Wien für immer

Tak už to tu pomalu balíme...
už jen zbytek dne, jedna noc a pár hodin...
už je to definitivní...
už jsem dojatá hned od rána...
už víme, kterým vlakem pojedeme...

už začínám vzpomínat:

• přijeli jsme sem nabalení, v zimních bundách, severní pól hadra, usmrkaní, já bez varného vybavení ale měla jsem plavky! Byla jsem plná stesku i očekávání a zvědavosti...
  
• a odjedeme opálení a nadšení obtěžkáni zkušenostmi a zážitky a dárky - natürlich!
  
• škola nás nezklamala, naopak! úroveň studia tu je beze zbytku perfektní, Georg Gartner nám báječně vyšel vstříct (narozdíl teda od našeho studijního - takže jsme tu ani oficiálně nebyli registrovaní jako studenti), Esterka je milá - skoro kamarádka, Barbara Hofer usměvavá, Frank chytrý, vtipný a rázný se smyslem pro LAMP, Shirabe trochu blázen, ale aby studenti pochopili topografii by rozškubal promítací plátno a rozebral zeď za ním...
• spolužáci nám jsou ale vesměs neznání. I když různé archetypy se vyskytují asi všude (např "Alena"...), ale jinak jsou milí
• napsali jsme si několik předmětů, které nám teda stále zbývá dokončit a je toho mraky - do Olomouce, učit se na ty Pechance, sem seminárky a všelijaké prezentace a ještě testy, úúú
• záhul nás stále čeká, to až pak si teprv řeknem, zda jsme to tu zvládli...
• pivo nám chutnalo (Zipfer, Ottakringer, Wieser? Gösser... (až teda na ten Villacher - jak spláchnuté kyselé zelí), jen teda ty ceny. Když jsem si pak dala jedno na Slovensku a platila míň než euro, byl to skoro šok. Ale jakmile člověk přestane přepočítávat, žije si spokojeně, třeba rajčata a jogutry tu mají levné. A Bůh žehnej bulkám za 60 centů po 10 kusech! Nesčetněkrát nám ta guma zachránila život... A Radler (pivo s limonádou) - budu nadosmrti fanoušek... Hofer je naše nákupní Mekka
• taky jsme tu poznali bandu skvělých čechů a jiných slovanů ... a náramné akce "Já písnička" s nima
  
• a skoro prohloubili vztahy s našima spolubydlícíma (Barbara - fleißig und ruhig aber nett, Slavoš - šprt a autista? a Antonio - španělák, borec největší)
• koupelka tu byla malá, kuchyň po ránu dycky schmutzige (cituju uklízečky, koše nám vynášely, vysávaly, okna umyly...) a portýr ja postavička jak ze Švejka...
• a dneska ráno nás vzbudil požární polach... aj hasiči přijeli...
  

Mám ráda vídeňské metro, hlavně fialové U2 - jezdí "k nám" na Volkstheatre, kde se za parlamentem kříží Lerchenfelderkurva Straße s Museumstraße. A celkově je lokalita našeho bydlení bezchybná, v pauzách od pilného makání do školy jsme podnikali noční vycházky k Rathauzu a Hofburku... třeba ta včera! - Po opeře (byli jsme s Rosťou na Evženovi Oněginovi ve Wiener Staadsoper - parádní!) - ještě jsme vytáhli Fida a rozjíveně dobloudili k Stephansdomu. A málem jim před bouřkou spadl...

• Běhání do Belvederu (a toho vystavovaného Muchu jsem tak dlouho odkládala, až už ho vidět netihnu)
• meine tandem sprechen mit Karl (heute die letzte!)
  
• zblázněná signalizace na přechodech (byt tu slepec, už jsem 5x přejetá jen z pokusu přejít jednu silnici, ale je fakt, že jsme žádného nepotkali...)
• koktejly v klubu Rider (Blue Havai ist der beste!)
• podivný klub v našem Kelleru
  
• přelidněná Mariahilfer Str.
• Billa na každém rohu
• odbory a státní svátky a věčné Freitagy a Ferien
• nesnáším ty bronzové centové mince
  
• Donauinsel - na brusle báječné, na leháro aj plážové aktivity...
  
