Heute

Už je tomu rok, co jsme s Rosťou a Fidem dleli ve Vídni a pro naše milé spolužáky gisáky občas napsali trochu bulvárních novinek. Pro někoho možná těžko pochopitelných... Ale i tak:
Nur heute - unsere alle HEUTE - genießen!

"Já ti ty sračky přemažu" aneb vlakem

Opírám se o rozpadající dřez na nástupišti. Sama na peróně, tupě čumím do kolejiště.

"See the look on my face / From staying too long in one place / But every time I try to leave..."
Objevil se tam znenadání, kluk metr-pade, dělal stojky, salta a jiné brejkařiny jen pro moje zraky - fakt machr "...I would give everything just for a taste..." usmívám se jak koblížek na otesánka "...saving my face...", jen jsem mu stihla ukázat zdvihlý palec, přelezl zeď a byl ten tam.
Mám ráda jízdu vlakem. Uklidňuje mě ubíhající krajina. "The trees that whisper in the evening / Carried away by a moonlight shadow..." Vždycky svět za oknem vnímám jako turista na výletě, i doma i na trasách, kterýma jezdím skoro denně, komíny v Kolíně, silo v Kyjově.
"Když má děvče z Třebové rádo svého chlapce / posílá mu na vojnu železniční pražce, / vždyť je jaro..."
V batohu vozím státnicové otázky, půl Evropy už se mnou projely, ale četla jsem je jen výjimečně. But "I can feel the pressure / It's getting closer now / We're better off without ..." Ale jsem ten typ, co nespí, nečte - jen čumí z okna.
Zapadá slunko. Někdy, když jsem sama v kupé, tak se vykloním z okýnka a zpívám si do vzduchoprázdna... "With magic soakin' my spine / Can you read my mind?"
Linie stromů a The Eagles si neuvěřitelně brousí prsty o kytary...
Komu jsem ještě nevyprávěla historku, jak mi ve vlaku ukradli boty? "..rob their houses..." A já musela v březnu v Pardubicách přesedat bosky a v Jaroměři byla výluka a bahno.
Jo, Good Shoes jsou taky dobří!

S jediným klukem, co to se mnou dotáhl na víc než týden (ale roky...), jsem se rozešla ve vlaku. "I need a hero!" A ten mě v hudbě ovlivnil nejvíc - přivedl mě do HM! V Jihlavě už jsme pár nebyli a já brečela snad až do Námešti nad Oslavou... "Feeling so small I stare at the wall / Hoping that you are missing me too" Nj, poslouchám i romantické popiny, a to všecko "Because of you!" ale zkuste litovat těch jednostranných záležitostí u balkánské dechovky!
Spolužákům bych měla nekonečně děkovat, jak mě v nočním vlaku z konference v Ostravě zachránili před thaiboxerem Balážem a ukázkově ho opili! "But she would not think of battle / that reduces men to animals, / so easy to begin... "

Často taky ulétávám na instumentálních soundtracích, takový Harry Gregson Williams!
Hudbu mám spojenou s místy, s cestama a s lidmi. Jsem v tomto v(d)ěčný přejímač. Když moji bratři podlehli Arctic Monkeys, tak nešlo jinak, než je taky poslouchat.
Na kolejách spolubydlící Zuzka poslouchama rádio Orion, a pak vždycky odešla za Mirou a oni každou půlnoc hráli tu samou písničku. Už ale nevím jakou.
Kamarádka se jednou rozhodla přeléčit zoufalý stav mé hudby a se slovy "Já ti ty sračky přemažu." mi v tom udělala ještě větší guláš (ale díky za to! :) akorát mi tehdy přemazala i Oasis a Yanna Tiersena! (Ale výměnou si Sultans of Swing od mé srdcové kapely Dire Straits dala jako vyzvánění na mobil. Kdoví jestli ho ještě furt má tam kdesi v lesích na "other side of the world to me".)

