Proč? - Proč ne!

Vedla tam jen úzká dlážděná cestička skrz křoví. V čele Standa a jako poslední grupu strážil Pavel D. Bylo čerstvě po dešti, z listů plakaly kapky vody a voňelo jaro. Vylezli jsme jak polární výprava z pralesa na prostranství, kde čekala helikoptéra. Tak tak jsme se všichni vlezli dovnitr a mně se poštěstilo sedět hned těsne za pilotem. Šikovný chlap tmavé pleti v bílé košili. Něco pomačkal a za ohromného rachotu se roztočily vrtule.

"Hi, how are you? Thanks for waiting." Dávam se nesměle do řeči.

"Sure, no problem." A pohne pákou, až mi z toho začalo pískat v uších.

NÉÉÉE - pískání v uších se přetransformovalo v budík.

Realita? - Chci zpátky!

Vrazím si kartáček až za sedmičky, Radka by měla radost, navleču 5 vrstev, páč tu je už podzim, a frčím na kole na 15 h v kuse vydělávat dolary.

Já ale chci zpátky do toho snu! Jsme se ledvá vznesli...

Jako děcka jsme si hrávali na indiány a bojovali na kopkách sena u babičky v hájku. Mamka nám ušila lněné košile a my číhali, až se bude škubat slépka, aby bylo peří na čelenku. Snila jsem o westernu podle Vinnetoua. Urostlí kovbojové v červené košili zachraňují spanilé blondýny i plavovlásky. Pravý indián se pozná podle toho, jak svižně šplhá po skalách a záporák má vždycky černé boty, černý klobout, černou vestu a černou zálibu v kopání ropy uprostřed panenské přírody. Nebozí indiáni ji ale stráží a jsou se zemí i Zemí jedno tělo a duše. (A nedávno mi to vykradli v Avatarovi...)

Taky jsem napsala pokračování pohádky Lotrando a Zubejda, a vysnila si, jak budu přihlížet natáčení. Ale panu Svěrákovi jsem to tehdy neposlala, bylo jich ve Zlatých stránkách strašně moc...

A chtěla jsem být druhá Kateřina Neumannová. protože běžky byl asi jediný sport, ve kterém jsem byla lepší než brácha. Ale trénujte si, když bydlíte na Jižní Moravě, kde sněží průměrně 5 dnů v roce. Tam se dá jezdit akorát tak na kole.

V 15 jsem si představovala, jak přebuduju zchátralý veselský zámek. Že z něho udělám uměleckou školu. Ale ne žádnou obyčejnou hudebku, spíš takový gympl s rozšířenou uměleckou výukou, hudby, malby a kulturních dějin. Krokovala jsem okolo, počítala okna a nasísala dovnitř, abych aspoň přibližně obhlédla velikosti místností. Dodnes mám někde schované plány, co jsem si rýsovala na čtverečkovaný papír a přesně vám ukážu, kde bude bazén.

V angličtině jsem vypotila slohovku o 500 slovech, že za 10 let budu žít v Gruzii na úpatí Kavkazu, budu mít vlastní kozu a helikoptéru a budu vodit turisty na krásná místa a zvelebovat region. Budu si užívat hory v zimě v létě a lýtka budu mít z toho běhání do kopce namakanější než Angelina Jolie.

Když jsem ležela v nemocnici, do detailů jsem promyslela projekt na barevné vymalování všech stropů. Kdo má furt hledět na ty zářivky?

A to jsme teprve na začátku mých přání a snů.

Noční můry přišly až poději, nikoli však s neúspěchy, ale ze (z)klamání v naší společnosti.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Kdysi mi někdo řekl, že jestli na TO nepřijdu do určitého věku, tak už nikdy.

Už je mi tolik a musím se přiznat, že nevím.

Počítá se, že jsem vyřešila, proč kanadská mužská populace houfně plešatí od útlého věku? Nebo že umím krájet cibuli čtyřmi způsoby?

Veselský zámek mám na ploše, bežky doma, kozí mléko mi nechutná, v 1 600 m n. m. nerostou jahody a kovboj mi odjel. Prodávám Snickersky a v USA stáčeného Heineckena. A i Harry Potter už skončil!

Je mi jen tolik a celý den se těším, až večer usnu.

Jenže - ten zámek mi nedá spát! A nejen on, pořád mám v plánu napsat divadelní hru s Duchym, skočit bungee ze Sochy Svobody, cestovat s Doctorem Who, oběhnout Aralské jezero, sbalit toho pilota a posedět na Šenku...

A to jsme stále na začátku mých přání a snů.

Ne že bych věděla, co přesně v životě chci, přece jen jsem ženského pohlaví, ale už jsem toho načetla dost, abych to uměla parafrázovat. Tedy - fakt nevím.

Reality se ptáme Proč? A o snech si myslíme Proč ne?

Tak jsem dala výpověď, protože sny o Snickerskách upřímně nechci. Úplně stačí, že se mi na ně někdy sbíhají sliny.

Seriál Manor 88 / Epizoda výletová: Fernie !!!

Výletům na jiné sjezdovky jsem se vyhýbala schválně, ale tady tomuhle alpine resortu reklamu jednoduše uedělat musím! Fernie Vám totiž změní život. Urputně se vklíní do historie i albumů s fotkami a všechny ostatní události dostanou nálepku 'před' nebo 'po Fernie'.

Jestli má Nakiska nějaké MUST DO, tak je to 'lyžovat ve Fernie'. Středisko vzdálené asi 4 hodiny jízdy (za příznivého počasí) ve vedlejší provincii se pyšní přízviskem Legendary Powder.

