Jsem

(v nebi?...

zdravim vas z usedlosti Bentefarine kousek od dedinky Belloc z kraje jmenem Ariege na jihu Francie. Samotna cesta sem byla zajimava (rozepisu, ale pozdeji).
Mam se neuveritelne, 'm just amazed... Udalosti se kupi a prave tahnou mraky od Pyreneji - mam je jako na dlani, a zrejme zkropi nadhernou kopcovitou krajinu tady okolo...

paměti z emailu z Kanady 2

to jen aby tu bylo vic, co cist....

Kanada je země, kde se da zbohatnout na recyklovani plechovek, snidat buffalo-burger, stravit cely den v prádelně, jet 6 hodin lesem po 4 proude dalnici a nepotkat auto v protismeru. Benzinky jsou nezastresene a v kazdem zapadakove i o 4 barakoch je stylovy motel, kde 100% "bydli" nekdo s chopperem. Na hroby si davaji misto kytek vlajky. Quebeck je svym sverazem a "odlisnosti" na celou knihu (maji jinsi domy, ulice, stromy, ponozky, kavarny, auta...) a domorodi indiansti obyvatele tu maji vyhrazene specialni oblasti, kde se z podpory potuluji opili, zdrogovani a jinak zniceni.
Celonarodne se tu resi, ze se deti a teenageri nudi, a tak taky podléhají drogam a alkoholu bez zajmu o tu uzasnou prirodu okolo a velmi poplarni je Nintendo.
Susene maso musi chutnat vsem a kdo nikdy neridil truck nemuze tvrdit, ze ma ridicak.
V potravinach nenajdete krupicu, ale maji cele patro jen cerealii, vsechna masla jsou solena a chleba hubkovity. Alkohol je predrazeny a jen ve zvlastnich obchodech, kde si vlezete do lednicky o velikosti obyvaku a vyberete si, co chete.Vsechny ostatni obchody jsou soustredeny do nakupnich center typu Olympia. Na slavnostni nedelni obed se jde do McDonalda. A jinak nez autem se nikam bezpecne nedostanete. Stopovat se neboji jen bezdomovci a jini zoufalci a jsem tu zjevne jediny cyklista.
Vsechno je tu megalomanske a ve velkem (treba hora nasypaneho kaolinu o velikosti Ripu), kamenolomy, co by spolkly cele Veseli, na vse je tu prostor a vse je daleko, a kdyz uz je neco blizko - tak jste tam jen za 3h. A ty lany psenice v "breadbasket"! Predstavte si ze jste na mori a nikde neni videt nic jen zakriveni Zeme - a ted si misto oceanu predstavte zlate pole....
A nadchl me americky fotbal - na taktiku naprosto nejnarocnejsi sport, co znam, a ta atmosfera! Jo a baseball ma taky nebezpecne grady...
Chudinska ctvrt se pozna podle pradla visiciho venku (nemaji na susicku), a taky maji plot (nemaji na hodne sousedy), o travniky pred domem se tu pecuje uzkostlive (az na Ovasky teda :-), gangsterska a dealerska ctvrt taky v kazdem meste "bije" do oci (ale zvysena kriminalita se resi, jen kdyz je nekdo za/postreleny), a jeste ty ostatni ctvrte s jakoukoli jinou narodnostni mensinou. Politicky je Kanada trochu rozpolcena (a to do statistik nezarazuji quebecany), vesmes nemaji radi Ameriku a Busche, sice to nepriznaji, ale jinak je USA velkym vzorem. Nejsou vsak tak extremni jak Americani, v Iráku vojáky mají ale vadí jim to, nesouhlasi se soucasnym probuschovsky premierem a jakymasi ekonomickyma zmenama. (Ale zas at nehazu vsecko do jednoho pytle - tohle pisou noviny, bezni lide to vlastne neresi). Zdravotnictvi je sice zdarma, ale na zapornou povazenou. Taky je tu neskutecne mnozstvi sekt a nabozenstvi (ucastnila jsem se jednoho klidneho buddhstickeho obradu; a taky byla "svedkem" bozi sily pri jedne krestanske? msi, lide se trasli, omdlevali, nasavali muze s rozprazenyma rukama, energie virily kolem a me z toho bylo spatne. A ta slecna, co ji privezli na posteli malem nedychajici, se vsak pry uzdravila.). Dal maji hodne modlarstvi a vselijakych uskupeni dobrych, zlych, silenych nebo jen lidi. Zalezlych vetsinou nkde na odlehle farme kdesi za horizontem, co jen obcas prijedou na trh s "doma pecenym chlebem" (ten si ale pecou doma skoro vsichni, ty hubky toustove jim taky moc nechutnaji). Konflikty zde vsak velke nejsou. Plati pravidlo, nelibi se ti ve spolecnosti? - Pakuj do lesa. A ze jich tu je!!
...
- Příroda! Ta je nekonecna - lesy a jezera, baziny, mokriny, mocaly, zas jezera, skaly... a Pavle, miluju Lake Superior! je fakt neuveritelne, studene (koupala jsem se v nem) a mozna jeste lepsi nez superior. A to vse ostatní, co je kolem! az na nejake paper factory, ktere hnusne sladce smrdi, jsem nestihala otevirat oci. A zvirena - musis davat pozor na medvedy a na losy, soby a jeleny a srnky se nechavaji vyfotit... DIvoke kachny a nevim co sedi na tech jezerech a jeseteri, pstruzi a dalsi ryby v prilehlych potocich a pruzracnych rekach a vodopady... Tezko popsat, vic mozna reknou fotky, ale spis doporucuju to zazit...