• houpačky a opalovačky před maším Heimem
• Heute na rozebrání
• zahonky na každém kruháči
• ten Bobik za 36,-
• do školy 20 minut pěšky... kolem smradlavého stánku s Nordsee rybama a té mávací čínské kočky
• záchody a jiné atrakce před Rathausem
• rozkvetlý i nerozkvelý Schönbrunn
  
• Prater a flakturmy a jeřáby
• noční zametači a uklízeči a svářeči a jiní pracanti - za hoďku opraví kilometr silnice aniž by potřebovali uzavírku! (jen ta sbíječka ve 2 v noci pod okny není úplná rajská melodie...)
  

... a ještě třeba něco v průběhu dne přidám... a taky fotky!

Celá Vídeň v nás všech zanechala hodně, pozitivně hodně! Nelituju, klidně bych tu byla i dýl.
A děkuju!

Die Kran Theorie / The Crane Theory

- teorie jeřábů / jeřábová teorie

se zabývá problematikou vyspělosti území ve vztahu k počtu jeřábů. Spadá do mnoha vědních odvětví ale i kulturních sfér, od sociální geografie, přes architekturu, umění, barevnou typologii, ekonomii, výškovou technologii, stavební inženýrství a fyziku materiálů…

Nejobecněji se jedná o přímo úměrnou lineární funkci mezi dvěma veličinami (počtem jeřábů a vyspělostí území, města či státu…). Čím více jeřábů, tím vyspělejší země nebo obec a naopak.

Vznik této teorii dali roku 2008 M. H., H. D., J. B. a K. S. v Barceloně. Kde během tří měsíců měli možnost pozorovat, počítat a zkoumat kvanta jeřábů.

Chrám Sagrada Família v Barceloně
/kdo najde více jeřábů?

I když se nám dnes zdá spojení těchto dvou zdánlivě nezávislých faktů (jeřábů a vyspělosti) naprosto přirozené, k prvopočátečnímu uvědomění si této paraboly bylo jistě třeba opravdového génia! A že k tomu tedy došlo zrovna v Barceloně je nasnadě.
Barcelona se nachází na severu Španělska, v jeho nejvíce vyspělé a stále se rozvíjející industriální části. Proto zde nebyla o jeřáby nouze. Barcelona, coby hlavní město Katalánska, je ale hlavně tzv. „New York“ Španělska – Big Apple nejen pro všechny návštěvníky, je Mekkou obchodu, ekonomických trendů, kulturním a uměleckým epicentrem a nočním představením.

Další lokalitou, kde byla teorie aplikována byl Brusel (2009), kde byla několikanásobně podepřena řadou jeřábů nejen hned vedle sídla Evropského parlamentu.

Tančící jeřáby okolo jezírka za Evropským parlamentem, Brusel

Na tuto teorii v roce 2009 ve Vídni těsně navázala K. B. P. spisem „Die Kran Theorie“. Vídeň, jako sídlo OSN, OPEC a nekonečna kulturních aktivit, se ukázala jako úrodné pole působnosti pro tuto teorii.

Jeřáby v akci v těsném sousedství sídla OPEC ve Vídni

Romantika s jeřáby při západu slunce nad Donauinsel, Vídeň

Své pozorování uskutečnila mimo jiné v Bavorsku (Německo) a v jihovýchodním Polsku.

Jediný jeřáb v Krakově se nachází na Rynku Glownym

V své práci si klade za cíl především dostat tuto teorii do širokého povědomí k radosti všech zúčastněných s důrazem a prosbou na hledání dalších lokalit, kde je teorie úspěšně aplikována.