V Holandsku mi pořád bzučeli Kaiser Chiefs a já si užívala, že tam není třeba na vlak dobíhat, že jezdily tak často jak šalina ve špičku. "You're no loser, there's still time to ride that train"
Kanadu jsem netypicky projela s fr. šansony v zádech občas namíchanými s muzikálovými hity Andrew Lloyd Webbera. A všechna ta jezera a lesy na mě působily majestátněji než 2. suita Farandole z Arlezánky od Bizeta.
Naopak ve Francii jsem jen málokdy The Killers a The Kooks vystřídala za něco jiného. Takové trochu cílené "A contre-courant / tout à l’envers…"
Když jsem pracovala = flákala se na Malorce, tak jsem bláznila při místních vášnivých rytmech. Ale folklór je mi vlastní hlavně ten náš slovácký, aj s tancama.
A ABBA mašáž ve všech shopech ve Švédsku se mi už 2. den přejedla.

Lány polí, kvete řepka, mám ji ráda čím dál míň. "I want to love you but I better not touch." Škoda.
"Freedom is being alone / I fear liberation / but something more alive than silence swallows conversation"
Někdy sice schválně poslouchám japonský rock (Gackt), ale slova jsou pro mě důležitá. Americko-taiwanskou pianistku Viennu Teng jsem příznačně nejvíc poslouchala právě než jsem se odstěhovala do Vídně. A až ve vlaku z Břeclavi mě napadlo zacpat si uši Manu Chaem. Těžce nesu ztrátu přátelství. "You'll say the world has come between us / Our lives have come between us" ... "kam jsme se to poděli?"
No a ve Vídni tomu naopak vévodili Cardigans (+ slavné tyrolské šlágry! Rosťo, pamatuješ?).

V zatáčce - a za nejlepší hudbu do auta považuju soundtrack z The Boat That Rocked!

Ve vlaku jsem kdysi málem umřela "I've turned my cheek and I've suffered the blow / The truth of my story is widely unknown..." a jednou se tam hodně opila "...and the hangover doesn't pass."
A na pražském hlaváku už mě 2x okradli! "Help!" Dávejte si tam bacha.
A já to přiznám, mě se líbí i Paparazzi od Lady Gaga ;)

Poprchá a kluk, co sedí ob sedačky, zběsile zavírá všechna okýnka. Někdy je prostě celý náš svět Fool's Garden.
A když jsem klasicky vlakem opouštěla Barcelonu "Barcelona, prends-la en otage" musela jsem pořád dokola poslouchat jen a jen ty písničky, co mi nahrál můj milý Steven tam! Nějaké peruánské pop-rytmy a Incubus... Kopce v Andoře byly pro mě hotové Machu Picchu. "Learn to be lonely..."

Můj playlist se mění, je náladový jako hladový před maratonem. INXS. A už jsem dlouho nebyla na žádném koncertu klasické hudby. Nikdy nezapomenu, jak mě roztřásl Janáčkův Taras Bulba.
Guns'n'Roses střídá Chuck Berry a už brzo se mi zase všecko ohraje, z nouze na chvíli zabrousím do rakouského rádia, a pak to opět na nějaký čas vyměním za ticho...

Za oknem tma, "I’m outta my soul / I’m out in the dark / I’m outta my mind / And I’m outta my heart", budu vystupovat, mám hudební kulisu ráda. Něco, co rytmicky doplní ty obšas otřesné výhybky života...
"I am a passanger and I ride I ride"

PS: Děkuju všem, co mi kdykoli něco pustili, zahráli, zazpívali či nahráli! Směle v tom prosím pokračujte... protože: "Don’t tell me that it’s over / It’s only just begun! "

Švédské Švestky

... už v pátek večer lituju, že jsme si nepřiplatila za zavazadlo. Sice mě to donutilo koupit si konečně krásný nový batoh, ale uvažte - narvat do 25l spacák, oteplovačky, podvlikačky, trička, mikinu, ručník, plavky (kdyby náhodou) a státnicové otázky (kdyby náhodou II.) atd. na týden žvota?
Jako zbytečný luxus jsem obětovala tričko na spaní, roztok na čočky a otázky z geověd... A hned jsem si přibalila normální počtení. A taky se mi standardně nechtělo, což jsem zpečetila koupí extrémě drahého lístku na vlak na sever...