Že se tam s Renkou taky vydáme, jsme plánovaly zbytečně dlouho. Jaj, my už tam měly být dávno, aspoň 3x! Ale to byl první problém nějaký day off, pak auto, pak volné pokoje no a pak - NIC! Chá, konečně! Banda 8 dobrodruhů (Renka, já, Cass, Ash, Lorin, Pelipe, Emma a Ruby) se rozhodla zaplnit 2 auta a zaznačit středu a čtvrtek do kalendáře...

Neděle, 2 dny před odjezdem do Fernie

Počet polárníků se rozrostl na 9 kusů. Graham, otravný kuchař, se sám pozval, nabídl auto i že bude řídit. Bral to jako hotovou věc, má stejné dny volno a taky je zamilovaný do Ashleigh, takže jede s námi. Logicky, ne?

Těžko říct jestli toužil víc po nezapomenutelném žážitku na svahu nebo po Ash. No jo, m

ladá láska, jaro ve vzduchu... Přece to Ash neudělám, řekla jsem 'OK'. Načež mne Graham omráčil dotazem:

"Why you hate me today?"

"Why just today?" Na blbou otázku...

Achjo. Tady má člověk jednou řídkou stolici a všichni se starají, jakoby mi minimálně umřel pes.

Copak všechny nálady musí mít vztahový podtext? Aby se z toho nepo. (I když teď k tomu mám rozhodně nejblíž já. Ale pst, dělám s potravinama.)

Pondělí, 1 den před odjezdem

"Do you think I can ride with this?" Shrne si u večeře Cass ponožku a odhalí nám všem oteklý kotník, který silně připomínal tenisový loket.

"Do you have like a bandage?" Ptá se.

"Yes, I do." A mám tu i krém na popáleniny.

"Does it hurt you? That looks like an inflammation. You should see a doctor." Vyděšeně jí zkoumám kloub na výletě.

"No! After Fernie..." Ano, to s Vámi Fernie dělá. Legenda povzbudí, i když ještě ani pořádně nevíte, do čeho jdete.

Úterý, den odjezdu

Vyjeli jsme pozdě, natankovali u Cochrane a stočili to na Cowboy Trail. Ranče široko daleko. Vyhlídková jízda rámovaná výběhy pro koně. K tomu kýčovitý západ slunce za štíty typického westernového městečka. Chyběla tomu jen přestřelka před Salonem.

Středa - FERNIE !!!!

Miluji, když někam přijedu za tmy, a až ráno se můžu kochat krajinou okolo. Ten den tomu sice tak úplně nebylo, protože jsme vstávali do sněhové vánice. Ale já miluji i sněhové vánice! Powder day!

Ach, bych se uvzdychala nadšením ještě teď. Ten prašan je fakt Le-gen-da-ry!

Měli tu zrovna jakýsi Hot Dog Day. No vím já, co to je? Ohozy z 80. let, asi nějaká sranda.

Celý den jsme plavali po pás v sypkém sněhu. Všechny pády byla sranda, a ještě větší, když jsem se pak půl hodiny nemohla vyhrabat.

Před snowboardem jsem si sunula menší lavinu a sníh se prášil metry okolo až nad moji hlavu.

Best day in my life! Fičela jsem sněhem a radostí ani nedutala, ba co - nedýchala. Dokonalý a neskutečně variabilní terén. We drew fresh tracks in a virgin powder all day long! Mi na to ani nestačí jeden jazyk. Dokonce i výhledy naše oko potěšily.

Kdo by chtěl v dubnu jaro, když může zažít TOHLE?!

Ve Fernie se ulyžujete k smrti. Potvrdím všema deseti, že to platí i pro snowboard. Ještěže vleky

přestamou jezdit ve 4 odpoledne a ten hotel měl vířivku. Jinak mě tam najdou konzervovanou, až to roztaje.

Jen chudák Cass se po dvou jízdách uchýlila ke ski patrolům, kvůli tomu napuchlému kotníku. A po zbytek dne sledovala trapného Family Guy na pokoji.

A večer jsme našli tandemové lyže! Okolo půlnoci nám neznalým z post-komunistických zemí

Emma

pustila film o free style lyžování, který v 80. letech nazývali Hod Dog. Okamžik osvícení! Jak to dopadlo, nevím, usnula jsem poté, co ti dva spolu měli sex.

Čtvrtek, pořád FERNIE ...

Vzbudilo nás odstřelování lavin a za oknem čekal nádherný slunečný den, kouzelné vyhlídky! A jestli včerejšek byl nejlepší den v mém životě, tak dneska už jsem asi v nebi...

Zpřístupnili včera zavřenou Cedar Bowl a já tu teď veřejně přiznám, že jsem nikdy v životě nepoznala dokonalejší sníh. Vznášeli jsme se na 4 metrech závěje a prášili okolo sníh o kvalitě moučkového cukru. To jedete dolů, na tváři lehce připitomnělý úsměv a užíváte si okamžik bezchybného štěstí do poslední vločky... Kdepak buddhismus, jeďte do Fernie!

Jak se však říká 'nesuď dne před večerem'. Ztuhnul nám ten úsměv celkem brzo. Teda zas tak brzo ne, stihli jsme si to pořádně užít, až odpoledne už byl sníh mokrý a lepil a my byli utahaní.

