několik dní a nocí v Barceloně. Bylo to ... super úplně na doraz.
Řídila jsem se Štěpovými (bratrovými) radami. A víc rači nenapíšu.
Otherwise it will spoil your impression about me. (Yeah, I'm naive.) Well, I'm not saint and some experiences aren't publishable before 22.00, not even after midnight (spanish hour restraint).
Prostě Gaudí (i když ta story o nikdy nedokončeném chrámu Sagrada Familia je zajímavá), ulice, metro (1 den MHD za 5€), mnohonárodnéstní a plný nejlepší hostel (20€/noc), španělská a katalánská kultura a strava, celosvětová "kultura", hodně sangrie, pláž, jiná španělská vína, stadion, salsa, lidé a další známí, Picasso a Joan Miró (och) no a ty noci...
Nádherné dýchající a vítající město (a na konkrétní zážity se ptejte osobně ;-)
Něco z fotek si můžete prohlédnout...
No ale cesta z Barcelony zpátky do Francie stojí za zmínění:
Naplánovala jsem si ji utajeným vlakem skrz Pyreneje, o kterém ví jen místní a nikde nenajdete jeho odjezdy a návazné spoje. Ale nastěstí tam, kam jsem jela, tak trochu místní jsem... (dává vám to smysl, že jo?)
Jediný zádrhel nastal už v Barceloně na nádraží Sant. Chtěla jsem se dostat na nástupiště. Jenže k tomu je potřeba jízdenka správných rozměrů, nikoli moje fipka. Muž za okýnkem mě vůbec nepochopil, poslal do jiného okýnka, tam mě poslali někam, a pak zas k jiné přepážce, kde konečně velmi aktivní mladík vypadal, že rozumí, a chtěl ukázat tu moji jízdenku, hurá...
Ale bez varování se s mojí fipkou a pak i slevou na 50% z ceny ztratil kdoví kam. Takže ani ten mě nepochopil a já jsem navíc bez fipky... Po 15 minutách, kdy už jsem si vytáhla peněženku, že si teda těch levných 8 euro po hranice do hor zaplatím, se vrátil s tím, že mě nechápe, že mám ten vlak zadarmo. A když jsem se zoufale rozesmála (odjezd za 3 minuty) asi jej něco osvítilo, on porozuměl mojí gestikulaci (přeskočila jsem zábranu) a dal mi kýžený papírek...
Jen, co vlak opustil Barcelonské podzemí, nastala vyhlídková jízda. Suchý industriákní sever Španělska se pomalu zelenal a zvedal do kopců okolo NP del Montseny. Pyreneje s malebnými klidnými dědinkami mě přivítaly deštěm. A v Ribes de Freser se rozpršelo jako nikdy. Během běhu na 100 m k autobusu (náhrada za opravu na trati) byli všichni cestující do nitě mokří. Po asi měsíci jsem zase zažila pořádný déšť, nádhera. Bus šplhal do kopců a nestíhala jsem se kochat, není nic krásnějšího jak hory po dešti.
Náhorní plošina a jsem ve Francii, kde jsem si vymyslela krátký pobyt a pochod po zdejších vrcholcích. (Víte, že tu má Španělsko okolo města Llívia malou katalánskou enklávu?) S radostí jsem si pak v La Tour de Carol kupovala jízdenku ve francoužštině a od oka změřila "normální" šířku kolejí. Pár zastávek, pak dlooouhý tunel a jsem v Andoře, další dlooouhý tunel a jsem venku z Andory. Neuvěřitelné jak jsou Pyreneje rozdílné ze španělské a francouzské strany. Najednou víc skalnaté, ostřejší a vlhčí a mně jaksi bližší. Ax les Thermes, Tarascon sur Ariege, Foix...
Jako kdybych jela domů.
Řídila jsem se Štěpovými (bratrovými) radami. A víc rači nenapíšu.
Otherwise it will spoil your impression about me. (Yeah, I'm naive.) Well, I'm not saint and some experiences aren't publishable before 22.00, not even after midnight (spanish hour restraint).
Prostě Gaudí (i když ta story o nikdy nedokončeném chrámu Sagrada Familia je zajímavá), ulice, metro (1 den MHD za 5€), mnohonárodnéstní a plný nejlepší hostel (20€/noc), španělská a katalánská kultura a strava, celosvětová "kultura", hodně sangrie, pláž, jiná španělská vína, stadion, salsa, lidé a další známí, Picasso a Joan Miró (och) no a ty noci...
Nádherné dýchající a vítající město (a na konkrétní zážity se ptejte osobně ;-)
Něco z fotek si můžete prohlédnout...
No ale cesta z Barcelony zpátky do Francie stojí za zmínění:
Naplánovala jsem si ji utajeným vlakem skrz Pyreneje, o kterém ví jen místní a nikde nenajdete jeho odjezdy a návazné spoje. Ale nastěstí tam, kam jsem jela, tak trochu místní jsem... (dává vám to smysl, že jo?)
Jediný zádrhel nastal už v Barceloně na nádraží Sant. Chtěla jsem se dostat na nástupiště. Jenže k tomu je potřeba jízdenka správných rozměrů, nikoli moje fipka. Muž za okýnkem mě vůbec nepochopil, poslal do jiného okýnka, tam mě poslali někam, a pak zas k jiné přepážce, kde konečně velmi aktivní mladík vypadal, že rozumí, a chtěl ukázat tu moji jízdenku, hurá...
Ale bez varování se s mojí fipkou a pak i slevou na 50% z ceny ztratil kdoví kam. Takže ani ten mě nepochopil a já jsem navíc bez fipky... Po 15 minutách, kdy už jsem si vytáhla peněženku, že si teda těch levných 8 euro po hranice do hor zaplatím, se vrátil s tím, že mě nechápe, že mám ten vlak zadarmo. A když jsem se zoufale rozesmála (odjezd za 3 minuty) asi jej něco osvítilo, on porozuměl mojí gestikulaci (přeskočila jsem zábranu) a dal mi kýžený papírek...
Jen, co vlak opustil Barcelonské podzemí, nastala vyhlídková jízda. Suchý industriákní sever Španělska se pomalu zelenal a zvedal do kopců okolo NP del Montseny. Pyreneje s malebnými klidnými dědinkami mě přivítaly deštěm. A v Ribes de Freser se rozpršelo jako nikdy. Během běhu na 100 m k autobusu (náhrada za opravu na trati) byli všichni cestující do nitě mokří. Po asi měsíci jsem zase zažila pořádný déšť, nádhera. Bus šplhal do kopců a nestíhala jsem se kochat, není nic krásnějšího jak hory po dešti.
Náhorní plošina a jsem ve Francii, kde jsem si vymyslela krátký pobyt a pochod po zdejších vrcholcích. (Víte, že tu má Španělsko okolo města Llívia malou katalánskou enklávu?) S radostí jsem si pak v La Tour de Carol kupovala jízdenku ve francoužštině a od oka změřila "normální" šířku kolejí. Pár zastávek, pak dlooouhý tunel a jsem v Andoře, další dlooouhý tunel a jsem venku z Andory. Neuvěřitelné jak jsou Pyreneje rozdílné ze španělské a francouzské strany. Najednou víc skalnaté, ostřejší a vlhčí a mně jaksi bližší. Ax les Thermes, Tarascon sur Ariege, Foix...
Jako kdybych jela domů.
Tak vykladej co ty noci ne? ;)
OdpovědětVymazatImpression nespoilnes;)
A ty barcelonský mušle!
OdpovědětVymazat