Tak knížku jsem přečetla už na letisku v Blavě! (Tož dobře to Laďo Větvo pišeš! Smíla sem sa na celú halu. enem ty komentáře ňa nebavily ;) - To jako teď mám číst ty otázky, nebo co??
Damn it! Emergency fleky už dávno někdo zasedl. Bývá tam víc místa na nohy + vždycky vzpomínám na jeden přelet nad Kanadou, kdy mi po 28h nespánku přišel pohledný steward říct pohádku jakže se ty dveře otevírají... Dodnes nevím jak to dopadlo:) No ale dneska sedím s Vikingem! a zamilovala jsem se do mořského ledu.

Švédsko??
Těch peněz za bus do centra mi přišlo moc, ale rači jsem sklapla a zasedla. A zase si ke mě přisedl ten Viking! - lehce kecáme, radí mi jak se dostat zadarmo na trajektové pitky přes Baltský záliv, ale já furt čumím z okna. Západ slunka za zasněžené pláně, skály, jezera... Připomíná mi to Kanadu.
Po asi hodině jízdy krajinou mě napadne se zeptat, kdyže už budeme ve městě?
"WHAT???!! NYKÖPING? Já doletěla do Nyköpingu? A je to vůbec ve Švédsku??"
- pobavila jsem ho tak, že se za jeho zvonivým smíchem otočil i řidič. Jsem zjevně jediná, koho překvapuje, že Stkhm SKAVSTA = Nyköping, přes 100 km jižně od Stockholmu. To mám z toho, že si nečtu údaje na letence :(
Asi jsem mu připadala zmatená, tak mě ve Stkhmu zavedl až k prodejně lístků na vlak a pod ceduli odjezdů. Vlak do Uppsaly za 10 minut.

A tam náramné shledání - Bohoušééék Bob!

To je Uppsala, napsala
Probudili jsme se do nádherného slunečného dne a posilnili se pořádným Brunchem (snídaně a oběd v jednom) v jednom Nationu. (Speciální spolky, dle jednotlivých švédských krajů, které se starají o blaho svých studentů pocházejících z daných oblastí) a vydali jsme se procházkou po historii Uppsaly...
Dějiny Uppsaly psala hlavně křesťanská tradice a švédská církev jsou nejkatoličtější protestanti. Soše sv. Erika u vchodu do katedrály nedávno nějací studenti ukradli meč, bude se tu vdávat princezna a v Gamla Uppsala (stará uppsala) pohřbívali staré vikingy i s celou lodí. Běžkaři brázdili planinu a my 2 zabloudili na cestě sv. Erika.
Ach ta globalizace - američtí mormoni si to jedou v oktávce do švédského kostela na mši.
Krásný den! Prý mám štěstí, přijela jsem na první slunečné dny po 3 měsícíh sněhu, mlhy, tmy, mrazu a vichru. Což byl pro domorodé Švédy signál odložit bundy a všichni chodili po venku jen v mikinách a malé děcka vystrkovaly holé nožky z kočárku.
Švédi jsou velcí ekologové - třídí odpad, ale první čističku v Uppsale postavili až pře 7 lety. Solí jen dálnice a všude jinde sypou hory šterku. Ten je bezva, klouže taky, spadla jsem víckrát jak na snb za celou zimu (a že to je hodně co říct ;)