A pak, klasika, poslední jízda, zelená ugrůmovaná rovinka a Pelipe si zlomil nohu. V lýtku, obě kosti, holení i lýtkovou. Když měl nohu 'normálně' položenou kolenem vzhůru, tak měl prsty vyvrácené až k zemi. Pelipe to ale nesl vážně statečně. Řval bolestí jen, když mu vyzouvali lyžáky. A my ostatní jsme do jednoho sdíleli šok a lítost.

Nemocnice a hodiny čekání. A tak když už jsme tam byli, tak rovnou ošetřili i Cassandru. Dostala obinadlo za 600 $ a stovky papírů pro pojišťovnu.

Okolo sedmé se doktoři shodli, že Pelipe musí jet do Cranbrook, že tam mají specialistu, který mu to zpátky sešroubuje. A potom další snad hodinu řešili, jestli mu zavolat nebo nezavolat ambulanci. Nejdůležitější totiž je, zda jim ten převoz pojišťovna nebo někdo zaplatí. Kanadský zdravotní systém mě opět zklamal.

A já si ani nevšimla, že ještě Graham si podvrtl kotník, takže to zpátky domů zřejmě neodřídí...

Bože! (To se nerouhám, to děkuji, že jsme vůbec dojeli.) Větší kraksnu jsem totiž v životě neřídila.

Jak jsme s tímto vozem mohli dojet sem??? Upřímně Grahama obdivuji, že si tohle pořídil. Kára jen tak tak mladší než já, rezavá zepředu, zezadu i zevnitř. Sedačka nešla posunout dozadu, venkovní zrcátka se rosila (nechápu) a to vnitřní bylo uražené. Vpředu ječel motor, vzadu řvala hudba, takže ve výsledku jsme byli hluší všichni. Při dupání na plyn by chytal křeče i Rocky Balboa. A při sešlápnutí brzdy to na jakémkoli povrchu chytalo smyk směrem doleva. Až jsem váhala jestli je to fakt automat nebo jen někdo urazil spojku...

Tak jsem do sebe nalila velikého RedBulla, a pak se mi dobých 100 km chtělo na záchod, jenže venku chumelilo o dušu, nejbližší benzínka neznámo kde a my minuli správnou odbočku. Jestli jsem někdy nadávala na francouzské značení cest, tak na to kanadské by mi nestačila ani maďarská sporostá slova. Hotová cesta na Sibiř. Všichni navigátoři usnuli a málem jsme si zajeli až do Lethbridge...

Pátek, už 6 hodin nejsme ve Fernie...

Dojeli jsme však celí. Jen ten RedBull mi možná stačil poloviční, nemůžu spát ještě teď.

Ale až usnu, tak doufám, že se mi bude zdát o Fernie, legendary powder...

Seriál Manor 88 / Episode 04: Nuda

"Would you like a cream on your hot chocolate?" Usměju se na zákazníka a jezdím prstem po dotykové obrazovce.

"Yes, please." Kývne na mě kluk a dál se vybavuje s kamarády o kvalitě cest z Calgary.

"Salt and pepper?" Automaticky dodám a pumpuju čokoládu do kelímku.

"Yes, please." Automaticky odpoví cestař.

"Pardon me?" Dojde mu po chvíli, že jsem totálně bokem Vídňa (natož v Rakousku).

"Oh, no, of course! I'm sorry." Podrbu se ve vlasech na posílení inteligence. Blbé sendviče...

"It comes to 13.45, please." Dělám jakože nic a přebírám bankovky.

Pomalý den, 9 ráno, mám doplněno veškeré zboží, umyté ledničky i zevnitř, kelímky srovnané do pyramidy, džusy seřazené od nejstarších, vyleštěnou pípu na pivo, oba kávovary jsem prohnala čístícím programem, dorty jsem srovnala do úhledných úhlů, umyla stojany na víčka a dokonce jsem udělala 3 latté a jednu horkou čokoládu s pepřem!

"Is something happening for St. Patty's day tonignt?" Dloubne do mě Aleshia. Schovávám se za dortama na bedně od mléka a skládám origami z účtenek.

"No idea. Normal drinking probably." To je dneska? To už je čtvrtek?

"Dany 'daycare' left to Banff. She's afraid that it'll be boring here." Dany s přízviskem 'daycare' (protože ji má na starosti) je největší pařmanka v okruhu několika mil. Má neskutečný přehled o klubech a pubech v celých Rockies snad až po Aljašku. Ale nejlepší jsou její story, jak se pak na druhý den kodrcá stopem a taxikama zpět do práce...

"Ciaran also said something that he will celebrate there." Dedukuju, že jediný náš Ir tady dneska večer v zeleném tričku hopsat nebude.

"I have to run, but see you tonight!" Upaluje směrem k záchodům.

Doskládala jsem jeřába. Ben zase odjel na nějaké rodeo a kdo ví s kolika stehy na temeni se vrátí. Lida se Spenym se sebrali a odjeli do Fernie. Banda lidí se vydala na nákupy do Calgary a pár chudáků předstírá pracovní činnost. Dnes jsem si fakt měla přinést knížku...

"Katy?" Vyruší mě John, když zrovna čaruju s mopem stylem, který mě naučil děda zarazický.

"Faye is sick, we need you at the till." Převelí mě John od kávovarů za kasu. Takže si zase nezajezdím, to je mi ale aktivita, paranormální. Už se vidím, jak se mi bude chtít jít běhat.

"Faye is always sick." Prohodím a zdímám mop. Tahle žena hypochondrického věku okolo 40 nenávidí sníh, děti, psy, pomeranče, mlhu, dojíždění... Má ten list delší, ale kdo by to její stěžování si furt poslouchal? Proč ona tu vlastně dělá?

