Paměti z emailu z Kanady

to jen aby tu bylo, co cist....

Kdyz vstavam, mate uz pul dne za sebou...
Z okna pokoje se divam na americke pobrezi – když zmizi mlha. Ale tu uplne zboznuju a nad okolni krajinou nestiham zasnout. Vzduch je tu svezi a velice dychatelny. Okolo spousta hadu, v mori hvezdice, divne rasy, velryby s fontankama a ploutvama, taky delfini, tulena jsme tlacili zpatky do vody, kdyz chudak uvizl na plazi, na sousi maliny, majaky, co furt v mlze houkaji, divoci bobri, vodopady... Je tu az dojimave krasne, kopcovite, skalnate… Zadny cyklista a chodci jen v obchode za vozikem.

Grand Manan je dle mistnich samozrejme velmi unikátní - svým geologickym slozenim, osidlovanim (rikaji, ze tu je „prava stara Kanada“), faunou i florou, turisticke cesty se tu znaci na strom pribytym vickem od marmelady, ale jesteze tak - je to tu hotova tajga-jungle. A jsem asi jedina, kdo po tech "cestach" chodi. NP jsou jen na tomto ostruvku hned 3, kostely 2 a minigolf 1. Rybaru mraky a Atlantik studeny, ale prece jen jsem koupani neodolala, a jak vstavam brzo diky časovému posunu, tak jsem na balvanite plazi pod domem sama (on tam teda ani nikdy jindy nikdo nezavita) s nekonecnem papuchalku tlapkajících mezi mlhou a vychdem slunce.
Obcas k „naší“ zatoce zamiri na lodi rybari, a pak uz se zveda priliv, a to raci prcham z plaze pryc. Na Grand Mananu neni priliv sice tech 12 m, jako v cele The Bay of Fundy, ale minimalne 6 m to je! A na omletych utesech se perfektne lozi...