Za losy do jižního Laponska!
Co jsme si to zase vymyslela? Nočním vlakem do hor na sever? Hm, na místě mi spala sličná asiatka, tak jsem zaplula do švédské trojky s kovbojem a snowboarďačkou. Někdy vám ukážu,jak jsem se dokonale poskládala na 2 sedačky, ale spalo se mi dobře. Vystupuju v Järpenu, uprostřed staré poutní cesty sv. Olafa do Trondheimu a hurá s Marcelem na oběd do Are a vodopád Tännforsen - neuvěřitelný, největší ve Švédsku, tuny zmrzlé padající vody a obrovské igloo nakonec! Výhledy a výhledy a nádhera a úžas a zase mám štěstí na počasí...
Večer mě zmohl bolehlav a u TV jsem vytuhla na gauči, inu CouchSurfing.
Víte proč umí všicni Švédi pefektně anglicky? - vůbec nic nedabují.
Zázračná polární noc, miliony hvězd! Už jsem si myslela, že i vidím polární záři, ale bohužel - bylo to jen světelné zněčištění z Östersundu :) Na auroru borealis mám prý přijet v lednu, a pak měsíc čekat na jasnou noc...

Průzračné a čiré ráno - slunce, sníh a procházka, možná jsem viděla losa, ale možná to byl jen strom. Ovšem do 5 minut nás vichřice zahnala zpátky a mě na autobus do Östersundu. Ten přijel asi minutu před mým definitivním umrznutím. Neskutečný vichr.
SZ - Östersund
- no krásné město. Tuhle mekku běžkařského lyžování jsem prokulhala. Jen jsem došlápla na ty kamínky - držkopád, až mi 3 lidi pomáhali zpátky na nohy...
V léte mají v jezeře Storsjön příšeru podobnou lochnesce a v zimě park s hokejovou plochou a 50 km upravených treků pro rychlobruslení... Musela jsem ovšem vidět ski-stadion! A pak jsem tak dlouho hledala kavárnu až jsem si málem koupila bundu.
Pohoda na slunci u jezera, svačím pravý švédský sladký chleba a kaviárovou pastu, + jako dezert salmiakové bonbony. Od holandska jsem se jich nepřecpala. Jsou hnusné, přiznávám, ale mám je prostě ráda.
Hodina a půl do odjezdu vlaku. Co myslíte - půjčila jsem si brusle? No anóó! Parádní jízda.

Ve středu zpátky ve středu země
Snídaně ve 12! (se tu snad ještě naučím spát ;), k snídani kaviár - musíme šetřit. (kaviár je tu o polovinu levnější než leckerá marmeláda). Ceny jsou jinak pro Čecha velmi familiérní, jen ten kurz neradno přepočítávat.
Ve Švédsku je taková zima, že i sníh taje až při +5°C. Nechápu, jak si to ten Celsius napočítal. Přírodovědec Carl von Linné tu má i svoje sušenky, Bergmanova Fanny a Alexandr se točila práve v Uppsale, některé poštovní schránky vypadají jako dům dětí z Bullerbynu a v obchodech až příliš často hrají ABBU nebo zpěvačku MIU (To je ta, co nazpívala Slávčinu oblíbenou písničku ;) a je jen málo švédských spisovatelů, kterým by nedali nobelovku.
Uppsalská univerzita z venku vypadá jako naše stavovské divadlo a zevnitř jako národní - vivat novorenesance! Během 30ti leté války odcizenou stříbrnou bibli Codex Argenteus z rudolfinských sbírek v Praze tu mají jen tak - v knihovně!
Jinak se ve švédském královském socialismu žije spokojeně a nekrade se tu. Tak jsme se s Bohouškem Bobem vydali na misi ukrást pravé uppsalské kolo - to stačí nějaké "opuštěné" vyhrabat ze sněhu.

Švédština je mix jiných jazyků, dá se jí i rozumět, ale jen v psané formě. Třeba lasička se švédsky řekne hermelin. A ta sněžná je celá bílá, jen s černým ocáskem...