"Why is she working here?"

"That's a mystery." Pokrčí John vesele rameny a upraví si kšiltovku. S ním je naštěstí vždycky sranda.

Daniel Powter má dneska už asi po čtvrté Bad Day a já si dělám manikůru nabodávátkem na účtenky z platby kartou.

"Katy?" Vyleká mě Holly/šéfová za mými zády. Málem jsem si probodla prostředníček tou proklatou ostrou věcí. I'm in trouble... napadne mě.

"Yes?" Otočím se tak prudce, že jsem naoplátku vyděsila já ji.

"There will be a kid from a ski school with a three-leaved shamrocks, perfectly dressed for the Saint Patrick's day. Kim wants to give him a free luch."

"OK." Uf, nejsem.

Půl druhé, to už je na oběd pozdě... Téměř jsem to číhání na zeleně oděné dítko vzdala. Když v tom - zčistajasna - stál přede mnou dokonalý leprikón. Zelené montérky, jetel na líčkách, divná čepice, burger na tácku.

"Hi, you are the lucky one!" Nadšeně jej zdravím. "Because of your perfect outfit you have a free lunch today!"

"What? Really?" Cpe mi deset dolarů.

"Yep, really. Happy Saint Pattrick's day!" Hraju si minimálně na Svatého Mikuláše.

"Can I go back and grab a Coke than?" Bystrý chlapec, chápe se příležitosti a utíká do ledničky.

"Am I also lucky?" Vyjeveně se mě ptá kamarád leprikóna.

Prohlédnu si ho od hlavy po paty, modrá bunda, fialové oteplovačky... "No."

"John, the lucky kid already went through!" Dychtivě volám pár minut na to na procházejícího Johna. Úkol splněn!

"We know, we already spoke with him. He's sitting next to the Mark over there." Kývne hlavou ke stolu nedaleko a pokračuje svým směrem.

"But that's Dan. I'm talking about that lucky kid with a free lunch."

"Yep, that's him." Zastaví se.

"No." Vrtím hlavou. Dan, ski instruktor, má metr devadesát. Je to přítel mé báječné spolubydlící Saryiah a několikrát jsme na sebe narazili v koupelně v ručníku, takže se známe poměrně blízce. To patrně Holly neví, ale děckem by ho snad nenazvala?

Dokonce jsem mu chválila dokonalý ohoz. Zeleně károvaná košile, trojlístky na kapsách od kalhot, až na ty zelené parohy, no... Na to, že je jen Brit, by dneska mohl kopat za Irsko. O free lunch si řekl sám - zřejmě ví, jak to tu chodí.

"I tought you ment some child. And there was one who looked like a lepricon, so..." Já nic já muzikant, krčím rameny nad omylem. Když mi to někdo povolaný podepíše, tak dám klidně oběd zdarma polovině zákazníků.

K večeru bloudím Manorem, patra prázdná jen občas někdo vaří. Žádná akce, jak v márnici na půdě.

"Hi, Nacho." Zdravím chudáka věčně znuděného kluka z Chile, který podobně bloumá po budově.

"I'm bored." Nezklame svou odpovědí.

"Me too." Jo jo, a takových večerů je tu hafo. Teda pokud nechcete chlastat denně. A to někdy vlastně popíjíte jen tak z nudy. Ani nevím kolik filmů jsem tu už videla, dvakrát.

Nakonec jsme den svatého Patrika oslavili hádkou o politické manévry Jižní Ameriky. Sandra z Peru urkávající kanadskou whisky se rozohnila a já s ruskou vodkou jsem jí musela dát za pravdu. Je to na prd, že musí mít vízum do Mexika. Nezávidím.

Seriál Manor 88 / Episode 03: Divočina

Vyběhla jsem s odpadkama jen v tričku. Honily se mraky, ale i tak to vypadalo na slibný den na sněhu. Oběhla jsem Manor a za rohem v šoku upustila pytel... Stála jsem tváří v tvář (plus pár metrů) od cca dvoumetrového losa. Jsem zapomněla dýchat. Kulila jsem oči, ale ty jeho černé kulaté lávové kameny byly nepřekonatelně větší. Jen ať se nerozběhne směrem ke mě. - Modlila jsem se v duchu. On však jen nezúčastněně sklonil hlavu a dál olizoval sůl z kola nějakého auta na parkovišti před barákem. Honem, pro foťák!

"Moose, moose, moose!" Odpovídám Brandonovi na How are you? a gestikuluji směrem ven. Sěšlo se nám tam na čekané za modrým fordem několik. Událost posvátnější než kdyby přijel papež. Ale že to zvíře budí úctu!

Počasí trénovalo na apríl. Pod kopcem bylo slunečno a teplo, od západu černo, uprostřed sněžilo, fučelo a mrzlo a na vrcholu jste se mohli opalovat. Párkrát jsem se projela mezi stromkama. Sníh byl různorodý, pomalý, zmrzlý i tuhý. A já jsem čím dál víc vybíravá (a není to jen tím, že jsem ženská), kdy a kde jezdit.

U vleku jsem se sešla s drobounkou Ruby v naducané uniformě instruktora a vysokým závodníkem z BC v uplém pavoučím oblečku.

"Hey, how is it going?" Naruší Ruby pomalé ticho po cestě na horu.

"Ahh. It is all righ." Utrousí oranžový Spyder-man v zelené helmě.

