Bylo nebylo, daleko za horama a za vodou širokou (to myslím Alpy a Dunaj) byl jednou jeden Honza v Salzburgu na stáži. A že měl kamarády ve Vídni na studijním pobytu, pozval je na návštěvu...
Kamarádi neváhali a v pátek osedlali první ranní vlak (6:44 zimního času) a šššš-húúúú na západ Rakouska do úplně jiné spolkové země...
A za 3+ hodiny (než bys řekl švec!) jsme byli tam! Fido nám na informacích hrdě vyptal mapu, tak jsme ji hned náležitě zkritizovali (naprosto nepřehledná legenda) a šup do centra: kolem zámku Mirabel, přes řeku Salzach k Rathausu, uličkama na Mozartplatz a pak úprkem před deštěm do McDonalda, kde jsme si čas krátili hrou na socky - balením vlastní svačiny do obalu od cheezburgru (Fido!!). A pak k Mozartovi dom, na hrad a výhledy na letiště uprostřed města, na hory a všechno kolem a umění moderní i nevkusné i nikdy nepochopené a staré, hřbitov atd. Svaté město, 10 kostelů jen na jedné straně řeky Rosťa napočítal.
A zrovna když vylezlo slunko, tak mně došla baterka ve foťáku.
(Zde musím pochválit Rosťu, že nezklamal, a byl v tomto směru perfektně vybaven i baterkou náhradní! A tak máme
fotek (Rosťův výběr) a
fotek (můj výběr) spoustu.)
A to už bylo odpoledne, i Rosťova GPS v mobilu si dala říct, svačinka a leháro u řeky, opalovačka, slepci a chrousti a POZOR -
- VYSOKÁ MATEMATIKA!
Totiž, chtěli jsme s Fidem zjistit, jak daleko je tam ten kopec v Německu. Měli jsme k dispozici ejn to nejprimitivnejší nářadí - klacek, který píše na štěrk, ruční úhloměr a vlastní úsudek: Stromům jsme dali nestálou konstantu 1 mm a 1 cm a ze 70 m odhadu a přes tangensovou větu nám vyšlo, že kopec je daleko 9 km a má výšku 1900 m! A sekli jsme se jen o 2 km a pár metrů!
Večer jsme poseděli s Honzou a dalšíma Erasmákama - Zuzkou od nás z druháku a geologem Antem ze Srbska, aneb beer automat rulezz! A chudáka spolubydlícího Tialka z Etiopie jsme v noci budili - Fido totiž vyprávěl náramnou historku, jak nemohl najít lavičku :D
No a v sobotu jsme zaspali...
V plánu byl výlet vlakem (kolikže nám jich to ujelo?) do Berchtesgadenu podívat se na Hitlerovo Orlí hnízdo. Počasí bylo neuvěřitelné, slunečné a ty výhledy tam! jééé
Cesta nahoru byla jasná - do kopce - a bloudili jsme jen trochu. Vůbec to tam nemají turisticky značené!
"Wie können wir zum Kehlsteinhaus gehen?" ptali jsme se jednoho dědy v kloboučku
"Zum Kehlsteinhaus? Oh, das ist unmöglich, 3 meter Shnee..."
"Und woher kommen sie?" ptal se on nás
"Aus dem Wald!" byla naše odpověď ;-D
Tak jsme vzali bus a hurá na expozici Documentation v Obersalzbergu o historii nacismu a Hitlerovi obecně. (Manipulující propaganda s veselýma dětma a neskutečné prostory vykopaných bunkrů).
Pofotili jsme ty metry sněhu a ještě se trochu poprocházeli okolo etxra nového Hotelu interkontinental
(Na GoogleMaps jej ještě nenajdete) a sestup zpátky - samozřejmě
durch dem Wald!
Že to byl krok vedle, nám teda došlo asi až po kilometru propadání se po pas do sněhu (pravda, jediní turisti, co jsme je potkali cestou, měli sněžnice.) a ten sklon 24% byl taky o držku... No ale nakonec jsme si k nádraží našli krásnou stezku - jak jinak než
durch dem Wald.
Ve vlaku jsme se všichni posilnili spánkem.
A zpátky v Sazburgu jsme absolvovali exkurzi do augustýnského kláštera, kde už od roku 1621 mniši vaří pivo. Megalomanský zážitek. Pivo teklo proudem z kašny, novou bečku naráželi každých 5 minut, několik mega pivních hal pro asi 1600 lidí, stánky na klobásky a krájenou ředkvičku. Požitkářská zkušenost určitě i pro abstinenty. To se musí vidět a ochutnat!
Kolem beer automatu jsme se opět prospali do dalšího dne.
A zas jsme zaspali, tentokrát dokonce o hodinu víc - blbá změna času! Kvůli ní nám navíc o hodinu míň platila celodenní jízdenka... Tak jsme si na nádraží došli pěšky, mlčky, ve vlaku spali, taky mlčky a zpátky ve Vídni
durch zmokli.
A Honzovi patří velký dík za zázemí a veškerou organizaci. Bylo to perfektní!