Vedle z Vasy
i vydala jsem se ve čtvrtek do Stockholmu vidět ten slavný švédský "titanik". Obrovská loď ze 17. století, co se potopila už ve stockholmské laguně a přesně za 333 let (1961) vrak vyzvedli. Těžko popsat tuhle gigantickou chloubu i zkázu.
Stkhm je samý přístav, aby ne - rozkládá se na 14 ostrovech a MHD je bohatší o lodní dopravu (v zimě však pro led omezenou). Nábřeřím jsem proplula do starého města, které si při řádění novodobých architektů v 19. století málem zbourali, ale naštěstí jim na to došly finance.
Prošla jsem městem jako bych tu byla doma, vážně se mi líbil. Ale najít tu pohled se zimním motivem? Prý si mám zajet do Norska.
Jízdenky na vlak se tu oplatí kupovat měsíce dopředu (až 5x levnější) nebo v automatu - ovládání je jednoduché, to jsem pochopila i já, a to s kupováním jízdenek fakt nemám praxi. Politika je jasná - neotrvujete nikoho u přepážky - máte slevu.
Kuřáků tu moc nenajdete, a když - tak většinou ženy. Muži totiž cumlají svůj "Snuss" (žvýkací tabák) jinde v EU zakázaný - ale jde i hooodně daleko odplivnout ;)
O hokeji se můžete bavit skoro s každým, ale nejoblíbenějším sportem je tu "bandy" - něco mezi floorbalem a hokejem...

Povečeřeli jsme v MAXu - švédské obdobě McDonalda a na pokoji jsme nalezeným topeníčkem vyhodili pojistky v celém patře kolejí ;D A ještě nezapomenu jak každý den v 22:00 všichni studenti souhrnně křičí! :D

Pátek, trochu prší - poprvé!
Jsem ve Stkhm a schválně jsme zabloudila ke KTH univerzitě, kde jsem málem studovala. Paktikovala jsem turismus po památkách, balil mě černošský revizor a před královským palácem jsem sebou řízla, až mě zvedal postávající unuděný vojín na stráži. Hezké bílé dečky přes boty měl.
K večeři jsem se přiotrávila salmiakovými bonbony a strávila večer v milé společnosti...

Nádherná sobota
A to za celou zimu ve Stkhmu naměřili jen 23 h slunečního svitu. Mám to i potvrzené.
Naposledy jsem se prošla městem a málem mi uletělo letadlo... stálo mě to mou krásnou čépku červenou - vůbec mě pro ni nechtěli pustit zpátky skrz ty pípáky, naštěstí! - protože právě hlásali "Last call for miss Pawkova..." jsem si jaksi zase nečetla letenku :)

Tak a ještě fotky a moje veliké Tack (děkuji) všem! Bylo báječně.

PS: Švestky ve Švédsku nemají, nedozrají. A v IKEE jsem nebyla...

Carnevale di Venice

Jet do Benátek na karneval napadlo Pavlu a že autem, za to můžou ti lichváři dopravci!

4:08 uhrňám sněh před Pavliným barákem...
4:16 už jedééém! Valíme na Vídeň maximální rychlostí 50km/h... Sníh všude. Po hranice nejhorší. Ale ten rozdíl pak! Zrazu uhrnuté a posypané a já vlivem německých cedulí začala mluvit německy... (To Pavlu hodně vyděsilo ;)
Vídeň za nama, nabíráme rychlost a u toho Hundertwasserova Autogrillu jsme zastavily úplně náhodou.
Asi nám brzo dojde roztok do ostřikovače.
Frčíme dál, tunely, výměna pilotů, kamiony a Alpýý, nádhera, slunce a Itálie!
Ale ta krajina vypadá divně bez sněhu.

13:12 - 800 km za námi a náš cíl - Spinea!
Mít jako orientační bod kruháč byla špatná volba. V mapě byl jeden, ve skutečnosti asi 5... Ale doptaly jsme se, trefily, zaparkovaly, venku 15° a jaro!
A tak pohodit zavazadla a honem na bus do města! Cestou se kocháme jeřáby (jak jinak ;) a řešíme záhadu jednokolejnicových kolejí v Mestre.