Paměti z emailu z Kanady

to jen aby tu bylo, co cist....

Kdyz vstavam, mate uz pul dne za sebou...
Z okna pokoje se divam na americke pobrezi – když zmizi mlha. Ale tu uplne zboznuju a nad okolni krajinou nestiham zasnout. Vzduch je tu svezi a velice dychatelny. Okolo spousta hadu, v mori hvezdice, divne rasy, velryby s fontankama a ploutvama, taky delfini, tulena jsme tlacili zpatky do vody, kdyz chudak uvizl na plazi, na sousi maliny, majaky, co furt v mlze houkaji, divoci bobri, vodopady... Je tu az dojimave krasne, kopcovite, skalnate… Zadny cyklista a chodci jen v obchode za vozikem.

Grand Manan je dle mistnich samozrejme velmi unikátní - svým geologickym slozenim, osidlovanim (rikaji, ze tu je „prava stara Kanada“), faunou i florou, turisticke cesty se tu znaci na strom pribytym vickem od marmelady, ale jesteze tak - je to tu hotova tajga-jungle. A jsem asi jedina, kdo po tech "cestach" chodi. NP jsou jen na tomto ostruvku hned 3, kostely 2 a minigolf 1. Rybaru mraky a Atlantik studeny, ale prece jen jsem koupani neodolala, a jak vstavam brzo diky časovému posunu, tak jsem na balvanite plazi pod domem sama (on tam teda ani nikdy jindy nikdo nezavita) s nekonecnem papuchalku tlapkajících mezi mlhou a vychdem slunce.
Obcas k „naší“ zatoce zamiri na lodi rybari, a pak uz se zveda priliv, a to raci prcham z plaze pryc. Na Grand Mananu neni priliv sice tech 12 m, jako v cele The Bay of Fundy, ale minimalne 6 m to je! A na omletych utesech se perfektne lozi...

Proč toto?

Milí,
protože se zas vydávám pryč od všeho tady někam tam, a ještě nechci definitivně zmizet, byla bych s Vámi ráda v kontaktu...
Sice mi bloggerská identita není moc vlastní, ale budu se snažit o sobě dávat vědět aspoň/hlavně takto (možná bude i o čem psát) a čekat Vaše komentáře.
Komu to bude málo může se přidat k živoření na facebook.com, nebo mi samozřejmě volat, skypovat, psát či mě osobně navštívit ... (Zatím jsem ještě "doma", pokud zrovna nelétám někde jinde.)
Mezitím, teď a i potom Vám přeju půvabné dny!

