Seriál Manor 88 / Episode 03: Divočina

Vyběhla jsem s odpadkama jen v tričku. Honily se mraky, ale i tak to vypadalo na slibný den na sněhu. Oběhla jsem Manor a za rohem v šoku upustila pytel... Stála jsem tváří v tvář (plus pár metrů) od cca dvoumetrového losa. Jsem zapomněla dýchat. Kulila jsem oči, ale ty jeho černé kulaté lávové kameny byly nepřekonatelně větší. Jen ať se nerozběhne směrem ke mě. - Modlila jsem se v duchu. On však jen nezúčastněně sklonil hlavu a dál olizoval sůl z kola nějakého auta na parkovišti před barákem. Honem, pro foťák!

"Moose, moose, moose!" Odpovídám Brandonovi na How are you? a gestikuluji směrem ven. Sěšlo se nám tam na čekané za modrým fordem několik. Událost posvátnější než kdyby přijel papež. Ale že to zvíře budí úctu!

Počasí trénovalo na apríl. Pod kopcem bylo slunečno a teplo, od západu černo, uprostřed sněžilo, fučelo a mrzlo a na vrcholu jste se mohli opalovat. Párkrát jsem se projela mezi stromkama. Sníh byl různorodý, pomalý, zmrzlý i tuhý. A já jsem čím dál víc vybíravá (a není to jen tím, že jsem ženská), kdy a kde jezdit.

U vleku jsem se sešla s drobounkou Ruby v naducané uniformě instruktora a vysokým závodníkem z BC v uplém pavoučím oblečku.

"Hey, how is it going?" Naruší Ruby pomalé ticho po cestě na horu.

"Ahh. It is all righ." Utrousí oranžový Spyder-man v zelené helmě.

"Just all right?" Dělám, že se taky zapojuji do debaty.

"I don't like Nakiska." Pokračuje. "No offense." Dojde mu, že tu minimálně Ruby pracuje.

"Is OK, me neither." Máchne ona rukou na znamení, ať pokračuje.

"You know, it is icy and hard..." Vysvětluje lehce nezúčastněně a otírá si brýle.

"I tought you love it like this. You hate snow." Nechápe Ruby. Nechápu taky. Tenhle lyžař nezapadá do šablony "racer".

"I love powder."

"Than why are you ski racer?" Ryje do něj Ruby.

"I love skiing." Že by?

"But that doesn't mean you have to be a racer."

"I know. But I am good in it..." Že by? Škoda, už to vypadalo, že tenhle závodník je normální, dokonce i z vleku sesedal úplně obyčejně.

Po poledni jsem zralá tak akorát na odpočinek v Mid-Mountain Lodge. Nedávno tam prasklo vodovodní potruví, vytopilo to záchody, evakace a mezinárodí pomoc jak po tsunami a sklep byl pak stejně ještě nějakou dobu literally shitty...

"Hi! Busy day, ay?" Zdravím Renku. Očividně dře za kasou. Maluje kytičky po účtenkách.

"Yeah. You see..." Nakreslila tulipán. "How is boarding?"

"It's good. I'm just too picky." Přiznám popravdě. Bych chtěla netknutý prašan denně. Můžu však za to, že Nakiska je groomed paradise? Bych jim to groomování zakázala.

"Did you hear what happend to Lenka?" Narovná se.

"No." Já však nikdy nic nevím. I důležité informace typu, kde je co zadarmo, se dovídám, až když to už to není ani ve slevě.

"She was hounded by a coyote." Vyhrkne na mě.

"What???" Zůstanu čučet s brambůrkou 5 cm před otevřenou pusou. To není možné, to už je druhá. Minulý týden tu jednoho zbloudilého vlka v sebeobraně umlátil Jason snowboardem, kousl ho do ruky. (Ten vlk, samozřejmě.)

"No fakt." Přepne Renka do Slovenštiny. Stejně je vtipné, jak se tu spolu bavíme dohromady ve třech jazycích.

"Išla dole na Mighty Peace a videla ho sedieť na okraji zjazdovky. Najprv ho skúšala vydesiť a zahnať palicami, ale on sa rozbehol za ňou. Tak sa vydala rýchlo na lyžiach z kopca. Ale musela ísť fakt rýchlo, aby mu ušla. Ja by som už mala v nohaviciach."

"Já taky." Konečně spolknu vlnité cosi se smetanovou příchutí. Tyjo.

"Jo, a večer ideš s nama, Colinom a Benom do Casina na hokej." Dodá, aby mě probrala.

"Oukej." Bez přemýšlení odročím praní na další den. Každá příležitost vypadnout dobrá.

Malinko váhám jít zpátky jezdit. Lišky tu dávají dobrou noc, ale ty jsou plaché. Zato takový medvěd velikosti americké ledničky se probudí a celou noc si vydrží hrát s opancéřovanou popelnicí.

"Sandra?" Klepu na dveře sousedky. Z nudy jsem si uklízela v pokoji a objevila její nízké fialové kozačky.

"Are you there?" Nahlížím do pokoje.

"Yeeees." Zavyje z koupelny.

"Are you all right?" Asi bych měla raději odejít. Znělo to vážně.

"No-ooo" Zlomí se jí žalem hlas a vyjde na zářivkové světlo.

"What happend?" Nesměle postávám ve dvěřích.

"Fucking Liam -" dosedne ztěžka na postel. "I don't understaaaaand."

Zavřu dveře a sednu si mlčky vedle ní na bíle ustlanou postel.

"Why? I changed. I really diiiid. What is wrooooong?" Mocně se vysmrká do toaleťáku. "I just don't understand." Vzdechne a složí mi hlavu na rameno.