"Just all right?" Dělám, že se taky zapojuji do debaty.

"I don't like Nakiska." Pokračuje. "No offense." Dojde mu, že tu minimálně Ruby pracuje.

"Is OK, me neither." Máchne ona rukou na znamení, ať pokračuje.

"You know, it is icy and hard..." Vysvětluje lehce nezúčastněně a otírá si brýle.

"I tought you love it like this. You hate snow." Nechápe Ruby. Nechápu taky. Tenhle lyžař nezapadá do šablony "racer".

"I love powder."

"Than why are you ski racer?" Ryje do něj Ruby.

"I love skiing." Že by?

"But that doesn't mean you have to be a racer."

"I know. But I am good in it..." Že by? Škoda, už to vypadalo, že tenhle závodník je normální, dokonce i z vleku sesedal úplně obyčejně.

Po poledni jsem zralá tak akorát na odpočinek v Mid-Mountain Lodge. Nedávno tam prasklo vodovodní potruví, vytopilo to záchody, evakace a mezinárodí pomoc jak po tsunami a sklep byl pak stejně ještě nějakou dobu literally shitty...

"Hi! Busy day, ay?" Zdravím Renku. Očividně dře za kasou. Maluje kytičky po účtenkách.

"Yeah. You see..." Nakreslila tulipán. "How is boarding?"

"It's good. I'm just too picky." Přiznám popravdě. Bych chtěla netknutý prašan denně. Můžu však za to, že Nakiska je groomed paradise? Bych jim to groomování zakázala.

"Did you hear what happend to Lenka?" Narovná se.

"No." Já však nikdy nic nevím. I důležité informace typu, kde je co zadarmo, se dovídám, až když to už to není ani ve slevě.

"She was hounded by a coyote." Vyhrkne na mě.

"What???" Zůstanu čučet s brambůrkou 5 cm před otevřenou pusou. To není možné, to už je druhá. Minulý týden tu jednoho zbloudilého vlka v sebeobraně umlátil Jason snowboardem, kousl ho do ruky. (Ten vlk, samozřejmě.)

"No fakt." Přepne Renka do Slovenštiny. Stejně je vtipné, jak se tu spolu bavíme dohromady ve třech jazycích.

"Išla dole na Mighty Peace a videla ho sedieť na okraji zjazdovky. Najprv ho skúšala vydesiť a zahnať palicami, ale on sa rozbehol za ňou. Tak sa vydala rýchlo na lyžiach z kopca. Ale musela ísť fakt rýchlo, aby mu ušla. Ja by som už mala v nohaviciach."

"Já taky." Konečně spolknu vlnité cosi se smetanovou příchutí. Tyjo.

"Jo, a večer ideš s nama, Colinom a Benom do Casina na hokej." Dodá, aby mě probrala.

"Oukej." Bez přemýšlení odročím praní na další den. Každá příležitost vypadnout dobrá.

Malinko váhám jít zpátky jezdit. Lišky tu dávají dobrou noc, ale ty jsou plaché. Zato takový medvěd velikosti americké ledničky se probudí a celou noc si vydrží hrát s opancéřovanou popelnicí.

"Sandra?" Klepu na dveře sousedky. Z nudy jsem si uklízela v pokoji a objevila její nízké fialové kozačky.

"Are you there?" Nahlížím do pokoje.

"Yeeees." Zavyje z koupelny.

"Are you all right?" Asi bych měla raději odejít. Znělo to vážně.

"No-ooo" Zlomí se jí žalem hlas a vyjde na zářivkové světlo.

"What happend?" Nesměle postávám ve dvěřích.

"Fucking Liam -" dosedne ztěžka na postel. "I don't understaaaaand."

Zavřu dveře a sednu si mlčky vedle ní na bíle ustlanou postel.

"Why? I changed. I really diiiid. What is wrooooong?" Mocně se vysmrká do toaleťáku. "I just don't understand." Vzdechne a složí mi hlavu na rameno.

Já jo, nikdo vám neodpustí, když se změníte k lepšímu. Kór když je to podmínka vztahu. Můžete se snažit ze všech sil. Ba dokonce i když už se dávno nesnažíte, ale doopravdy jinak žijete a vnímáte, ten druhý pořád bude číhat, kdy vás nachytá, že tomu tak není. Že to je on, kdo má pravdu. Že to je on, kdo vás má přečtené líp než vy samotní.

Sandra vzlyká cosi ve španělštině.

Hm, jak jí to ale vysvětlit utěšujícím způsobem? Španělsky umím jen nadávat na psychologické analýzy v angličtině jsem neprakticky střízlivá.

"Fuck him." Zkusím klišé.

"Síííííí." Vzlykne. "Fuck him!" Opakuje odhodlaně.

"I mean fuck him like fuck him, not fuck him like fuck him." Miluju angličtinu!

"Fuck him..." Trochu se pousměje.

Sedíme tam na pokoji bez židle, opřené o sebe, ještě nějakou chvíli. Pozoruji, jak se za oknem smráká. Někdy to stačí...

"Katy, are you ready?" Ozve se za dveřmi Renata. "Where are you?" To už je zřejmě u mě v pokoji.

"Come on, we are waiting for you..." Nasísne i k Sandře podobně, jak jsem si vždycky představovala jezinky.

"Are you OK?" Zřejmě váhá, která z nás je ve vetší depce.

"Yes." Utře si Sandra oči. "Fuck him."

Cestou do kasína na večeři potkáváme stádo losů.