Ukázka z díla „Die Kran Theorie“, Pavková (2009):

… Výskyt jeřábů má několik předpokladů:

• Větší sídelní jednotka s výškovými budovami
• Poptávka po dalších stavbách nebo opravě stávajících
  
• Dostatečné financování stavebních zakázek (ani bez peněz jeřáb nehrabe)
• Personální obsluha strojů
• Elektrifikace zařízení
• Dopravený materiál, který je třeba zvedat

... Zajímavostí je, že k vidění jeřábu v akci často není třeba otevíracích hodin či pracovního dne. Je možné je vidět fungovat prakticky kdykoli.
... Maximálně vyspělou zemí světa by tedy, dle této teorie, mohlo být Japonsko, které má jeřába také za národního ptáka...

Ein Amt

O svéráznosti rakouských úřadů jsme se přesvědčili už daleko dřív, když jsme se šli povinně přihlašovat k pobytu. Poctivě jsme vyplnili nafasovaný Meldung a šli hledat nejbližší okrsek. Najít jej s mapou zas tak náročné nebylo, ale dostat se dovnitř! Dveře zamklé, v chodbě uvnitř zhaslé... Tak jsme se dovnitř doslova vloupali přes dvůr jako banda tajných agentů a důvod proč jsme neměli sluneční brýle byl jen ten, že bylo zataženo. S úsměvem ostřílených egyptologů jsme vyluštili znaky na informační tabuli a proplížili se do 1. patra zaklepat na příslušné dveře...
A spadla nám čelist, možná i tu žádost někdo z nás v překvapení upustil na zem. Byli jsme chyceni v jakémsi doupěti podezdřelé funkce. Parkety vrzaly, na oprýskané zdi plakáty FC Barcelony, Davida Beckhama, ganji, jamajské vajky v každém květináči, kaktusy na okně, nábytek snad z dob komunismu, a to ho tu ani neměli. Vzchuchem se linula vůně kávy, cigaret a ještě čehosi jak z kolumbijské geurillové základny a vysmátý hovor 3 úředníků v batikovaných tričkách prořezával song "Get up, stand up" od Boba Marleyho... Vyloženě pedantské pracoviště alá císař pán Franz Joseph.
Misi jsme splnili mlčky.
Ale už se těšíme až se půjdem odhlašovat - možná i v otevíracích hodinách ;-)

Zwei Exkursionen

Na předmet Kartographische Informationssysteme máme takovou milou maďarku, Esterka jí říkáme (protože s tak jmenuje). Mluví jemnou němčinou a během první přednášky probrala všechno, co s náma Víťa bral celý rok na digitální a počítačové kartografii dohromady, a to ještě skončila dřív! Až jsme se skoro báli, co bude pak. A nebylo to špatné - následovaly praktické digitální ukázky různě na webu, atlasy, interaktivní, dynamické, všemožné i nemožné a atd. A pak to bylo ještě lepší! Absolvovali jsme totiž 2 exkurze:
První byla na Magistrat der Stadt Wien. To bylo supr - magistrát máme hned za rohem, takže jsme mohli vstávat ještě pozdějc, než normálně. Ale rači jsme vyšli dřív a správný směr identifikovali podle našeho saúdského (nebo tam odněkud, prostě arabák) spolužáka Al-cosi jménem. A když i s půlhodinovým zpožděním dorazil rozevlátý Lucas mohli jsme projít kontrolou a vyjet výtahem do 9. patra... Mapy na zdi, ESRI plakáty jak na pokoji na Dobrovského (moje bývalé bydlení), prosklené dveře, strop. Víc jsem si všimnout nestihla. Jelikož prohlídku oddělení jsme jak namakaní sprinteři černé pleti zvládli ani ne za minutu. A opojeni rekordem v chůzi po chodbě jsme zapadli do nejmenší místnosti na patře. Ani v kriminálce by se nemuseli stydět za takový výslechový luxus - stůl, židle, projektor, zeď... Přednášející zhasl a spustil.
2 hodiny jsem si připadala jak v německém vymývacím lágru. Před očima se mi míhaly barevné slajdy, kde jsem občas rozpoznala i mapu, ale podezdřele se to podobalo animacím dopplerova efektu. Chlap měl frekvenci slov jak výstřely z upgradované MP40ky při obraně Berlína. Byly mu rozumět jen pauzy a zkratky. Prostě taková klasická prezentace mapového serveru města...
Nechápu jak se kluci spolužáčtí ještě zvládli poptat na nějaké ty Ratweg durch die Stadt, ale byli jsme vysvobození!