Já jo, nikdo vám neodpustí, když se změníte k lepšímu. Kór když je to podmínka vztahu. Můžete se snažit ze všech sil. Ba dokonce i když už se dávno nesnažíte, ale doopravdy jinak žijete a vnímáte, ten druhý pořád bude číhat, kdy vás nachytá, že tomu tak není. Že to je on, kdo má pravdu. Že to je on, kdo vás má přečtené líp než vy samotní.

Sandra vzlyká cosi ve španělštině.

Hm, jak jí to ale vysvětlit utěšujícím způsobem? Španělsky umím jen nadávat na psychologické analýzy v angličtině jsem neprakticky střízlivá.

"Fuck him." Zkusím klišé.

"Síííííí." Vzlykne. "Fuck him!" Opakuje odhodlaně.

"I mean fuck him like fuck him, not fuck him like fuck him." Miluju angličtinu!

"Fuck him..." Trochu se pousměje.

Sedíme tam na pokoji bez židle, opřené o sebe, ještě nějakou chvíli. Pozoruji, jak se za oknem smráká. Někdy to stačí...

"Katy, are you ready?" Ozve se za dveřmi Renata. "Where are you?" To už je zřejmě u mě v pokoji.

"Come on, we are waiting for you..." Nasísne i k Sandře podobně, jak jsem si vždycky představovala jezinky.

"Are you OK?" Zřejmě váhá, která z nás je ve vetší depce.

"Yes." Utře si Sandra oči. "Fuck him."

Cestou do kasína na večeři potkáváme stádo losů.

"You see, this is exactly the place where you throw away apple core last time! I told you, the deer will come and car will hit it." Rozumuje Colin směrem k Rence.

"But you are a good driver so you didn't do so." Má ho Renka na háku.

Ben a Colin, bratři Fosterovi, jsou rozhodně jedni z největších pohodářů široko daleko. Živí rodeo jezdci z Austrálie. Moc toho nenamluví a při karaoke zpívají děsně falešně. Za ně ale mluví činy. Historky mají jak z Mission Impossible a fakt je, že některé příhody stále považuji za nemožné. Třeba jak se Colin probral v Banffu na policii, jen proto, že spal v autě s klíčema. To je tu podle všeho nezákonné...

Zdrželi jsme se dýl než bylo v plánu, takže si Ben ani nestíhal pospat než mu o půlnoci začne šichta. Po nocích tu upravuje svězdovky. Je to groomer a Drsňák s velkým D. Pravý cowboy s tvářemi ošlehanými tak, že i omítka na pyramidách by hanbou opadala. Má tetování na rameni a jizvy snad i mezi zubama. Na býku prý jezdí líp než na snowboardu. A že na něm je sakra dobrý! Prostě borec.

Možná to myslel ze srandy, ale pozval mě, ať jdu groomovat s ním, že mě nechá řídit rolbu. A pak možná myslel, že jsem odpověď taky myslela ze srandy. No ale taková příležitost! Mě se není třeba ptát dvakrát.

Navařil si kotel kávy a společně jsme se vyšplhali do kokpitu snězného stroje. Rolba číslo 24 o velikosti tanku na Dukle. Usedla jsem do pohodlného sedadla pro spolujezdce ani se nepřipoutala a do minuty usnula. Inu - pár skleniček je pár skleniček.

Zrazu to hrklo, náraz meteoritu asi a já byla v jiném vesmíru. Uháněli jsme do kopce mezihvězdným prostorem jak s hyper-pohonem ze Star Wars. Zepředu na nás útočily sněhové světlušky a já ztratila pojem o gravitaci. Nakolik jsem zvládla rozmrkat čočky, hledím okolo sebe. Stromy sice teoreticky rostou kolmo na gravitační normálu, ale z mého pohledu tomu tak tehdy rozhodně nebylo, měly sklon slabých 10°. I slepý čerstvě vyoraný krtek by byl míň zmatenější. Pilot Ben se mi zvonivě smál. Ukolébalo mě to však okamžitě znovu.

Vtom mi hlava cinkla o kolena a já se sesunula na přední sklo s reálným pocitem, že padám do propasti. Přehoupli jsme se do příkopu a groomovali směrem z kopce. Posed silně připomínal šipku a stromy venku pro změnu rostly pod úhlem 170°.

Kousek na rovince mě Ben skutečně nechal řídit, já se do kopce upřímně bála, na lety do vesmíru nejsem trénovaná. Ale šlo to hladce. Žádný volant, dvě páčky, joystick, trocha čudlíků a monitor s jednoduchým CADem. Paráda, příště jedu znova!

(Ale pssst, prosím, o tomhle zážitku tu musím mlčet, aby s tím Ben neměl opletačky.)

Po pár hodinách na kopci se ve mě ozvala příroda. Inu - pár skleniček je pár skleniček. Ben, gentleman, zastavil u lesa, vypnul motor a zhasnul zadní svetla. Myslel to dobře, jen já lehce přepočítala kroky a na okraji sjezdovky zapadla po pás do sněhu. Poctivě jsem se vyhrabala, když v tom se přede mnou zaleskly dvě baterky -

Jak moc je trapné přiznat, že jsem si cvrkla strachy?

Cougar - Puma Americká na procházce. V stříbrném šeru předních světel rolby se jí blyštěla srst - nádherné zvíře. Prý když ji spatříme my, tak ona nás uz hodnou chvíli pozoruje. To si teda vybrala moment. Pár sekund jsem na ni zírala. A ona ani nemrkla a majestátně odkráčela. Vznášela se na závěji. Byla jsem v tranzu, a taky mi trochu mrzl zadek.

To be continued...