Vinnetou a do Bosny

Jednodenní plánování, jednodenní přemlouvání, jednodenní rozmýšlecí lhůta a já a Lukáš jsme vyrazili stopem po stopách Vinnetoua do Chorvatska a Bosny.
To na úvod stačí, ne?

Pátek 2.8.

Tam ->

Břeclav - dvouhodinové fiasko hned na začátek.
Naštěstí nás zachránil autobus do Mikulova, a tam nás spasil nejzajímavější otec z Uničova jedoucí až na Krk, paráda. Lukáš vzadu pospával s dcerkou Terkou a my dva vpředu se zakecali tak, až jsme si ve Slovinsku asi 100 km zajeli a Lublaň záhadně minuli. Celý zajímavý člověk - minimálně prostopval půlku světa a z toho zbytku jsem nestíhala žasnout... a neměl eura na dálniční poplatky.
Uléháme asi v 10 v městečku Kraljevica do polorozadlé kapličky s růžovým keřem ve vchodu, co nám dělal na kotnících škrábance, kolikrát jsme prošli.
Fučí, extrémně. Pršet neprší.

Sobota 3.8.

Pavkenica - Paklenica

Do prvního auta jsme se vnutili a druhé, nadupané AlfaRomeo, řídil chalan v oranžovém puma tričku.
Jel jak prase a když se zavěsil za houkající sanitku, které ostatní auta uhýbali, tak i stádo divočáků by na přirovnání bylo málo... = super!
Lukáš zezadu sténal cosi o carsick a my dva zaujatě řešili politiku Chorvatska (nic o ní nevím).
A vysvětlil, že onen vichr je sezónní vítr tzv. bura, co vzniká díky vykáceným stromům na svazích Velebit, když se mění klima a vzduch se přesouvá z hor dolů k moři a taky ho to notně ochlazuje - vyzkoušeli jsme na vlastní kůži. A díky kiksu s trajektem nám zastavil až v prvním cíli: Starigrad - Paklenica.
Jo, pobřeží jak jinak než nádherné.

NP Paklenica

- lezecký ráj za 30 kn/den a misto kde skonal Vinnetou i jeho sestra.
Batohy jsme si nechali na vrátnici, či co to je, a šli vstříct vrcholkům Velebit a cestou se cpali fíkama - prostě blaho.
Celá Paklenica je krásná, i když malinká (za dva 2 dny projdete asi úplně všecko), ale hodně proturistická - málo divočiny a taky hic.

trocha chorvatské živočišné konverzace:
zmije = poskok
ještěrka zelená = veliky zelenbać
mlok = daždevnjak
ropucha obecná = velika krastača

Pohádali jsme se kvůli jídlu a v obchodě bylo draho.

Neděle 4.8.

Noc jsme strávli ve včelařově sadu a ráno se obřadně umyli u veřejného vodovodu na náměstí T. G. Masaryka (nějak tak, tohle je můj název) a stopli Jägermeistra s baskytarou. Stále se šineme po magistrále kopírující pobřeží na jih.

ve Vodici

hezké městečko, románské domky, zpívající muž s kytarou, co stále moduloval hlasem nahoru až snad výš, než by zazpíval kdejaký kastrát a malebný přístav (mám slabost pro doky).
Loď jsem bohužel nestopli.

3 poláci, 1 chorvat, 2 námořníci a jsme v Omiši pod Splitem.
Koupačka a trocha městské turistiky.
2 hodiny ani ťuk.
Bereme superlevný bosenský bus a za tmy jsme v Medžugorji.
Opět podél pobřeží, žeru výhledy na všechny ty ostrovy a rýžové či jaké plantáže okolo Pločé, asi olivy a vinohrady a jezera.
a celý den si zpívám Moonlight Shadow

Medžugorje

- přijeli jsme akorát na vyvrcholení festivalu do největšího kotle kostelových písniček jako 2 exoti.
Má sestřenice Jana, za kterou jsme vlastně přijeli, nás vítala upřímným úsměvem.
Přítomní mladí češi tu dělali největší bordel ale k tanci mě drapl jakýsi Ital...
Výborná pizzerka
2 h spánku, pak na kopec a mše za rozbřesku a sváteční výhledy - horyy!

6.8. - 7. 8.

Dospáváme, poklid, po okolí, komunity a lidé, klid a duše.
Náboženská turistika mi trochu vadila, ale jinak příjemné místo.
Kempíme a vyrážíme do okolí
A dostali jsme instantní polévky na cestu - děkujeme, Jani, nejen za ně!
Potkala jsem tu dokonce jednu skoro spolužačku z geografie.
A Kralické vodopády

Středa 8.8. Mostar

- úžasné a bolavé město a místo. Prostřílené domy na předměstí a vybombardované centrum, mešity na každém rohu a s kostely totéž na druhém břehu, slavný znovu postavený UNESCO most, průzračná voda řeky Neretvy a nějaký nadšenec, co chtěl z onoho mostu skočit. Všichni jsme si nachystali foťáky a on si to rozmyslel.
Muslimové mají zelené parte i náhrobky.
Kolem bomba hory a horní tok a kaňon řeky Neretvy, kdyby byl v Česku už je NP.

9.8. čtvrtek

Pozn.: Bosna a Hercegovina naprosto nej, krásná, působivá, hory, roviny, hory. Stopem perfektní - lidé jsou vstřícní, zvou vás na kafe, na nocleh, varují, kde jsou ještě zaminované cesty ale jsou hrooozně ukecaní a anglicky či německy spíš neumí (a naštěstí jim moje srbština nevadila). Všechny řeči, že mají strach z cizinců vyvráceny... doporučuju.

