ski/ride every single run at Nakiska in one day!
Dnešní den se jistojistě zapíše do dějin Nakisky. Tomu se už může rovnat jedině pořádání olympijských her v roce 1988. Dnes se totiž trojice dobrodruhů rozhodla překonat nemožné, a to sjet úplně každou sjezdovku, každý svah, každou možnou cestu dolů, dokonce i ty, co nejsou v mapě, jako třeba tunel, vodopád a tak.
Jak určitě víte, Nakiska Ski Resort je nejmenší v Rockies, takže reálná šance to zvládnot, by tu byla. Ovšem, zas tak malinká (Nakiska, ne ta šance) zase není...
Sedačky tu jsou 4 - Bronze Chair pro nejlehčí svahy, Silver Chair pro středně obtížné, Gold Chair až na vrchol hory a Olympic Chair, co věčně není v provozu, ale stejně jsou z ní nuda sjezdy. Plus dva Magic Carpets. Tras je tu celkem 49 + 12 doporučených na Monster Glades (freeride lesíkem).
Ráno začalo nenápadně, zaspala jsem a společnou vydatnou snídani s dalšíma dvěma účastníky mise jsem musela vynechat. Tak tak jsem zvládala ranní administrativu, ale nevím proč jsem si ještě vymyslela, že vynesu koš, chyba! - to mi sebralo dobré 3 minuty z celkových 17 do odjezdu Shuttlu v 8.30.
Lorin, Robbie a Katka
Robbie (Australia, ski) a Lorin (Deutschland, ski) zjevně zmákli přípravu o trochu líp, už dávno způsobně seděli v autě. Já - Katy (Česká Republika, snowboard) s muffinem v jedné ruce, snažíc se obléct bundu rukou druhou, přičemž mi zavazel batoh a pytel s odpadkama..., jsem asi nevypadala zrovna odhodlaně. Hoši mě ale povzbudili, obdržela jsem harmonogram, přesně v 8.50 jsme zapózovali na skupinové foto a v 9.00, kdy začínají jezdit vleky jsme všichni úspěšně stáli nastoupení před Bronze chair (= splašená sedačka, pozn. překladatele). Nato, že je to sedačka pro začátečníky, tak to sesedání je o život. Na lyžích asi v klidu, ale na prkně? No, přiznávám, nejsem zrovna nejlepší reprezentativní vzorek. Ale to nejprve prudce sjedete z rampy. Čím rychleji tím líp, prototože sedačka za vámi má tendenci vás skalpovat. Pak kus z kopce a do zatáčky hopsáte, běžíte, brzdíte a na závěr v lepším případě spadnete a konečně si můžete zapnout i druhou nohu.
Prostě - začali jsme pozvolna na lehkých zelených trasách. všechno šlo podle plánu, a když jsme se přesouvali na Silver Chair, byli jsme dokonce v časovém předstihu. Pár sjezdů tam (miluju ten černý sílený svah na North Axe!) a šup na Magic Carpet... To je takový jemně ukloněný kopeček pro úplné začátečníky s pojízným pásem, co lyžaře vyveze nahoru. Batolata v naducaných kombinézách to tam sjíždí o 106. A kvůli mě ten pás museli zastavit, jsem nezvládla nástup a jak jsem ztrácela rovnováhu strhla jsem kus plotu okolo... Sranda pro všechny přihlížející liftie. Ale vážně, zkuste si stoupnout na jedoucí Magic Carpet, to není jen tak!
Okolo poledne jsme byli v ráži, sice jsme začali nabírat zpoždění proti plánu, ale Monster Glades paráda, přežila jsem dokonce i ty "double black diamonds", stromečky a jump. Pak to kluci záludně střihli k tunelu, já doleva a to bylo naposledy, kdy jsem je viděla...
Projela jsem se znovu až na vrchol, znovu dolů, ptala se po nich - nic. I unavilo mě to hledání, taky hlad se ohlásil. Ve 13.00, po čistých 4 hodinách ježdění, jsem si kicla na zadek do tepla do Ski Patrol hut a s úlevou to vzdala.
Dobře pro kluky ale, musím přiznat, že můj hlavní přínos do týmu byla sranda. Jinak jsem ty dva trochu brzdila. To věčné čekání než si nandám druhou nohu, nebo když uvíznu v prašanu a musím si úplně zdělat snowboard a jít po svých, a pak zase připnout obě vázání, a na prkně jsem obecne pomalejší, i kdybych jezdila pořád šusem, no hromada ztraceného času!
Po delší pauze a teplé polévce jsem se opět vrátila na sníh a ještě zvládla něco sjet. "Jen" 8 tratí mi chybělo splnit... (ale za 2 nemůžu, byly zavřené pro závodníky)
A kluci? Šampioni, zvládli to všechno! Počkali si až závodníci dotrénují, projeli i cestičky jen pro ski-doo a jako třešniku několik triků ve snow parku! Všechno - borci!
Jsem mrtvá. zítra du na běžky, prkna mám zrovna až po sem -
Žádné komentáře:
Okomentovat