Ta druhá, včera, naopak nezačala vůbec nejlíp. Bundesamt für Eich- und Vermessungswesen (Úřad pro cejchování a geodézii - obdoba našeho ZÚ) je od nás totiž vzdálen dobré půl hodinky cesty, navíc kolem kasáren a hotelu Hilton! O správné lokalizaci nás opět přesvědčil již zmíněný spolužák Al-cosi, který zde byl první. A Lucas dorazil dokonce dřív než Esterka.
Sborovým "Grüß Gott" jsme pozdravili našeho průvodce a vyjeli tentokrát jen do 7. patra. Po chodbě se jim tam volně váleli hraniční kameny a cedule s Československem a Švýcarskem a z okna byl vidět flakturm! Chápete? - okna! Prezentační místnost skýtala přiléhavé šero a málo kyslíku a židliček. Tak se polužák s pracovní přezdívkou Turek (je totiž odtamtud) zachoval jako gentleman (přestal dýchat ;-) a mohlo se začít... Nejprve o leteckém snímkování a Flukzeugen - to je dycky hleďavé, pak typ kamery od Leicy - to už míň, až po snímkovací nálety nad Alpama a Fernerkundung (DPZ) postprodukci...
Strašně se mi chtělo spát, ty včerejší koktejly...
Pauza přišla v 11, ale doslova za 5 12!
Vortragenden haben gewechselt und show must go on! Aktualizace DLM (Digital Landschaftsmodel - něco jako náš ZABAGED). Ale jsem na to hleděla plna očekávání jak při startu raketoplánu. Zajímavé, fakt. Moje náplň práce v Beritu v rakouském podání. A ta aktualizace geografických názvů - oujéé. Nezapomenutelné chvíle, kdy jsem si připadala i jako odborník. A jen asi 1000 lekcí němčiny a konverzace mě dělilo od dotazu. Zbytek třídy teda ale hříšně usnul.
Pak se zdálo, že už je konec. Jenže ne. Klesli jsme do 3. patra do mapového skladu. Konečně pravá exkurze - klady jednotlivých rozlišení státních a vojenských a topografických map létaly vzduchem jak pečení holubi. Pracovníky při práci jsme otravovali (dělají v jakési nadstavbě nad MicroStationem (zas vzpomínám na Berit) a ArcMapu). Karten die ganze Monarchie, Erste Josephinische Landesaufnahme und drucken Technik... Supr, a ještě to byl konečně ten konec!

Salzburg kořeněný Orlím hnízdem

Bylo nebylo, daleko za horama a za vodou širokou (to myslím Alpy a Dunaj) byl jednou jeden Honza v Salzburgu na stáži. A že měl kamarády ve Vídni na studijním pobytu, pozval je na návštěvu...
Kamarádi neváhali a v pátek osedlali první ranní vlak (6:44 zimního času) a šššš-húúúú na západ Rakouska do úplně jiné spolkové země...