"You see, this is exactly the place where you throw away apple core last time! I told you, the deer will come and car will hit it." Rozumuje Colin směrem k Rence.

"But you are a good driver so you didn't do so." Má ho Renka na háku.

Ben a Colin, bratři Fosterovi, jsou rozhodně jedni z největších pohodářů široko daleko. Živí rodeo jezdci z Austrálie. Moc toho nenamluví a při karaoke zpívají děsně falešně. Za ně ale mluví činy. Historky mají jak z Mission Impossible a fakt je, že některé příhody stále považuji za nemožné. Třeba jak se Colin probral v Banffu na policii, jen proto, že spal v autě s klíčema. To je tu podle všeho nezákonné...

Zdrželi jsme se dýl než bylo v plánu, takže si Ben ani nestíhal pospat než mu o půlnoci začne šichta. Po nocích tu upravuje svězdovky. Je to groomer a Drsňák s velkým D. Pravý cowboy s tvářemi ošlehanými tak, že i omítka na pyramidách by hanbou opadala. Má tetování na rameni a jizvy snad i mezi zubama. Na býku prý jezdí líp než na snowboardu. A že na něm je sakra dobrý! Prostě borec.

Možná to myslel ze srandy, ale pozval mě, ať jdu groomovat s ním, že mě nechá řídit rolbu. A pak možná myslel, že jsem odpověď taky myslela ze srandy. No ale taková příležitost! Mě se není třeba ptát dvakrát.

Navařil si kotel kávy a společně jsme se vyšplhali do kokpitu snězného stroje. Rolba číslo 24 o velikosti tanku na Dukle. Usedla jsem do pohodlného sedadla pro spolujezdce ani se nepřipoutala a do minuty usnula. Inu - pár skleniček je pár skleniček.

Zrazu to hrklo, náraz meteoritu asi a já byla v jiném vesmíru. Uháněli jsme do kopce mezihvězdným prostorem jak s hyper-pohonem ze Star Wars. Zepředu na nás útočily sněhové světlušky a já ztratila pojem o gravitaci. Nakolik jsem zvládla rozmrkat čočky, hledím okolo sebe. Stromy sice teoreticky rostou kolmo na gravitační normálu, ale z mého pohledu tomu tak tehdy rozhodně nebylo, měly sklon slabých 10°. I slepý čerstvě vyoraný krtek by byl míň zmatenější. Pilot Ben se mi zvonivě smál. Ukolébalo mě to však okamžitě znovu.

Vtom mi hlava cinkla o kolena a já se sesunula na přední sklo s reálným pocitem, že padám do propasti. Přehoupli jsme se do příkopu a groomovali směrem z kopce. Posed silně připomínal šipku a stromy venku pro změnu rostly pod úhlem 170°.

Kousek na rovince mě Ben skutečně nechal řídit, já se do kopce upřímně bála, na lety do vesmíru nejsem trénovaná. Ale šlo to hladce. Žádný volant, dvě páčky, joystick, trocha čudlíků a monitor s jednoduchým CADem. Paráda, příště jedu znova!

(Ale pssst, prosím, o tomhle zážitku tu musím mlčet, aby s tím Ben neměl opletačky.)

Po pár hodinách na kopci se ve mě ozvala příroda. Inu - pár skleniček je pár skleniček. Ben, gentleman, zastavil u lesa, vypnul motor a zhasnul zadní svetla. Myslel to dobře, jen já lehce přepočítala kroky a na okraji sjezdovky zapadla po pás do sněhu. Poctivě jsem se vyhrabala, když v tom se přede mnou zaleskly dvě baterky -

Jak moc je trapné přiznat, že jsem si cvrkla strachy?

Cougar - Puma Americká na procházce. V stříbrném šeru předních světel rolby se jí blyštěla srst - nádherné zvíře. Prý když ji spatříme my, tak ona nás uz hodnou chvíli pozoruje. To si teda vybrala moment. Pár sekund jsem na ni zírala. A ona ani nemrkla a majestátně odkráčela. Vznášela se na závěji. Byla jsem v tranzu, a taky mi trochu mrzl zadek.

To be continued...

Seriál Manor 88 / Episode 02: Party Bus

Takže Trinky s Markem jsou ještě pořád spolu. Vstávám do rytmického kopání do zdi o patro výš. Pohnu myší počítače a akordy Belle and Sebastian mě doprovází až do koupelny. Smrkám, jak kdyby mi za to měli platit. Dokonce i voda ve sprše pulsuje v pravidelném rytmu... Ona, 190 cm vysoká Holanďanka. Prý učebnicový příklad, jak si podělat život, v 25 má 2 děti a je rozvedená. Ale zvládá to s úsměvem. Šéfuje tu Mid-Mountain Lodge. Má úžasné vlasy a mám ji ráda. I když někdy pro svou Rauchen Pause zbytečně honí lidi. Mark je tmavovlasý Australan přibližně mé výšky. Milý, chytrý a klidný muž ke třicítce. Působí vybouřeně, řádí zřejmě jen v noci. Jediný chlap v Guest Services. A mám ho snad ještě radši.

"Morning Peer, my private driver..." Divím se faktu, že jsem zase první, kdo dneska začíná pracovat. Teda ne, kecám, dyť Peer už dávno maká, protože mě veze.

Prázdné lyžařské středisko v ranním šeru působí trochu hororově. Musím vyzistit, kdo odemyká ty zadní dveře, když i John přijede ve všední den okolo osmé. Rožnu si ve Starbucks koutku, vytřu potopu, vyměním filtry, dosypu kávové zrva a před osmou otevírám. To začíná šichta i valné většině pracujících a ospale přešlapují ve frontě na kávu.