Támhle za kopci je Sarajevo...

to však jindy, my míjíme Makarskou a za tmy opět Omiš.
Našli jsme jakýsi tříhvězdičkový kemp - naposledy! Hrozné prachy, že jsme se neprocpali načerno?

10.8.

V noci Bouřka a ráno teprve zjišťujeme ty davy stanů kolem.
Hurá do kaňonu řeky Cetiny a výlez na pevnost...
Nepijte brakickou vodu!
Koupačking, dekamínking, stan depísking a zmoking

Jsme u francouzské polévky ve Splitu pod mostem. Právě jsme se rozloučili se dvěma stopujícíma němcama. Prý tu jsou už od devíti ráno, chudáci, jinak muzikanti, nachlazení a s marmeládou. Dáváme jim náskok a čeká nás podobný osud a několik kilometrů dúpání mezi výfukama, fuj.
Den končí asi 40 km pod Šibeníkem v sadu co vypadá jako rajská zahrada s fíkovníkem - to je dycky + (bych se fíků užrala, s těma sušenýma se to nedá srovnat)
Spim, slyšim šlamot (asi zas prší).
Unavená jsem.

11.8. Sobota

Není nic horšího než Lukáš poránu a hladný...
Oprava: Horší je, když se hodinu balí, a pak zjistí, že stejně blbě, že to zas musí přeskládat.
Moje trpělivost trpěla.
pozn.: On je to ale jinak velmi šikovný a prakický kluk a cestuje se s ním výborně, jen někdy tíhne k dokonalosti

Šibeník - vápenec kam se podíváš

klasicky půvabné válkou poničené a znova spravené přístavní a bílé město s ranněgotickou katedrálou z renesančního 15 století. I UNESCU se líbí.
3 pani s přeraženým nosem.
A nejlepší pekařka si nás zamilovala a dala chleba se slevou.

Všechny hlavy na Krka

NP Krka - prý perla, mně z leteckých snímků připomíná tuleňa.
Lodě tu mají velké a výletní a bez děr jako ústa staré ženy.
Vstup i na studenta drahý, ale vše kolem žúžo a jéé - vodopády, jezero, lávky a skály.
A to prý se skály začaly považovat za krásné až koncem 18 století, do té doby to byly ošklivé "jizvy" a skákali z nich sebevrazi. Není divu, že středověk nechápem.
Zmokáme, lebedíme a sušíme stan.

Večerní štěstí a jsme u Zadarské výpadovky na dálnici.
Kdesi v poli ještě kradu rajčata a zas to vypadá na déšť.

12.8. Neděle

Islam Latinsky - tak u téhle vesničky jsme to nocovali.

Posrané Posedarje! Ty dalmátské děvky a chorvatská chamraď s turistama a jinýma kunama nám za celý den ani nezamávali natož zastavili. Padá na mě zoufalství a hrabe mi z horka.
Lukáš to obdivuhodně přežil v klidu.
Nesnáším Chorvatsko a vůbec nevadí, že mají skoro stejné sprosté slova, slyšeli je od nás všecky!
Ještěže tu mají moře, večerní prosolení v něm nás docela psychicky posilnilo.
Na stopování je nejhorší naděje. Furt doufáte, že třeba někdo ...
Zas spíme v poli a zas kradu.

13.8. Pondělí

Přivstáváme si.

Pohoří Velebit

- majestátní bez pár stovek dvoutisícovky táhnoucí se kolem severního Chorvatského pobřeží. Určitě stály za navštívení, stačil kousek, jsou ty kopce všecky stejně na jedno brdo, a výhledy jsou víc než fotogenické...
Jen není radno se tam tahnút v srpnu (chorvatsky kolovozu (nádraží se řekne kolodvor)), natěžko a za největšího horka, tady teplota s nadmořskou výškou spíš stoupá.
Tak jsme se posolili a smyli to opět v moři

Pak 1 nádherný stop až do Záhřebu s týpkem co dělal snad uplně všechno.
Na odpočívadle Plitvica jsme poprosili 2 čechy, co nás vzali až sem do Budějovic.
Taky fajn lidi. No, oni asi ti nefajn stopaře neberou. Cestou se ještě kochám výhledy na Alpy a Luk spí.

Úterý 14.8. Konec

Překvapená kamarádka Kristí nás pohostila a ubytovala uprostřed párty u nich na privátě biologů. Díky dík.



Můžeme konstatovat, že výlet se nám vydařil. Stopování je dobré na trénink trpělivosti, ale CHorvatsko není pro to ideální země a zvlášť v sezóně - holt potřebují na turistech rýžovat, ne je vozit. Jo, šlo to, ale obecně tam fakt nemají rádi backpackers.
To Bosna byla pravý opak.
Co se přespávání týče a to i pod širákem, je v Chorvatsku zakázané úplně všude mimo kempy, ale nám to nějak prošlo. A taky se dá v obou zemích solidně squatterovat.

Že jsme zapomněli na Vinnetoua? Taky nám to došlo, ale bez vlastního koně (aspoň pod kapotou) to asi nemá smysl.
Ale stejně asi pojedu na kole - na jaro je to prý nejlepší.

(osekanost nebo naopak moc detailů a moje zaujatost je původní z deníku a cílená. A podobnost beatnikum náhodná. Zbytek atd. časem nějak povíme :-)

Děkuju = Hvala
A děkuju Lukášovi

Hezký zbytek kolovozu a ty měsíce potom taky.

PS.: Samonafukovací karimatky jsou špatná volba