Ty Benátky jsou tak nebezpečně fotogenické, až se z toho jeden návštěvník málem utopil!
Na San Marco trefíte bez mapy, stačí jít s davem.
Kousek od slavného mostu Rialto už začínají pózovat první masky! výlez na věž Campanile (teda výtah, původní věž se jim 1902 zřítilaa tak postavili novou i s výtahem)
Krásné až úžasné, akorát mám hrozně fotek s fotografama a Pavla potajnu některé z kostela sv. Marca.
Trošku kosne, sosáme svařák a paráda. A ce teprve to naše bydlení! Podělily jsme se o manželskou duchnu - na Pavlu zbyl spacák ;)

Po bohaté snídani se další den do města vydáváme vlakem. To byl tak trochu krok vedle, podobný nápad měl asi další milion lidí. Nějeké Emeričanky baví calý vagón historkama o přezdívkách: "Her name was Kitty and she has a nickname Pussy. Poor she!" A u dneří přešlapuje šikovný bubeník a potápěč v jedné osobě, omotaný hadicí od vysavače.
Hrůza davy, fotim, překážim a ztrácím se...
Moje umění prodírat se davem + rychlá chůze versus Pavla se stativem na zádech se nám málem nevyplatilo. Nést tam snowboard, tak shazujeme turisty do kanálů jak domino při výbuchu. A že je ta voda studená! I když - čekala jsem ji horší.
Drzí holubi a poetika balancujících gondoliérů akrobatů, odkop od mostku do rozštěpu the best! Teprve od nedávna po 950 letech tu mají první ženu gondoliérku. Všechny gondoly jsou ze zákona černé, ale dřív byly prý i barevné.
Rozdělily jsme si role. Já zajišťuji Catherina Catering + mapy. Pavla si tahá ty svoje apertury a aparatury - 4 foťáky, 2 objektivy a 1 stativ. Podle zákova džungle - kdo má větší dělo má přednost, se jako správný fotograf učím ukázkově zavazet.
Na Rialtu choďtě vlevo, je tam míň lidí, a pak se ale naučte létat...

Téma letošního karnevalu je 6 smyslů, těžko říct, jak to poznat, ale už máme každá svoje vysněné šaty na ten příští (Pavla s hlubokým korzetem a já paví ;D)
Racci jsou náramní a přelétaví, ale bacha! - nesedat si k jejich hejnu, houfně se*ou.
Unaveny davem, potěšeny parádní kapelou lebedíme na nábřeží.
"Vždy jde o to, vybrat si správného ptáka." Tak jsme krmily racky, holubi neumí šipku z mola.
Čekaly jsme na občanský soumrak, na fotku s vyhlazenou mořskou hladinou na dlouhou expozici a byla nám občanská zima... Že to byl nakonec ale soumrak až nautický mě měla Pavla varovat, protože ta zima se pomalu měnila v Ruskou.
Konečně! Rychle svařák a prodírat se na vlak...
Ještě jsme si užily i davového šílenství na San Marco: "Nevíš proč tu tak hopsáme?" (připojily jsme se donekonečného hada) "Nevím, asi dali taliáni gól."
Vlak nám sice ujel, ale vyměnily jsme otevření flašky vína za přípitek s místníma. Nevybavení, křivák bez vývrtky? No škoda peněz!
Hurá ve vlaku a lekce AJ: "Could you please pass me the ketchup?" Opakovali vysmátí Italiové.
Horká sprcha a spíme jak zabité.

Bomba snídaně a pomalu odjezd.
10:37 vjíždíme na dálnici. Italové jsou řidiči prasata. Nesvítí, na kruháči nikam neblikají a ještě se na vás lepí, když jedete po dálnici jenom 120.
A jediné další zašvihané auto, co jsme potkaly, byli taky češi.
Docela se mi ta kapela z nábřeží líbila, než se nám jejich CD, co si Pavla nadšeně pořídila, zaseklo v přehrávači...
A dojely jsme celé a spokojené.
Benátky --> Veselí za 8 h!

Nádherný víkend! Super Pavlo, grazie!
A fotky! Super ty od Pavly a #2 od Pavly, taky grazie!

V Brně?