"Morning Bill, the usual?" šéf mechaniků je vždy první a poslední zákazník dne. Jeho přesnost by se měla někam zaznamenat, stejně jako jeho slabost pro Vanilla Latté.

Ne dlouho poté se mi tam pro kofeinový doping nahrnou závodníci, co tu dennodenně trénují. Díky nim prý Nakiska vydělává největší prachy z RCR (Resorts of Canadian Rockies). Je docela vtipné pozorovat, jak se převlékají a protahují. Ale některé ty cviky určitě použiju.

Loni, když tu točili tu zimní scénu v Inception, jim nikdo neřekl, že na druhé straně kopce budou filmaři. A oni pak chudáci jezdili o rekord, protože slyšeli střelbu.

"Did you hear that? We have no janitors since today!" Přivítá mě věčně zvědavá Sam a připojí se ke společné nudě u kávovarů. Před polednem je mrtvo.

"Both German girls quit." Pokračuje. A upravuje si tmavé vlnité vlasy. Je lepší jak Blesk, to se jí musí nechat.

"And they kick them out of the Manor! They have to leave immediately! Did you know that? Do you believe that? That’s hilarious!"

S naší šéfovou je opravdu těžké vyjít.

"No, I just know that they both wanted to quit. Hm... But we still have Milan." Počítám, že jedna třetina Janitorů funkci neopustila.

"But he never does anything." Znalecky shrne jeho pomalost drobná Australanka a rutině přiskočí obsloužit zákazníka.

"Katy, he didn't appear this weekend, but please keep reminding me. I will talk to him." Profrčí okolo Jan, jeden z nejvyšších manažerů resortu. Bývalý slovenský závodník.

"Who? What?" Zbystří Sam drb na obzoru.

"Katy's boyfriend..." Mrkne Jan a je ten tam.

"What?" Otočí se ke mě Sam. Žadoní pohledem, očička jí svítí, je ve svém klevetnickém živlu.

"And he's handsome and wealthy!" Směji se. Mám jí říct pravdu nebo ne?

"Katy, do you know what you will put on tonight?" Vmísí se do debaty drobná černovlasá Sandra se zeleným pytlem odpadků přes rameno, čerstvě pasovaná na Janitora.

"No idea. But because my wardrobe is very limited, it will be easy to pick something. Could you please borrow me your purple boots though?" Jsem tu kanadskou zimu podcenila. Blbec, jsem přijela jen v pohorkách.

"Sure. I will wear high heels." Přemýšlí Sandra nahlas. Bez lodiček jste tu prostě out.

"I just don't know if I want to wear a dress or jeans or legins..." Zkousne si rty. Život je otázkou priorit.

"I'm going in jeans, I have no dress, so -" Jemně spařuji mléko na suché Cappuccino.

"Hm, I might go in jeans as well. And that black top with zipper..." Už se vidí nastrojená.

"I have a perfect décolletage in it!" Zaměří pohled do nekonečna a pomalu odkráčí stylem když šel Honza do světa, jen ten raneček buchet nahradila pytlem s odpadky. Život je pes.

"Oh, youre going on a party bus tonight?" Rovná Samantha kelímky. Dneska má informační hody!

"Yep. Are you?" Utřu si nos. Mi z něj teče jak z permanentně rozmrzajícího permafrostu.

"No, i need a quiet night. I partied last night." Sykne lehce nadřazeně. Překvapuje mě, že zrovna ona nejde.

"I just need to do somthing with my cold." 3 výřivky za týden a rýma ve stádiu děravý okap za bouřky.

"Do you need some pills? We need more caramel syrup." Hledí do skříně.

"No, thank you though. I have some." Třepu šlehačkou.

"Eat some vitamins." Stará se a radí a kontroluje zásoby v krámě.

Okolo druhé si mě přijde vyzvednout vlekařka Cassandra.

"Cass, few minutes, please." Mizím se přesléct na záchod. Všude cítím mléko.

"No rush, we'll meet outside, Ruby's coming too." Utahuje si boty silnější plavovlasá pohodářka.

Venku je nádherně, nebezpečně jasno, příjemných -7, sníh bílý, obloha blankytná, smrky v lese a sjezdovky prázdné.

Na vrcholu, kousek od vleku, si Ruby kicne na zadek, složí ruky do klína a pronese:

"I can't snowboard today." Včera večer o tom asi dlouho přemýšlela.

"That’s lucky that you're not teaching that today." Ušklíbnu se na ni, instruktorku. A zmizím pod kopcem.

Ty jumpy mám ale furt slabé.

Sprcha a make-upové šílenství začalo asi okolo šesté. Největší problém je logisticky vymyslet který kousek zrcadla využiji. Tři krásky se ksichtíme před lesklou plochou. Erin neohroženě šermuje žehličkou na vlasy. Sariyah víří pudr.

Taneční hudba a fén jako kulisa, zkušené kadeřnické rady, vodka namíchaná se spritem, uvolněná a nadšená atmosféra. Rozhodně si všechny holky užíváme tu ojedinělou příležitost vyfiknout se. A vidno nejen my...

Ještěže mě Renča v Brně vždycky zhúkala, ať se pěkně namaluji, když jdu večer mezi lidi. Fialovo-zelené kouřové stíny ala páv, oční linka, parfém do dekoltu a jsem kočka.