A za 3+ hodiny (než bys řekl švec!) jsme byli tam! Fido nám na informacích hrdě vyptal mapu, tak jsme ji hned náležitě zkritizovali (naprosto nepřehledná legenda) a šup do centra: kolem zámku Mirabel, přes řeku Salzach k Rathausu, uličkama na Mozartplatz a pak úprkem před deštěm do McDonalda, kde jsme si čas krátili hrou na socky - balením vlastní svačiny do obalu od cheezburgru (Fido!!). A pak k Mozartovi dom, na hrad a výhledy na letiště uprostřed města, na hory a všechno kolem a umění moderní i nevkusné i nikdy nepochopené a staré, hřbitov atd. Svaté město, 10 kostelů jen na jedné straně řeky Rosťa napočítal.
A zrovna když vylezlo slunko, tak mně došla baterka ve foťáku.
(Zde musím pochválit Rosťu, že nezklamal, a byl v tomto směru perfektně vybaven i baterkou náhradní! A tak máme fotek (Rosťův výběr) a fotek (můj výběr) spoustu.)
A to už bylo odpoledne, i Rosťova GPS v mobilu si dala říct, svačinka a leháro u řeky, opalovačka, slepci a chrousti a POZOR -
- VYSOKÁ MATEMATIKA!
Totiž, chtěli jsme s Fidem zjistit, jak daleko je tam ten kopec v Německu. Měli jsme k dispozici ejn to nejprimitivnejší nářadí - klacek, který píše na štěrk, ruční úhloměr a vlastní úsudek: Stromům jsme dali nestálou konstantu 1 mm a 1 cm a ze 70 m odhadu a přes tangensovou větu nám vyšlo, že kopec je daleko 9 km a má výšku 1900 m! A sekli jsme se jen o 2 km a pár metrů!

Večer jsme poseděli s Honzou a dalšíma Erasmákama - Zuzkou od nás z druháku a geologem Antem ze Srbska, aneb beer automat rulezz! A chudáka spolubydlícího Tialka z Etiopie jsme v noci budili - Fido totiž vyprávěl náramnou historku, jak nemohl najít lavičku :D

No a v sobotu jsme zaspali...
V plánu byl výlet vlakem (kolikže nám jich to ujelo?) do Berchtesgadenu podívat se na Hitlerovo Orlí hnízdo. Počasí bylo neuvěřitelné, slunečné a ty výhledy tam! jééé
Cesta nahoru byla jasná - do kopce - a bloudili jsme jen trochu. Vůbec to tam nemají turisticky značené!

"Wie können wir zum Kehlsteinhaus gehen?" ptali jsme se jednoho dědy v kloboučku
"Zum Kehlsteinhaus? Oh, das ist unmöglich, 3 meter Shnee..."
"Und woher kommen sie?" ptal se on nás
"Aus dem Wald!" byla naše odpověď ;-D

Tak jsme vzali bus a hurá na expozici Documentation v Obersalzbergu o historii nacismu a Hitlerovi obecně. (Manipulující propaganda s veselýma dětma a neskutečné prostory vykopaných bunkrů).
Pofotili jsme ty metry sněhu a ještě se trochu poprocházeli okolo etxra nového Hotelu interkontinental (Na GoogleMaps jej ještě nenajdete) a sestup zpátky - samozřejmě durch dem Wald!
Že to byl krok vedle, nám teda došlo asi až po kilometru propadání se po pas do sněhu (pravda, jediní turisti, co jsme je potkali cestou, měli sněžnice.) a ten sklon 24% byl taky o držku... No ale nakonec jsme si k nádraží našli krásnou stezku - jak jinak než durch dem Wald.
Ve vlaku jsme se všichni posilnili spánkem.
A zpátky v Sazburgu jsme absolvovali exkurzi do augustýnského kláštera, kde už od roku 1621 mniši vaří pivo. Megalomanský zážitek. Pivo teklo proudem z kašny, novou bečku naráželi každých 5 minut, několik mega pivních hal pro asi 1600 lidí, stánky na klobásky a krájenou ředkvičku. Požitkářská zkušenost určitě i pro abstinenty. To se musí vidět a ochutnat!
Kolem beer automatu jsme se opět prospali do dalšího dne.
A zas jsme zaspali, tentokrát dokonce o hodinu víc - blbá změna času! Kvůli ní nám navíc o hodinu míň platila celodenní jízdenka... Tak jsme si na nádraží došli pěšky, mlčky, ve vlaku spali, taky mlčky a zpátky ve Vídni durch zmokli.

A Honzovi patří velký dík za zázemí a veškerou organizaci. Bylo to perfektní!