvni beh jsem tak ucinila, a ze jsem v haji bylo poznat uz po par metrech. Ze jsem v nejakem vybehu, mi doslo, kdyz jsem furt prelezala nejake ostnate oplocenky, a taky jsem stale obihala nejake kone... Drala jsem to akatovym krovim a preskakovala popasane cyprise. Nez jsem dobehla opet k nejake ceste posbirala jsem nejvic pavouku ve svem zivote a vypadala jsem, jako kdybych crossila orientak za sipkovou Ruzenkou.
Dik absenci mp3ky zase beham jen za zvuku krajiny, rytmus i rychlost to teda degradovalo, ale jsou prazdniny, ne? Zkousela jsem sice radio, ale to je plne mistni skoro country, francouzskeho hip-hopu (to je fakt hruza! pardon vsem, co jej maji radi, ale to jste neslyseli zdejsi podani) nebo klasiky ala Handel a nejake francouzske debaty.
Teren je tu perfektni (DMR vytvoren, sitovou analyzu jsem provedla)- do kopce a dolu, prikre, mirne i po rovine, preskakovani tech oploceni; ty elektricke teda jen opatrne prekracuju. Snazim se vyhybat veskeremu dobytku - obcas si to vykracuje jen tak po normalni ceste a vcera jedna vesela krava hneda za mnou vydrzela bezet dobrych 10 metru, nez jsem raci zas zahla do nejakeho haje. Mam z nich respekt, jsou malem vyssi jak ja.
Fenku Jelly obcas bravam s sebou, ale ma trochu problemy se zadnima nohama, chudak.
Jediny problem by mohlo byt to horko - slunko tu sviti dyl a driv a intenzivnejc, a tak nejlepsi cas na beh je brzo rano - v 7 nejpozdejc, a pak az tak po devate vecer.
a jezdim na kole
Venkov jizni Francie si musite zamilovat, to proste jinak nejde, a co teprv ze sedla kola! (kun bude v pristim prispevku - az se na nejakem projedu).
Met tu poradnou silnicku, tak radosti nedycham...
Okolo je more klidnych asfaltek pro silnicni cyklistiku jako stvorenych, kopce nejsou extremne prudke a furt je se cim kochat a kam smerovat. Potkavam same namakance uz sedovlase na kolach svetovych znacek. Jsou velmi sdilni, kdyz me predjizdi (prizvavam, irituje me to), ale vubec nevim, co rikaji. Parkrat jsem bloudila, ale uz jsem zvladla najezdit odhadem neco prez 100 km a dokonce navigovat zbloudile holandany zpet do jejich kempu.
Auta tu jezdi snad nejohleduplnejc, co jsem kdy zazila - nez vas bezpecne predjedou, klidne zpomali na vasi rychlost, i kdyz se drapete do kopce 5km/h. A pokud jich jede vic za sebou, tak ten prvni zatroubi - pocet zatroubeni zmanema pocet nasledujich aut - uzasne! A hitem me sezony je nataceni videjek jizdy z kopca. Sice jsem 2x spadla, ale mam to natocene ;-) (pred jejich publikaci musim jeste provest male upravy, trochu tam jecim)
Tereny na MTB se taky daji najit, ale porad narazim na nejake ty oplocenky a zvirata...
Ale ma smysl si stezovat?
Preju plne duse a zem pod nohama. A zahrajte si prosim i za me Aktivity!
asfaltkam se z lasky ke kolenam vyhybam a polnacek je tu nastesti nespocet, akorat je problem, ze zrazu konci nekde v poli, louce nebo pod skalou. A tak kdykoli spatrim pesinku smerujici do lesa, nevaham... Hned prvni beh jsem tak ucinila, a ze jsem v haji bylo poznat uz po par metrech. Ze jsem v nejakem vybehu, mi doslo, kdyz jsem furt prelezala nejake ostnate oplocenky, a taky jsem stale obihala nejake kone... Drala jsem to akatovym krovim a preskakovala popasane cyprise. Nez jsem dobehla opet k nejake ceste posbirala jsem nejvic pavouku ve svem zivote a vypadala jsem, jako kdybych crossila orientak za sipkovou Ruzenkou.
Dik absenci mp3ky zase beham jen za zvuku krajiny, rytmus i rychlost to teda degradovalo, ale jsou prazdniny, ne? Zkousela jsem sice radio, ale to je plne mistni skoro country, francouzskeho hip-hopu (to je fakt hruza! pardon vsem, co jej maji radi, ale to jste neslyseli zdejsi podani) nebo klasiky ala Handel a nejake francouzske debaty.
Teren je tu perfektni (DMR vytvoren, sitovou analyzu jsem provedla)- do kopce a dolu, prikre, mirne i po rovine, preskakovani tech oploceni; ty elektricke teda jen opatrne prekracuju. Snazim se vyhybat veskeremu dobytku - obcas si to vykracuje jen tak po normalni ceste a vcera jedna vesela krava hneda za mnou vydrzela bezet dobrych 10 metru, nez jsem raci zas zahla do nejakeho haje. Mam z nich respekt, jsou malem vyssi jak ja.
Fenku Jelly obcas bravam s sebou, ale ma trochu problemy se zadnima nohama, chudak.
Jediny problem by mohlo byt to horko - slunko tu sviti dyl a driv a intenzivnejc, a tak nejlepsi cas na beh je brzo rano - v 7 nejpozdejc, a pak az tak po devate vecer.
a jezdim na kole
Venkov jizni Francie si musite zamilovat, to proste jinak nejde, a co teprv ze sedla kola! (kun bude v pristim prispevku - az se na nejakem projedu).
Met tu poradnou silnicku, tak radosti nedycham...
Okolo je more klidnych asfaltek pro silnicni cyklistiku jako stvorenych, kopce nejsou extremne prudke a furt je se cim kochat a kam smerovat. Potkavam same namakance uz sedovlase na kolach svetovych znacek. Jsou velmi sdilni, kdyz me predjizdi (prizvavam, irituje me to), ale vubec nevim, co rikaji. Parkrat jsem bloudila, ale uz jsem zvladla najezdit odhadem neco prez 100 km a dokonce navigovat zbloudile holandany zpet do jejich kempu.
Auta tu jezdi snad nejohleduplnejc, co jsem kdy zazila - nez vas bezpecne predjedou, klidne zpomali na vasi rychlost, i kdyz se drapete do kopce 5km/h. A pokud jich jede vic za sebou, tak ten prvni zatroubi - pocet zatroubeni zmanema pocet nasledujich aut - uzasne! A hitem me sezony je nataceni videjek jizdy z kopca. Sice jsem 2x spadla, ale mam to natocene ;-) (pred jejich publikaci musim jeste provest male upravy, trochu tam jecim)
Tereny na MTB se taky daji najit, ale porad narazim na nejake ty oplocenky a zvirata...
Ale ma smysl si stezovat?
Preju plne duse a zem pod nohama. A zahrajte si prosim i za me Aktivity!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)