Bydlet? Nikdy!
Je to špinavé, dopravně nedořešené a snad víc než 20 let furt stejné město. Navíc to Starobrno...
A už tu žiju 3/4 roku! Neuvěřitelné. Sama nechápu.
Moc tomuhle městu nefandím. Totiž - v porovnání s jinýma (Olomouc, Vídeň, Veselí), kde jsem měla tu čest nějaký čas bydlet, jednoznačně prohrává.
(Větší předsudky mám už jen vůči Adamovu, který regulérně považuju za nejhnusnější město v ČR. Ten utopený kostelík mezi panelákama... 12ti patrový komunistický obytný kvádr na kopci... Pravidelně dělám, že spím, když jedu kolem. Kdo nezná, doporučuji projet se vlakem z Brna do Prahy přes Českou Třebovou a těsně před Blanskem se obtisknout na pravé okýnko)
S Prahou ho srovnávat nechci, Prahu mám docela ráda.

Já a Brno je kapitola sama o sobě.

Ten můj vztah-nevztah se projevuje hlavně odmítáním se v Brně vyznat.
Jezdím sem vlastně celý život, ale můj orientační smysl vždycky končil u pošty vedle nádraží. (A to by se za ten můj (mimo Brno teda) nemusel stydět ani MacGyver ;-)
V Brně však stagnuje.
Kdysi, to už jsem určitě měla i řidičák, jsem se měla sama dostat k tetě do Židenic. Prý "Kup si lístek za 8 a sedni na 13ku." Tak jsem si koupila lístek za 13 a sedla na osmičku... A z konečné tamté linky jim volám, že tu jejich zastávku to minulo.
I podívat se do mapy Brna mě stojí přemáhání. Eliška by mohla vyprávět, když mě navigovala na krpolské nádraží, a to v Krpoli bydlím. Plus to slovo KRPOLE! Až asi před půl rokem mi došlo, že to není cosi ženského rodu a pochybného brněnského významu. Moje první láska - Zdeněk P. byl z Králova Pole. Ach.
Ale dostat se z husovického cigánova k dětské nemocnici? 2 lidé na mě museli na stěžejních křižovatkách čekat.
Posledně jsem jela bruslit na Vodovu. Zastávka za Skácelovou, radila Renča. Vystoupila jsem, zmerčila kluka s hokejkou a málem slepě jsem ho následovala. Akorátže v momentě, kdy už byl bruslák vidět, si to odbočil úplně blbě!! A z boku bylo poznat, že vlastně nesl florbalku, nikoli hokejku.
Měla jsem se stěhovat. Myslíte, že jsem si zjistila kam? Den před ubytováním mi musel kamarád od kamaráda radit nejlepší spoj MHD.
Přitom MHD v Brně znamená, že půl hodiny nic, a pak přijedou 4 autobusy dohromady.
Jsem šťastná, když dojedu na Křenovou. A najít v centru papírnictví je náročnejší jak místo v hospodě v pátek večer. Maliňák se mi pletl s Moravákem. Po nocích jsem bloudila po Cejlu, že jsem si nepamatovala správný rozjezd...
Ty smyčky na České. Nebo jak jsem stála půl hodiny tam kdesi kousek u kapucínů a čekala na 5ku, co až ale odklonili na "správný" směr. Podchodu z nádraží na tramvajové nástupiště jsem se vyhýbala, že vždycky blbě vylezu. A proč už po osmé ráno ta 25 odbočuje za Tomkáčem kam nemá?
Zastávka Úzká - existuje prosím Vás ve směru od nádraží do Jundrova?? Nikdy jsem ji nenašla.
A když mě pošlete na Špilberk, patrně se až pod Petrovem budu ptát, který je to kopec.
Vyjet z Brna autem? - Jasné, to je furt na Olomouc, na Olomouc a pak výjezd na starou silnici na Slavkov. Jak je ale možné, že ten kruháč ve Slatině má 3 možné výjezdy, ale já už odbočila 4 krát jinudy a pokaždé špatně! ???

Ale co? Až zase řeknu, že se v Brně nevyznám, už mi to dávno nemusíte věřit. Ještě v létě jsem se těšila, až odtud zmizím. Ale stejně mě to pak bude mrzet...
Vlastně mám to Brno nakonec taky ráda. A za to děkuji všem, co se tu s Váma potkávám...