Pamatuji si, jak jsem jako čerstvý teenager šla poprvé s holkama na diskotéku, na Menphis do Lipova. Linku nad oči jsem si malovala řasenkou. A měla jsem na sobě tmavě modré tričko s blílýma bleskama. To bylo super cool. Ty blesky zářily pod neonovým světlem!

Party bus je fantastický dopravní prostředek. Bývalý žlutý školní autobus přestříkali na zebru ze savany, doprostřed narazili tyč a do repráků pustili Lady Gaga.

Před cestou jsem spolykala prášky na nachlazení, fetla si spreje do nosu a zapila to vodkou. Kapesníků po kapsách mi znatelně ubylo, ale byla jsem do hodiny kouzelná i bez klouboku a králíků.

Tančit za jízdy je sranda, věčně někomu padáte do klína. Navíc ty Sandřiny kozačky jsou extrémně klouzavé. Tohle by se mělo zavést namísto shuttlu do Canmore na nákup.

Vysadili nás někde v baru v Calgary. Vevnitř normál, stolky, drinky pod 5 dolarů, štamgasti v čepicích, barmanka v kraťasech, taneční parket a parádní kapela. Úúúúááááááá. 4 jedinci zřejmě mužského pohlaví, název si nepamatuju. Frontman byla kombinace emo-metro-homosexuála, bubeníka v sáčku sebrali z dob Beatles a zpívali a hráli špičkově. Hity posledních několika desetiletí, pokusili se i o pár šíleností typu Kelly Family a všichni jsme na tom parketu hopsali jak utržení ze řetězu. Proč jak, že? Konečně nás někdo vytáhl z konce světa mezi horami. Famózní noc, uvolněná ale aktivní nálada. Každý se s každým objímal atd. Nepřejte si vidět ty fotky...

"Sedím" si na záchodě (Rychlé Šípy radí: Slečny, nikdy si nesedejte v baru na záchod.) To není možné, oni snad hrají Britney Spears. ...oops I did it again... ječí za dveřmi metrouš s černě nalakovanými nehty. To jsem neslyšela snad od gymplu. Navíc v tomhle podání! Je fajn, jak vás některé songy vrátí do úplně jiné doby...

Někdy po půlnoci padám šťasná a vytancovaná na koženou sedačku vedle Ciarana. Dlouhovlasý, dokonale tesaný Ir se jménem jak ze severské legendy. Kecáme o ničem, když nás přijde vyrušit barman v bílém tričku: "I believe you might know this chick."

Zavede nás do koutku, kde se na židličce vedle výherních automatů krčí štíhlá slečna v upnutých šatech.

"Ashley -" Sednu si k ní, chytnu ji okolo ramen a narovnám do posedu, ze kterého snad nesjede na podlahu. Ten Baker je ale blbec, takhle ji tu nechat. Ashley se mi odevzdaně schoulí do klína a – bléé, citoslovce zvracení.

Super, a jsem střízlivá. Lepší jak facka, když vám kamarádka našavlí do klína.

Přihlížející Matt, zvaný potetovaný (protože je potetovaný), nám přinese ubrousky a společně se snažíme do Ash nalít aspoň pár kapek vody.

Doufám, že mi Renka vzala kabelku. Přemýšlím, zatímco společně s Lidou, Britkou s českým jménem a indickým příjmením napůl neseme kulhající Ashley do autobusu domů.

Vzala, což o to, ale mezitím se v útrobách baru rozehrálo další drama.

"Sandra wanted to stay in Calgary. I don't care!" Křičí na celý autobus Lissie, když některým došlo, že nejsme kompletní. Rozhlédnu se, to je divné, moje i Renčina kabelka se válí támhle v rohu, ale kde je Renka???

"Ok, I'm not waiting for her, it is already 20 minutes after we were supposed to leave." Křikne netrpělivě řidič do pléna a nastartuje svůj stroj.

"You are insane, we can't leave her behind." Málem zoufalstvím brečí Milan z Holandska, jak se s ní už nějakou dobu hádá.

"And where is Renata???" Přidám se.

"She is staying with her." Má ve všem jasno černovlasá Liseth.

"Bullshit!" Zatracené Peruánky, to je ta jejich divoká nátura. Pohádají se. Jedna si v opilosti myslí, že ztratila pas a že se bez něj nemůže vrátit. A zbytek se na ni vykašle. Kde je vzájemné tahání kamarádek z hospody dřív než udělá/-me ještě větší ostudu? To je jasné, že mě bude v danou chvíli nenávidět. Je prostě pod vlivem.

"I am sorry but we have here a situation..." Snažím se tvářit uvědoměle, když vysvětluji řidiči, že jedna blbka si brala do baru pas, a pak ho tam ztratila. Následně zpanikařila, že se prý nevrátí dokud ho nenajde. A jedna dobrá duša se jí to zřejmě snažila vymluvit. A že si jsem 100% jistá, že ani jedna v Calgary přes noc zůstat nechce atd.

Asi mi malinko trvalo nasadit ten střízlivý výraz. Potila jsem rozumy docela dlouho. Ale za půl hodiny jsme opět stáli před barem. Milan vyběhl ven a vrátil se s oběma slečnami. Viditelně se mu ulevilo. Mně taky. Zázrak! Sandra dokonce našla i svůj pas, byl v kabelce.

Zbytek pasažérů nás vůbec nevnímá, pospávají a líbají se na sedačkách. Luk s Franzi? Achjo. Nakiska je definitivně přebraná...

Uff, to byl ale adrenalin. Vyčerpáním vytuhnu s Ashley na klíně.

To be continued...