Holandsko v Nizození

Jsem pár hodin doma, únavou nespim a právě jsem vyměnila Krkonoše za Jeseníky. A že jsem riadne naštvaná, tak čtěte (zas) nějaký přepis mého deníku s velkou vervou! Vlastne to ani neni dobrodružné (pojala jsem to dost kulturně) a kdoví jestli vás ty moje kecy neštvou, ale co? "Let's kill her!"

předtím: příjezd do -2 m n.m. a +5°

zima v Praze, teplo v autobuse:
polovinu cesty jsem prokecala s Francouzem (prý se se mnou dal do řeči jen proto, že vypadám jako němka, hm...), fuj French accent, and he should say "H"!! ale byl příjemný.
Policejní zastávka někde před Nürinbergem - tak to vám někdy povím, řidiči hotoví pašeráci apod...

zima a čekání, děkování, dospávání, seznamování, cyklisti...
Thank you Evelien!!

Pondělí 11.2. - University College of Utrecht

v 9.45 frrr na přednášku - City Geography - nanejvýš zajímavé zjistit, jak holandští studenti vidí architekturu socialistických měst. Nikdy mě nenapadlo, že to mělo i jinou logiku než maximální šetření osobním prostorem... A taky vím proč ve většině amerických (a některých evropských městech zmizela MHD!
11.15 Ocean and Athmosphere - celkově dobré, hlavně ty procesy v angličtině, a výpočet váhy vzduchu
fakt zajímavý a hodně jiný school system

Navoněný Holandský venkov
aneb na kole na večeři k Eveliiným rodičům na šťouchané brambory s kyselým zelím a kabanosem
krávy, pole, ovce, vlaky, kola, větrolamy ...

zkouška sboru
coby stydlivý alt s hlasem někdy málem v tenoru a často o kvintu jinde jsem to kazila sopránu (ale proč si nerozšířit hlasový rejstřík, že?) A bylo to neuvěřitelné: kusy jako The Phantom of the Opera a Moonlight Shadow! ("It's very high for me." "Than stand on your tiptoes.")
Zpívající cookie večer

úterý 12.2.

Přesun
kolektivní snídaně - fluffy bread (koleje zde jsou jako něco mezi wohngemeindsahft a samoobslužným penzionem)
Kiks s koupí jízdenky na vlak, přecejen v tom nemám moc praxi...

Amsterdam under reconstruction
První dojem byl jako po klipu k Ruby od Kaiser Chiefs.
Druhý - tady je snad víc kol a cyklistů jak na Tour de France! (plné třípatrové parkoviště)
Honem bloudit davem mezi nízkými domy než to bude horší...
Zahrada ticha
květinový trh (tulipány, jak jinak)
muzea (VvGogh - zážitek! po 2 hodinách jsem v rauši; RembrandHuis - fíha, aj ti starší mistři nemalovali vůbec špatně! Anna Franken Huis - dojemné, ale škoda těch škrtů v originále, nějak jí tu svatost nevěřím)
bleší trh (těžko říct, co všechno použité lidé prodávají, ale hlavně kupují. Např. rozflákaný notebook, opršené skřidlice, S&M pomůcky, pohřební věnce...)
coffeshopy...
red lights district (najít ho byl oříšek, 5 lidí na otázku kudy zůstalo jen blbě civět, až chudák paní s modrým chodítkem věděla přesně... a holky se předháněly která bude zákazníky lákat ležérněji: jedna pletla, druhá si četla, další lakovala nehty...)
a bafl na mě jakýsi čech
Ajax, metro, tramvaje
Možná se to nezdá, ale Amsterdam ve mě zanechal silný dojem, je velmi vlídný, otevřený, plný, lidský, multikulturní, nízký, barvitý, kanály nesmrděly a žebráci nejsou veřejní...

Narozeninová vařící studentská párty
Hrálo se městečko Palermo, ale mafiáni byli warewolfs. Fajn, že lidi u téhle hry přemýšlí všude úplně stejně...("whatever, let's kill her!")
- a zkoušela jsem zvracet po Holandsku.

středa 13.2.

