Seriál Manor 88 / Episode 04: Nuda

"Would you like a cream on your hot chocolate?" Usměju se na zákazníka a jezdím prstem po dotykové obrazovce.

"Yes, please." Kývne na mě kluk a dál se vybavuje s kamarády o kvalitě cest z Calgary.

"Salt and pepper?" Automaticky dodám a pumpuju čokoládu do kelímku.

"Yes, please." Automaticky odpoví cestař.

"Pardon me?" Dojde mu po chvíli, že jsem totálně bokem Vídňa (natož v Rakousku).

"Oh, no, of course! I'm sorry." Podrbu se ve vlasech na posílení inteligence. Blbé sendviče...

"It comes to 13.45, please." Dělám jakože nic a přebírám bankovky.

Pomalý den, 9 ráno, mám doplněno veškeré zboží, umyté ledničky i zevnitř, kelímky srovnané do pyramidy, džusy seřazené od nejstarších, vyleštěnou pípu na pivo, oba kávovary jsem prohnala čístícím programem, dorty jsem srovnala do úhledných úhlů, umyla stojany na víčka a dokonce jsem udělala 3 latté a jednu horkou čokoládu s pepřem!

"Is something happening for St. Patty's day tonignt?" Dloubne do mě Aleshia. Schovávám se za dortama na bedně od mléka a skládám origami z účtenek.

"No idea. Normal drinking probably." To je dneska? To už je čtvrtek?

"Dany 'daycare' left to Banff. She's afraid that it'll be boring here." Dany s přízviskem 'daycare' (protože ji má na starosti) je největší pařmanka v okruhu několika mil. Má neskutečný přehled o klubech a pubech v celých Rockies snad až po Aljašku. Ale nejlepší jsou její story, jak se pak na druhý den kodrcá stopem a taxikama zpět do práce...

"Ciaran also said something that he will celebrate there." Dedukuju, že jediný náš Ir tady dneska večer v zeleném tričku hopsat nebude.

"I have to run, but see you tonight!" Upaluje směrem k záchodům.

Doskládala jsem jeřába. Ben zase odjel na nějaké rodeo a kdo ví s kolika stehy na temeni se vrátí. Lida se Spenym se sebrali a odjeli do Fernie. Banda lidí se vydala na nákupy do Calgary a pár chudáků předstírá pracovní činnost. Dnes jsem si fakt měla přinést knížku...

"Katy?" Vyruší mě John, když zrovna čaruju s mopem stylem, který mě naučil děda zarazický.

"Faye is sick, we need you at the till." Převelí mě John od kávovarů za kasu. Takže si zase nezajezdím, to je mi ale aktivita, paranormální. Už se vidím, jak se mi bude chtít jít běhat.

"Faye is always sick." Prohodím a zdímám mop. Tahle žena hypochondrického věku okolo 40 nenávidí sníh, děti, psy, pomeranče, mlhu, dojíždění... Má ten list delší, ale kdo by to její stěžování si furt poslouchal? Proč ona tu vlastně dělá?

"Why is she working here?"

"That's a mystery." Pokrčí John vesele rameny a upraví si kšiltovku. S ním je naštěstí vždycky sranda.

Daniel Powter má dneska už asi po čtvrté Bad Day a já si dělám manikůru nabodávátkem na účtenky z platby kartou.

"Katy?" Vyleká mě Holly/šéfová za mými zády. Málem jsem si probodla prostředníček tou proklatou ostrou věcí. I'm in trouble... napadne mě.

"Yes?" Otočím se tak prudce, že jsem naoplátku vyděsila já ji.

"There will be a kid from a ski school with a three-leaved shamrocks, perfectly dressed for the Saint Patrick's day. Kim wants to give him a free luch."

"OK." Uf, nejsem.

Půl druhé, to už je na oběd pozdě... Téměř jsem to číhání na zeleně oděné dítko vzdala. Když v tom - zčistajasna - stál přede mnou dokonalý leprikón. Zelené montérky, jetel na líčkách, divná čepice, burger na tácku.

"Hi, you are the lucky one!" Nadšeně jej zdravím. "Because of your perfect outfit you have a free lunch today!"

"What? Really?" Cpe mi deset dolarů.

"Yep, really. Happy Saint Pattrick's day!" Hraju si minimálně na Svatého Mikuláše.

"Can I go back and grab a Coke than?" Bystrý chlapec, chápe se příležitosti a utíká do ledničky.

"Am I also lucky?" Vyjeveně se mě ptá kamarád leprikóna.

Prohlédnu si ho od hlavy po paty, modrá bunda, fialové oteplovačky... "No."

"John, the lucky kid already went through!" Dychtivě volám pár minut na to na procházejícího Johna. Úkol splněn!

"We know, we already spoke with him. He's sitting next to the Mark over there." Kývne hlavou ke stolu nedaleko a pokračuje svým směrem.

"But that's Dan. I'm talking about that lucky kid with a free lunch."

"Yep, that's him." Zastaví se.

"No." Vrtím hlavou. Dan, ski instruktor, má metr devadesát. Je to přítel mé báječné spolubydlící Saryiah a několikrát jsme na sebe narazili v koupelně v ručníku, takže se známe poměrně blízce. To patrně Holly neví, ale děckem by ho snad nenazvala?

Dokonce jsem mu chválila dokonalý ohoz. Zeleně károvaná košile, trojlístky na kapsách od kalhot, až na ty zelené parohy, no... Na to, že je jen Brit, by dneska mohl kopat za Irsko. O free lunch si řekl sám - zřejmě ví, jak to tu chodí.

"I tought you ment some child. And there was one who looked like a lepricon, so..." Já nic já muzikant, krčím rameny nad omylem. Když mi to někdo povolaný podepíše, tak dám klidně oběd zdarma polovině zákazníků.

K večeru bloudím Manorem, patra prázdná jen občas někdo vaří. Žádná akce, jak v márnici na půdě.

"Hi, Nacho." Zdravím chudáka věčně znuděného kluka z Chile, který podobně bloumá po budově.

"I'm bored." Nezklame svou odpovědí.

"Me too." Jo jo, a takových večerů je tu hafo. Teda pokud nechcete chlastat denně. A to někdy vlastně popíjíte jen tak z nudy. Ani nevím kolik filmů jsem tu už videla, dvakrát.

Nakonec jsme den svatého Patrika oslavili hádkou o politické manévry Jižní Ameriky. Sandra z Peru urkávající kanadskou whisky se rozohnila a já s ruskou vodkou jsem jí musela dát za pravdu. Je to na prd, že musí mít vízum do Mexika. Nezávidím.