Tour de France

Thursday 17. 7., 12. stage of le Tour de France startovala z městečka Lavelanet.
Stylově jsem se tam ráno vydala na kole, abych se zbylé 4 kilometry díky uzávěrkám svezla v aute s Jo a Craigem, Cammem a Straitem (věděli kudy to objet). Cestu lemovaly mraky policistů a parkovat asi kilometr od centra byl trochu problem.
3 hodiny do startu, poprchávalo a dav lidí se jen množil... Ale zas tak extrémní to nebylo.
Nafasovali jsme boucháky a ruky, pokoupili suvenýry a dárky, pochytali reklamní čepice, dali si kafe, pofotila jsem všelijaké blbiny (aby mi pak nezbylo moc šťávy na cyklisty :( a šup se vecpat na nějaké dobré místo k rozhledu a dýchat a vstřebávat nezapomenutelnou atmosféru. Díky "předstíranému většímu zájmu" jsme se vedrali před nějaké důchodce a stáli hned kousek na startovní čáře.
11.30 - vyrazila karavana se všema symbolama a sponzorama (auta, co vypadala jako hrnek od kávy, poslel, sýr, pneumatika, petka... půl hodiny všelijakých alegorických vozů).
Hodina do startu - čas pro cyklisty se registrovat. Tak dlouho jsem čekala na Romana Kreuzingera až mi záhadně proklouzl...
13.00 - START se malinko zpozdil, ale aspoň byl čas fotit ty unavené cyklisty, humbuk okolo dopujícího itala Riccarda Ricca a samotného prezidenta závodu a honičky novinářů doprava a doleva.
13.10 OPRAVDU START! - nejaký muž to odpískal - huuuu, rachot a za pár vteřin byli pryč....

Úžasné, splnil se mi jeden ze snů...
šup na ne úplně zdařilou fotodokumetaci

A s malou závistí jsem osedlala svěřeného horáka a vyrazila bajkovat do terénu, abych svuj cyklo den okořenila kotrmelcem přez elektrické oplocení hned pod kopcem (už vím, proč jsou řídítka gumové, stačilo, že jiskřily brzdy)

Pyrenees

At last, but not the last... On my own, bright sky, magnificent mountains, vertical distance 1300 m per 800 m horizontal distance!!!

And the most favorite swimming is in the mountain lake…
I have read somewhere that looking at countryside pictures makes our life better...
/ and what than to be there??/

Just fabulous, grandiose, peaceful and wild like only mountains know to be.

14. 7 Bastille day

prise de la Bastille - fête de la Fédération

největší státní svátek Francie, překvapivě oslavující pád Bastilly z roku 1789, z historického hlediska rozporuplná událost (počet vězňů a vojáků byl snad prý jen okolo 20ti a brány pevnosti revoluční lůze otevřel její správce dobrovolně, tak je za odměnu všechny zabili). Ale tento den symbolizuje nejen počátek Francouzské revoluce ale i novou etapu naší civilizace.
Jako oslavu dne francouzského národa a republiky byl však tento den ustanoven a politicky zaštítěn až v roce 1880 Benjaminem Raspailem.
V současnosti se tento den oslavuje hlavně vojenskými přehlídkami a doprovodnými komerčními akcemi (např. kolotoče) a tradičními trhy apod. Největší přehlídka je samozřejmě v Paříži, kde nejprve letadla nakreslí vlajku (ještěže mají jen pruhy...) a vše ukončí ohňostroj kolem Eiffelovky...
Ale taky události v noci před tímto svátkem se pomalu začínají stávat tradiční - nejen na francouzském předměstí zase hořely nějaké ty 2 stovky aut... Pro změnu symbolizující nesouhlas některých minorit se současnými demokratickými postupy.

noc s irem na jihu Francie

Noční trhy La Marché nocturne Léran se v dědince Léran konají každý pátek. Sejdou se lidé z okolí až 40 km (v měřítku počtu obyvatel tohoto kraje to však i tak je málo). Rozprostřou se stoly v celé ulici, okolo jsou stánky s dorty, kachnou, pečenými brambory, vařeným camembertem a dalšími padesáti druhy sýra, palačinkama, thajskou, čínskou a mexickou kuchyní, vaření šneci v různých nálevech, víno, bagety a croissanty, klobásky, uzené, pečené, stejky, gril a zmrzlina. Ceny jsou lidové a celý fête se lidé baví, jedí, chutnají, baví a když se objeví nějaká hudba tak se i tančí. Prostě pohádkový venkov. Děcka kolem běhají a jezdí na kolečkových bruslácha koloběžce a nejen díky turistům je účast multinárodní (jen těch mladých tu skoro není).
Mě se po dalším zástupu nových známých ujal postarší irský gentleman Patrick. Čerstvě v důchodu, užívající si klid a život tady, bývalý první britský ambassador v Jugoslávii (tak jsme chvíli mluvili i srbsky) a kdesi v Jižní Americe, velký cestovatel a milovník hor a přírody obecně... A během debaty od Kafky (víte, že se minulý týden našla jeho kopletní bibliografie - i tituly, co nechtěl vydat?) po Galapágy mi pořád přiléval víno, nosil zmrzlinu, cooked camembert, šneky, stejk a pečené brambůrky; a dort už jsem odmítala. Prý to prostě nejde nechat mě jen tak "na suchu". Témata k hovoru vůbec nechyběla (taky mi poradil jak, kdy a kam cestovat v Maroku!). Byl velmi šarmantní, jen... Tolik vína jsem asi nikdy nevypila a když jsem kráčela k autu, rovná ulice lemovaná platany byla nebývale vlnitá. (Nebojte, já neřidila. I když i řidič samotný měl v krvi zřejmě víc než je povolené množství alkoholu - ve Francii je dovoleno nějaké minimum odpovídající asi jedné skleničce.) A ten mix jídla a pití hrozil nocí probdělou na záchodě - ale zřejmě jsou zdejší vína opravdu kvalitní - žaludek jsem uspala a další den mi bylo báječně.

a něco málo z fotek z tohoto i minulého týdne...

Kuesta a

opravdová a konečně jedna správně obnažená a vyfocená! - EnjoyKuesta (EN/FR cuesta, ve fr. to však může znamenat i obyčejné pobřeží) - v překladu prostě svah - geologický a geomorfologický termín pro ukloněnou rovinu, kde lze na prutší straně kopce pozorovat uložené horninové vrstvy. Vzniká vrásněním - v tomto případě "jako vedlejší produkt" asi před 38 miliony let (paleogén - třetihory), kdy to "iberská deska" napálila do Evropy a kromě Pyrenejí pozvedala mírné roviny až někam ke dnešní Rhoně...

A osypané břehy na Ariegský způsob