Den v Den Haagu
Jo, i ráno je mi blbě a venku mlha a zima.
Úprkem jdu na vlak (ztratila jsem jízdenku na autobus)
ujel
ale tady se na vlak chodí jak na MHD ve špičku, prostě do 15 minut určitě pojede aj IC
A z Goudy po paralalelní dálnici jelo jedno auto souběžně s vlakem až na Haagské předměstí. Že to řidiče nedeptalo?
Nemám mapu => musím si ji sehnat => splněno
Začínám pochybovat o významnosti Evropského soudu - buď jsem to nenašla, nebo to policie zamaskovala, ale ten činžák to snad nebyl!
Královský palác atd (mám asi trvalé mezery ve vlámské historii)
Mauritshuis - opět obrazy (Vermeer, Rembrand apod.)
Gemeentemuseum - moderní umění aj blbosti v čele s Picasem: The best!!!
Ale Picaso se mi stále nelíbí. Pořezala jsem se o plánek budovy a mezi hranatými úžasnými obrazy Pieta Mondriaana jsem nechala pár kapek vlastní krve.
A v experimentální mecce téhle budovy - moderního exhibicionismu, módy, extravagance, happeningů a nevím čeho všeho - ležel jeden pár před oblbujícími kruhy na vodní posteli: On ji požádal o ruku! a já byla náhodným svědkem. A dojatá, kruhy oblblá, blonďatá slečna řekla ano. Ach.
Madurodam (Miniholland) jsem pro kosu a mléko zavrhla.

pohodový studentský večer

čtvrtek 14.2.

zamilovaný Rotterdam
další rekonstrukce a další kosa a další muzeum (H. Bosh je taky můj velký favorit, Dalí taky hojně zastoupen, trochu Monet, ale imprese mi není nejmilejší, jeden Chagal, všechny Degase opravovali a zbytek si nepamatuju...
PŘÍSTÁÁV - lodní výlet do jeho srdce - miluju nákladní kontejnery!!
Mám asi 3 fotky ulic, 5 fotek visutého mostu a 50 s kontejnery. (Ve žlutých se prý vozí pomeranče aj. ovoce)
Podezdřele moc lidí si neslo růže...
...když muž mých snů mi rozšlápl croissant!
He, na přejezdu tramvajových kolejí a cyklostezky mají oranžové klingáky

večer ještě jedna přednáška (Climate Dynamics)

pátek 15.2.

Konečně Utrecht
- už tu 5 dní bydlím tak šupajdy do centra:
Rietveldhuis - vysoce praktický a v tehdy (1926) moderních barvách (žlutá, červená, modrá+) - povinný zápis v bibli funkcionalismu
malebné uličky, kavárničky, kanály, kláštery, školky a výlez na věž. V její polovině jsem se zafotila ještě s jedním velice zamilovaným párem (perfektní 2 kluci) a zbytek (asi 150 schodů) jsme se hecli a vyběhli. Ještěže jsem trénovaná a každý den ujdu těch 20 km po památkách. Ale nohy se nám podlamovaly a třepaly všem 3 dobře a že to schodiště bylo točité - skoro moták.

Univerzita
+ obecný návod na studium v zahraničí pro kohokoli!!

Pomalé loučení
rozlučkový večer až noc a cesta dom
Se soundtracky Harryho Gregsona Williamse v uších trochu skriptuju, spim, vzpomínám na první a platonické lásky a obdivuju ráno.

Dank je wel

Holandsko má ale 2 obrovské chyby:

nemá žádné hory (tipuju, že nejvyšší kopec je nějaký dálniční násep) a v Albertovi se nedá platit kartou!
Jinak ale opravdu, opravdu plná a mnohodávající země, lidé přívětiví, vysocí a nápomocní, skáčou do moře šipky z Delta plánu a dělají ze sýrů šachové figurky (a pak jimi krmí labutě), trávu si ubalují všichni staříci a turisti (ostatní mají lepší fajky) a Heineken je chabý. Umění je bezkonkurenční (skoro) a prostě JO, líbilo se mi tam!

PS: a v Praze jsem byla brutálně bizarně okradena
=> rada všem: na pražském hlaváku bacha i ve dne. A snad já budu míň naivnější.